Jüan je nepravděpodobným vítězem rostoucí izolace Ruska

Čínská měna rozšiřuje svou působnost a je nyní považována za protilátku proti tomu, co mnozí považují za washingtonské ozbrojování globálního finančního systému.

Vliv Číny na ruský trh právě zesílil. Poprvé v historii moskevské burzy předstihl jüan minulý měsíc americký dolar jako nejobchodovanější měnu s tržním podílem blížícím se 40 % objemu obchodů .

Ačkoli je tato skutečnost významná, na finančních trzích převládá názor, že dokud Čína odmítne učinit jüan plně směnitelným, nebude moci konkurovat dolaru nebo euru jako globální měně. S tím lze těžko polemizovat a údaje SWIFT ukazují, že podíl jüanu na mezinárodních platbách vykazuje od roku 2016, kdy byla čínská měna přijata do zvláštního koše práv čerpání Mezinárodního měnového fondu, průměrný růst.

Bližší pohled na regionální rozměr internacionalizace jüanu však poskytuje složitější obraz. V důsledku války Kremlu na Ukrajině a západních sankcí proti Rusku se jüan náhle ocitl na cestě stát se dominantní regionální měnou v severní Eurasii.

Trápení měny na ruském trhu předtím, než prezident Vladimir Putin nařídil plnohodnotnou invazi do sousední země, svědčí o tom, že tržní logika většinou převládá nad geopolitikou – dokud jednoho dne nepřevládne. Tolik opěvovaná de-dolarizace ruské ekonomiky, kterou Kreml nařídil po anexi Krymu v roce 2014, neproběhla hladce. Moskva povzbuzovala místní společnosti, aby při obchodování s Čínou používaly rubl a jüan, a v roce 2017, poté co americký Kongres schválil zákon o potírání amerických protivníků prostřednictvím sankcí, ruská centrální banka nařídila zásadní úpravu struktury svých měnových rezerv. Přesunula 15 % svých mezinárodních rezerv do jüanů: to je desetinásobný nárůst oproti průměrné pozici jüanu v rozvaze kterékoli světové centrální banky.

Navzdory tomuto tlaku Kremlu si jen málo ruských společností přálo platit v nekonvertibilních jüanech. Vezměme si například ropu a plyn, které tvoří páteř obchodu mezi Moskvou a Pekingem. Některé velké státní společnosti jako Rosneft Oil Co. přesunuly své kontrakty s Čínou z „toxického“ dolaru na euro. Mnoho ruských energetických společností nakoupilo v Číně nástroje, například vrtné soupravy. Ale i tehdy se upřednostňovala denominace pouze části kontraktu v jüanech: jen tolik, aby bylo možné zařízení koupit. Zbytek měl být zaplacen v konvertibilních měnách mimo Čínu, většinou v eurech.

Válka a následné sankce vše změnily. Závislost Ruska na jüanu rychle roste ve všech oblastech. Podle údajů Bank of Russia vzrostl podíl ruského vývozu vypořádaného v jüanech za prvních devět měsíců roku 2022 z 0,4 % na 14 %. Vklady v jüanech se staly dostupnými ve všech velkých bankách, a tak držba jüanů ruskými domácnostmi ve stejném období vyskočila z nuly na 6 miliard dolarů: to je 11 % cizí měny, kterou drží.

Jak dokládá Alexandra Prokopenko, bývalá poradkyně Ruské banky, ve svém výzkumu pro Carnegie Endowment for International Peace, na moskevské burze také roste poptávka po jüanech, přičemž obchodování s jüany se zvýšilo na 33 % z 3 % před válkou. Počet dnů, kdy obchodování s jüany na burze převyšuje objem obchodů v dolarech a eurech, neustále roste.

Tyto převratné změny lze vysvětlit nejen omezením přístupu k dolaru a euru v Rusku v důsledku sankcí, ale také tektonickými změnami v geografii ruského obchodu. Dovoz Moskvy ze Západu se kvůli sankcím zhroutil a stále více je postižen i vývoz na Západ. Na tomto pozadí byla Moskva nucena přesunout většinu svého obchodu do Číny, která v roce 2022 představovala 40 % ruského dovozu a 30 % vývozu.

Tato obchodní závislost na Číně bude v letošním roce i v následujících letech dále narůstat, protože ruský vývoz bude ovlivněn západním embargem na ropu a ropné produkty, omezením cen ropy a rozšiřujícími se omezeními v dalších odvětvích. Totéž se stane s dovozem, protože USA a EU přesunou těžiště své sankční politiky na její provádění a dodržování. Vzhledem k tomu, že rychle rostoucí podíl ruského vývozu i dovozu směřuje do Číny a z Číny, je jen logické, že ruský finanční systém prochází rychlou juanizací na úrovni státu, podniků i domácností.

Ukazuje se, že i nekonvertibilní jüan může sloužit jako regionální rezervní měna pro ekonomiku velikosti Ruska.

Některé další země euroasijského prostoru s rostoucí obchodní závislostí na Číně, jako jsou středoasijské republiky nebo Pákistán, mohou postupně následovat jejího příkladu. Další nedemokratické země, jako je Saúdská Arábie, pozorně sledují ruské zkušenosti, a přestože se převážně stále spoléhají na dolar, budou opatrně zvyšovat podíl jüanu, což odráží nejen snahu zajistit se proti americkému zbrojení globálního finančního systému, ale také rostoucí schopnost Číny dodávat svým obchodním partnerům většinu zboží, které potřebují, včetně vyspělých technologií.

Geopolitika samozřejmě nepovede v dohledné době ke globálnímu svržení dolaru z trůnu. Mohla by však vést k postupnému vytvoření regionální finanční architektury v sousedství Číny, která by se soustředila na jüan – a k další balkanizaci globálního finančního systému. Kromě toho, že tento trend vybaví Čínu dalším nástrojem geoekonomické moci, povede k další fragmentaci globální ekonomiky na bloky vedené Pekingem a Washingtonem. To zase oslabí účinnost západních sankcí proti autoritářským režimům, které budou stále více vnímat vazby na Čínu jako protilátku proti nátlaku vedenému USA. Náklady spojené s tlakem na Rusko mohou být vyšší, než si Washington zřejmě uvědomuje.