Reuters: náklady na pojištění expozice argentinského státního dluhu se od pátku téměř ztrojnásobily

Nejnovější odhady IHS Markit, založené na závěrečné úrovni ve středu, naznačují, že pravděpodobnost selhání při obsluze státního dluhu během jednoho roku je nyní 55%. V pětiletém období je pravděpodobnost selhání 82,5%.

Ve snaze zmírnit dopady hospodářské krize, necelé tři měsíce před volbami, oznámil ve středu Macri balíček sociálních dávek a snížení daní pro pracovníky s nízkými příjmy.

Opatření znamenala výrazný obrat v prezidentově snaze podpořené Mezinárodním měnovým fondem o vyrovnání, respektive vymanění se rozpočtu země, náchylné ke krizi, z výrazně defaultního pásma. Zdá se, že trh nesdílí s Macrim jeho představu o sociálním inženýrství a ekonomických reformách, zejména pokud je prohloubení již tak silného defaultu naplánováno těsně před prezidentské volby.

Super citlivé peso, které někteří považují za vodítko pro argentinskou ekonomiku, oslabilo ve středu o více než 7% a dosáhlo úrovně 60,2 za americký dolar. Měna tento týden ztratila čtvrtinu své hodnoty, zatímco argentinský hlavní akciový trh za tři dny klesl téměř o 35%.

Analytici v Bank of America Merrill Lynch se domnívají, že existuje 50% šance, že Argentina příští rok nesplní závazky ze svého státního dluhu. Banka uvedla, že obrovské finanční potřeby vlády ve výši zhruba 30 miliard USD pro příští rok, slabá fiskální situace a nedostatek důvěryhodnosti trhu znamenají pro rok 2020 velkou pravděpodobnost selhání.

Varovala také, že nedávný kolaps trhu s největší pravděpodobností „závažně ovlivnil ekonomiku do budoucna“, přičemž se očekává, že rok 2020 bude znamenat třetí po sobě jdoucí rok recese.
Argentinský prezident Mauricio Macri ve středu řekl že zavede 90denní zmrazení ceny ropných produktů, což je součást souboru opatření na pomoc spotřebitelům a malým podnikům po propadu kurzu, který tento týden zrychlil roční míru inflace nad 55%.

Zmrazení cen nafty a benzínu je návratem k politikám, které ovlivňovaly ropné rafinerie a maloobchodníky po většinu z posledních dvou desetiletí, omezovaly potenciální zisk a ztěžovaly plánování investic a výnosů.
Právě Macri v roce 2017 odstranil cenové kontroly – krátce je opět zavedl v květnu 2018. V té době se tři největší rafinerie v zemi – státem kontrolovaný YPF, BP – kontrolující Pan American Energy a Shell – dohodly na omezení cen (na dva měsíce), aby pomohly v boji proti inflaci, tehdy na úrovni 25%.

Rafinerie, které společně představují zhruba 80% rafinérské kapacity a maloobchodního prodeje, od té doby zvyšují ceny v souladu s výkyvy směnného kurzu, mezinárodních referenčních cen surové ropy a nákladů na přísady do biopaliv.

Prezidentova snaha „ulevit“ nejpostiženějším, tedy malým firmám, je pochopitelná, nicméně z hlediska fiskálních možností centra neudržitelná, bez participace „velké trojky“ producentů. Energie a potraviny patří mezi hlavní hybatele inflace a pokud by se podařilo udržet ceny pod kontrolou, bylo by teoreticky zřejmě možné, za pomoci fixace směnného kurzu, snížit inflaci a pokud ne podpořit, tak alespoň udržet nad vodou velkou část malého a středního podnikaní v zemi. To vše samozřejmě s masivní podporou IMF a USA, bez kterých tento krok nepřipadá v úvahu a je nerealizovatelný.

Graf: USD/ARS

Zanechat komentář

Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky

SOUVISEJÍCÍ