Mohou žadatelé o azyl v Evropě přežít krizi životních nákladů?

Na konci roku 2021 vlády v celé Evropě sotva zmírnily restrikce COVID-19, zachvátil kontinent nový problém: krize životních nákladů způsobená prudkým růstem cen a nízkým růstem mezd v uplynulém desetiletí.

Od roku 2022 válka na Ukrajině dále narušila globální dodavatelské řetězce, což vedlo k prudkému nárůstu inflace. V lednu letošního roku vzrostly spotřebitelské ceny ve Spojeném království o 10,1 % a v celé eurozóně o 8,5 %.

Krize zatím nevykazuje žádné známky zmírnění. Zatímco však existuje velké množství údajů o tom, jak spirálovitě rostoucí náklady zahlcují domácnosti s nízkými příjmy v celé Evropě, rozsah a povaha jejich dopadu na žadatele o azyl a osoby bez dokladů, které jsou již tak obětí systémových nerovností, zůstávají poměrně nejasné.

Jen v Evropské unii jsou více než 2 miliony žadatelů o azyl, z nichž mnozí se vydali na strastiplnou cestu, aby unikli konfliktům a pronásledování ze zemí, jako je Sýrie, Irák a Afghánistán. Často nemají přístup k běžným finančním službám a čelí vážným právním a praktickým překážkám, které jim brání zapojit se do ekonomiky, zatímco čekají na rozhodnutí o svém statusu uprchlíka.

Odborníci ve Spojeném království varovali, že legislativa, která by zastavila vstup lidí přicházejících do země nelegální cestou a zakázala jim další návrat, by mohla zoufalé žadatele o azyl vystavit ještě většímu ekonomickému a sociálnímu vykořisťování.

Jak moc tedy žadatelé o azyl a lidé bez dokladů trpí krizí životních nákladů? Jsou některé skupiny obzvláště zranitelné? A jak jim lze pomoci?

Krátká odpověď: Výzkumníci a skupiny na ochranu práv občanů řekli Al-Džazíře, že chudoba na potraviny a pracovní vykořisťování postihují žadatele o azyl více než občany. Ženy, zejména matky, zjišťují, že jejich potřeby jsou nedostatečné. Tyto problémy však lze zmírnit prostřednictvím řady strategií zaměřených na socioekonomickou integraci – a příklady naděje již existují.

Práce? Omlouváme se. Výhody? Omlouváme se

Ve Spojeném království mají žadatelé o azyl obecně zakázáno pracovat, dokud nezískají status uprchlíka. Pokud do 12 měsíců neobdrží prvotní rozhodnutí o své žádosti o azyl, mohou se ucházet pouze o pracovní místa ze seznamu, který ministerstvo vnitra určilo jako nedostatkové profese v Británii, včetně zdravotních sester, sociálních pracovníků a inženýrů. Ačkoli ministerstvo vnitra tvrdí, že žádosti o azyl jsou obvykle vyřízeny do šesti měsíců, charitativní organizace Refugee Council zveřejnila v roce 2021 zprávu, podle níž je průměrná čekací doba i na prvotní rozhodnutí pravděpodobně jeden až tři roky, přičemž někteří čekají až pět let. Advokátní skupiny odhadují, že tato čekací doba se od té doby nezkrátila.

Žadatelům o azyl, kteří nahlásí, že jsou bez prostředků, je poskytnuto ubytování, ale nemohou si vybrat, kde budou bydlet. Mají nárok na týdenní příspěvek 45 liber na nákup základních potřeb. Tato částka činí 2 340 liber ročně. To je méně než desetina částky 25 500 liber, kterou nadace Joseph Rowntree Foundation, charitativní organizace zabývající se bojem proti chudobě, doporučuje jako nezbytnou pro minimální přijatelnou roční životní úroveň, ačkoli tato částka zahrnuje i bydlení, které si nemajetní žadatelé o azyl nemusí platit.

Co je horší, řekli odborníci pro Al-Džazíru, je to, že žadatelé o azyl obvykle tento příspěvek dostávají s velkým zpožděním. Mnozí čekají až rok.

Informace z azylové informační databáze rovněž ukazují, že většina z 23 evropských zemí od Rakouska až po Turecko nenabízí žadatelům o azyl více než malá stipendia k základnímu ubytování a stravě. Tato stipendia jsou často jen zlomkem dávek, které by dostávali obyvatelé a občané.

Například ve Švédsku, jedné z nejbohatších zemí Evropy, by rodina žadatele o azyl se dvěma dospělými a čtyřmi dětmi dostala 804,69 eur, zatímco „usazená“ rodina na sociálních dávkách by dostala 2 286 eur. Podobně v Nizozemsku dostávají žadatelé o azyl 30 procent sociální dávky pro nizozemské občany.

Chudoba žadatelů o azyl je umocněna nevyhovujícími životními podmínkami ve znevýhodněných oblastech a zhoršujícím se duševním zdravím v důsledku nejistoty ohledně jejich imigračního statusu.

Odhaduje se, že 681 200 občanů EU, kteří v bloku žijí bez dokladů, je vystaveno ještě větší nejistotě než žadatelé o azyl, protože nemají přístup k dávkám.

Mezi nejzávažnější důsledky této krize patří epidemie potravinové chudoby.

Mdloby z hladu

Apostolos Veizis, výkonný ředitel neziskové humanitární organizace INTERSOS se sídlem v Aténách, uvedl, že z přísně střežených vězeňských zařízení, v nichž jsou umístěni žadatelé o azyl a uprchlíci na řecké pevnině a na ostrovech Lesbos, Samos, Kos, Leros a Chios, přicházejí zprávy o rozsáhlém hladu.

INTERSOS zmapoval některé z nejchudších komunit žadatelů o azyl v Řecku a od prosince 2021 zahájil nouzový potravinový program. Členové mnoha těchto komunit se vydali do Atén v naději, že pobyt v hlavním městě jim přiblíží pomoc poté, co ztratili jakoukoli formu ubytování nebo potravinové podpory.

„Když náš projekt začal, mluvíme o 60 procentech lidí v těchto táborech – mužů, žen a dětí – s nulovým přístupem k potravinám, kteří si nemohou dovolit koupit základní potraviny,“ řekl Veizis. Nevládní organizace také upozornila na znepokojivý trend, kdy jsou ženy nuceny k prostituci, aby uživily své rodiny. Z 500 uprchlíků, které podporuje, je více než polovina dětí. Mnoho z nich ve škole z hladu omdlelo.

Özlem Ögtem-Young, který vede výzkum chudoby, nejistoty, úspor a dluhů na Birminghamské univerzitě ve Velké Británii, uvedl, že charitativní organizace, které jsou samy těžce zasaženy pandemií a krizí životních nákladů, se snaží podporovat rostoucí počet žadatelů o azyl, kteří potřebují jídlo a oblečení.

„Objevují se zprávy o výbuchu v potravinových bankách, když jsou lidé odmítnuti, což vyvolává hněv, zoufalství a úzkost,“ řekla Al-Džazíře. Mnoho charitativních organizací, které byly svědky snižování finančních prostředků a zdrojů, bylo nuceno pozastavit své služby, uvedla Ögtem-Youngová.

Z rozhovorů s komunitními organizátory podle ní vyplynulo, že roste obava, že žadatelé o azyl ztratí bezpečný prostor, kde mohou najít podporu, ale také se socializovat, hledat možnosti vzdělávání a získat pocit sounáležitosti.

Otroctví a vykořisťování

Rostoucí ceny pravděpodobně donutí zoufalé uprchlíky k otroctví nebo obchodování s lidmi. Ve Spojeném království platí, že jakmile žadatelé o azyl získají status uprchlíka, uplyne 28denní lhůta, po kterou jim končí veškerá podpora. Srpnová zpráva britského Červeného kříže a Agentury OSN pro uprchlíky odhalila, že marné pokusy zajistit si zaměstnání, aby mohli zaplatit účty, vedou žadatele o azyl a uprchlíky k domácímu otroctví, pracovnímu vykořisťování a nucené kriminalitě.

Veizis uvedl, že za hranicemi Spojeného království se zvyšuje počet uprchlíků, kteří jsou nuceni pracovat za vykořisťovatelských podmínek, jakmile je jim jako žadatelům o azyl odebrána měsíční peněžitá pomoc.

„Ve skutečnosti neexistuje žádná integrační strategie pro práci s uprchlíky,“ řekl. „Měsíc poté, co žadatelé o azyl získají status uprchlíka, už nedostanou přístřeší ani podporu. Ale to, že jste nyní uprchlík, ještě neznamená, že umíte jazyk nebo máte práci.“

Ještě horší je to v Evropě pro ty, kteří nemají doklady.

„Jsou nuceni přijímat přechodnou práci v odvětvích, jako je zemědělství, práce v domácnosti, stavebnictví a pohostinství… bez záruky, že vůbec dostanou zaplaceno,“ uvedla Michele LeVoy, ředitelka Platformy pro mezinárodní spolupráci v oblasti migrantů bez dokladů, bruselské organizace zastřešující 164 občanských skupin z 31 evropských zemí.

Jejich status bez dokladů totiž často slouží jako „vyjednávací trumf pro zaměstnavatele, kteří jim mohou vyhrožovat, že je nahlásí úřadům, pokud nebudou vykonávat stejný nebo dokonce vyšší objem práce“, řekl LeVoy pro Al-Džazíru.

Ženy jsou zranitelnější

Zatímco ženy a dívky tvoří přibližně 30 procent žádostí o azyl v Evropě, je u nich větší pravděpodobnost než u mužů, že byly před migrací a během ní vystaveny genderově podmíněnému násilí nebo znásilnění. Proto mají specifické potřeby v oblasti zdravotní péče, které je nyní kvůli rostoucím nákladům obtížnější uspokojit.

Například britská charitativní organizace Maternity Action uvedla, že v roce 2021 pomohla její specializovaná linka pomoci 407 těhotným žadatelkám o azyl a uprchlicím ve Spojeném království, kterým byly chybně účtovány poplatky za zdravotní péči začínající na přibližně 7 000 librách. Žadatelé o azyl a uprchlíci jsou ze zákona osvobozeni od poplatků za zdravotní péči, které Národní zdravotní služba (NHS) účtuje cizincům.

Pip McKnightová, bývalá komunitní porodní asistentka, která se specializuje na zdraví matek imigrantek a působí jako odborná asistentka na Coventry University, naznačila, že těhotné žadatelky o azyl nemusí vědět, jak se po příjezdu orientovat v systému zdravotní péče.

„Důvodem mohou být jazykové potíže nebo jen obavy ze zdravotnického systému, který vypadá úplně jinak než v jejich domovské zemi,“ řekla. „A NHS ne vždy chápe potřeby těchto žen nebo to, že by neměly být zpoplatněny.“

Žadatelé o azyl ve Spojeném království jsou vyloučeni ze státního programu Zdravý start, který nabízí poukázky na ovoce, zeleninu a mléko pro těhotné ženy s nízkými příjmy. To znamená, že nakonec musí „utratit i to málo, co mají, za tyto věci, … a to samozřejmě dělá obrovskou paseku,“ řekl McKnight.

Podle Sarah Taalové, ředitelky pro advokacii a politiku v Baobab Women’s Project, občanské skupině pro advokacii v Birminghamu ve Velké Británii, jsou ženy žádající o azyl a uprchlíci nuceni přinášet těžké oběti, jen aby udrželi své rodiny.

„Lidé s již existujícími zdravotními potížemi se cítí být svými lékaři zahanbeni, když si kupují zpracované potraviny místo čerstvých, které si jednoduše nemohou dovolit,“ řekla. „Matky se také potýkají s problémy při přípravě výživných jídel nebo nákupu oblečení pro své rostoucí děti.“

„Slyšeli jsme také o ženách, které hladovějí, aby si mohly koupit věci potřebné pro osobní hygienu,“ řekl Taal. „Může se jednat o šampon, mýdlo, menstruační potřeby a podobně.“

Co se dá dělat?

Odborníci tvrdí, že tomu tak být nemusí, a některé země již ukazují možná řešení.

Například úprava pracovních podmínek a sociálních služeb pro žadatele o azyl a další vysídlené osoby na úroveň občanů by pomohla vymanit mnohé z chudoby. Mohlo by to také pomoci ekonomikám hostitelských zemí.

Během parlamentní debaty ve Spojeném království zazněl argument, že zrušení stávajícího zákazu přístupu žadatelů o azyl na trh práce by ekonomice ušetřilo více než 333 milionů liber ročně. To by zahrnovalo asi 249 milionů liber na daňových odvodech a zbytek díky úsporám na některých příspěvcích na živobytí, které by mohly být sníženy těm, kteří si najdou práci.

LeVoy uvedl Irsko jako zemi, která je pozitivním příkladem. V roce 2022 Irsko spustilo program, který má 17 000 lidí bez dokladů v zemi umožnit legální přístup na pracovní trh bez obav z deportace nebo zatčení. Již dříve, v době pandemie, se stalo první zemí EU, která nabídla platby v nouzi osobám bez dokladů. Belgie, Lucembursko, Malta a Španělsko rovněž činí kroky k tomu, aby lidem bez dokladů poskytly legální právo na práci.

Odborníci poukazují na to, že evropské státy musí zajistit, aby se dotace a další pomoc poskytovaná na řešení krize životních nákladů vztahovala i na osoby bez dokladů, které hledají útočiště.

„Belgie nabízí rodinám ve finanční nouzi slevu 200 eur na účty za energie a měla by zajistit, aby se toto opatření nevztahovalo na migranty bez dokladů, kteří by do této kategorie spadali,“ řekl LeVoy.

Pro další, jako jsou Veizis a McKnight, je součástí odpovědi také pomoc žadatelům o azyl a uprchlíkům lépe se integrovat do nové společnosti.

Místo utrácení milionů dolarů za tábory pro uprchlíky a žadatele o azyl by řecká vláda mohla například dotovat jejich běžné bydlení, tvrdí Veizis. V současné době je takové bydlení pro uprchlíky z velké části nedostupné: Průměrné měsíční nájemné za byt s jednou ložnicí mimo centrum Atén se pohybuje kolem 460 eur.

Ve Velké Británii se McKnightová v loňském roce podílela na iniciativě v Liverpoolu, která zapojila žadatele o azyl a uprchlíky do diskusí s porodními asistentkami, psychology a dalšími lékaři s cílem zlepšit pro ně perinatální služby. Je optimistická, že díky takovým projektům se péče o matky stane dostupnější a méně zastrašující.

Aby však tyto iniciativy a nápady přinesly změnu, musí se podle odborníků zapojit vlády v celé Evropě. Pro miliony žadatelů o azyl a uprchlíků, kteří už tak sotva přežívali, znamená prudký nárůst nákladů, že čas běží ještě rychleji.