V důsledku konfliktu na Ukrajině vzniká nový světový energetický řád

Geopolitické změny jsou v plném proudu, vznikají nová spojenectví a prohlubují se staré spory. Invaze prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu nutí vlády po celém světě, aby se zabývaly geopolitickými důsledky války vedené energetickou velmocí. Evropská unie, která sdružuje 27 zemí, reagovala urychleným odpojením od ruského plynu, zatímco Spojené státy zakázaly dovoz ruské ropy a hledají ve světě alternativní dodávky. Saúdská Arábie si libuje v obnoveném strategickém významu, protože ceny ropy, které se před dvěma lety propadly, dosáhly nových maxim. A Rusko se hrozbou zastavení vývozu energie do Evropy přibližuje Číně. Válka trvá již třetí týden a probíhající změny rozdmýchávají staré spory, ale také vytvářejí příležitost pro nová spojenectví, protože bloky se začínají přizpůsobovat tomu, co vypadá jako nový světový energetický řád. "Představuje to největší překreslení energetické a geopolitické mapy v Evropě - a možná i na světě - od rozpadu Sovětského svazu, ne-li od konce druhé světové války," řekl Bob McNally, prezident washingtonské poradenské společnosti Rapidan Energy Group a bývalý úředník Bílého domu. Výsledkem by podle něj mohlo být "pokračování studené války". Německo, které stálo v centru původního studenoválečného střetu, je opět v čele změn, jichž jsme nyní svědky. Několik dní poté, co Rusko vyslalo své jednotky na Ukrajinu, kancléř Olaf Scholz oznámil masivní zvýšení německého obranného rozpočtu spolu s plány na větší energetickou bezpečnost. Putinův nevyprovokovaný útok byl zlomovým okamžikem a "tato nová realita vyžaduje jasnou reakci", řekl Scholz na mimořádném zasedání parlamentu. Pro Berlín není uvolnění energetické závislosti na Rusku pouze úderem proti hlavnímu zdroji příjmů Moskvy. Jde o hrozbu odvrácení "Ostpolitik", totemické poválečné politiky sbližování se Sovětským svazem a později i s Ruskem, která zahrnovala hospodářskou a politickou angažovanost, zejména prostřednictvím ropných a plynových vazeb. Konec Ostpolitik, symbolizovaný zastavením plynovodu Nord Stream 2 v hodnotě 11 miliard dolarů je jen jedním z nejviditelnějších projevů rychlého přeskupování, které probíhá v důsledku Putinovy agrese. Ačkoli původní sankce záměrně ušetřily ruskou energetiku, aby se vyhnuly následným dopadům na svět, vládní opatření a téměř všeobecné odsouzení od té doby činí její dodávky pro odběratele téměř nedotknutelnými. Ceny nafty v severozápadní Evropě se v důsledku toho dostaly na nejvyšší úroveň od 80. let minulého století. Přestože zákazníci Rusko opouštějí, jeho partnerství s ropnými titány na Blízkém východě, s nimiž společně vede koalici OPEC+, zatím zůstává nedotčeno. Rusko a Saúdská Arábie jsou největšími světovými vývozci ropy, na něž připadá 29 % celkové světové těžby. Saúdská Arábie odmítla tlak USA, aby nahradila ruskou ropu využitím své volné produkční kapacity, a místo toho nechala ceny vzrůst na 13leté maximum téměř 140 USD za barel. Rijád odmítl dokonce i diskusi o potížích Moskvy, když se o nich hovořilo na zasedání OPEC+ 2. března. Saúdský korunní princ Mohammed bin Salmán hovořil s Putinem den předtím. "USA se mohou snažit přimět Saúdskou Arábii ke zvýšení produkce, ale proč by měly přistoupit na přerušení aliance, která je pro ně klíčová?" uvedl Paolo Scaroni, bývalý generální ředitel italské ropné společnosti Eni SpA. Kromě přílivu příjmů z ropy je ve hře i politická dynamika, která vysvětluje věrnost království Moskvě. Zatímco Donald Trump udržoval se Saúdskou Arábií obzvláště přátelské vztahy a do Rijádu podnikl svou první zahraniční cestu ve funkci amerického prezidenta, za prezidenta Joea Bidena se vztahy ochladily. Během volební kampaně Biden slíbil, že z království udělá "vyvrhele", částečně kvůli vraždě publicisty Džamála Chášukdžího. Bude jednat pouze se starším králem Salmánem a Mohammeda bin Salmána odsunul na pozici, kdy bude komunikovat s nižšími úředníky, přestože je defacto vládcem království. Partnerství Rijádu s Moskvou v rámci OPEC+ naopak uklidnilo roky trvající nedůvěru mezi oběma ropnými rivaly a zachránilo království před výhradní závislostí na Washingtonu. "Saúdská Arábie nechce měnit koně uprostřed dostihu, když neví, zda se druhý kůň skutečně objeví," uvedla Helima Croftová, hlavní komoditní stratég společnosti RBC Capital Markets. Arabské země Perského zálivu obvinily USA z nedostatečné podpory tváří v tvář opakovaným útokům Íránem podporovaných milicí na saúdská ropná zařízení a tankerovou dopravu v Perském zálivu a letos i na Abú Zabí. Na důkaz neshod se Spojené arabské emiráty zdržely hlasování v Radě bezpečnosti OSN pod vedením USA, která odsoudila ruskou invazi. "Nyní, když se nacházíme v krizovém okamžiku, sklízíme důsledky tohoto nedostatku důvěry, který se vytvářel po celá léta," řekla Karen Youngová, vedoucí pracovnice Institutu pro Blízký východ ve Washingtonu. Dalším zdrojem třenic je snaha USA obnovit jadernou dohodu s Íránem, regionálním rivalem Saúdské Arábie. Podle Mezinárodní agentury pro energii by dohoda mohla vést k tomu, že Írán do konce roku obnoví těžbu o 1,3 milionu barelů denně na úroveň před zavedením sankcí. Byl to právě Trump, kdo jednostranně odstoupil USA od dohody s Íránem navzdory odporu světových mocností včetně Moskvy. Nyní je to Rusko, kdo podkopává úsilí vedené USA o opětovné uzavření dohody tím, že se snaží spojit vlastní postup při zahájení války na Ukrajině s jakoukoli dohodou s Teheránem. Snahy o oživení dohody byly totiž v opět pozastaveny. Biden potřebuje více ropy, aby udržel cenu benzinu u pump pro americké voliče a pomohl šancím své Demokratické strany udržet Kongres v listopadových volbách v polovině volebního období. Porážka by mohla dále poškodit jeho rating a předznamenat návrat republikánů, pravděpodobně i Trumpa v roce 2024.     Minulý týden, když Biden oznámil zákaz veškerého dovozu ruské ropy a plynu, připustil, že to bude mít dopad na domácí trh. "Udělám vše pro to, abych minimalizoval Putinovo zdražování tady doma," řekl. Ministryně energetiky Jennifer Granholmová šla ještě dál, když oslovila domácí producenty, aby zvýšili dodávky. "Jsme ve válečném stavu," řekla ropným manažerům. Na důkaz toho, jak výjimečná doba nastala, se americká delegace vydala do ruského spojence Venezuely, aby předešla jednání se zemí, která má největší známé zásoby ropy na světě. Na Venezuelu se od Trumpovy éry vztahují mezinárodní sankce, které ochromily její schopnost prodávat ropu. O povolení obnovení vývozu se sice zatím nemluví, ale prezident Nicolas Maduro v reakci nabídl, že kohoutky stejně otočí, a prohlásil, že státní ropná společnost PDVSA je připravena zvýšit těžbu až na tři miliony barelů denně "pro celý svět". Pro Felixe Arellana, profesora mezinárodních vztahů na Universidad Central de Venezuela v Caracasu, byla americká návštěva "nečekaná, překvapivá, naprostá změna politické orientace", přičemž strategickým katalyzátorem se stala energetika. "Myslím si však, že je zde důležitější geopolitický krok, který nově definuje Západ," dodal. USA se snaží omezit sféry vlivu, kterým se těší Rusko a zejména Čína, a pro Venezuelu to znamená postupný proces "opětovného začlenění do Západu, a to prostřednictvím energetiky". Čína se k ruské agresi staví nejednoznačně, vyjadřuje obavy z civilních obětí a říká, že podporuje suverenitu Ukrajiny, aniž by akce Kremlu odsoudila nebo se připojila k dalším zemím a zavedla sankce. Čína bude i nadále pokračovat v "normální obchodní spolupráci" s Ruskem, a to i v oblasti ropy a plynu, uvedl mluvčí ministerstva zahraničí Čao Li-ťien. Čína zvažuje nákup nebo navýšení podílů v ruských společnostech, jako je Gazprom PJSC, uvedla agentura Bloomberg. S rostoucím tlakem na ukončení dovozu ruských energetických produktů však Putin nemůže jen tak předpokládat, že Peking se toho ujme. Prezident Si Ťin-pching by se totiž rád vyhnul nestabilitě, protože se koncem letošního roku bude ucházet o bezprecedentní třetí funkční období.   Existují také obchodní důvody. Podle Qin Yana, analytika výzkumného domu Refinitiv, by i za předpokladu slevy z ceny za barel státní dovozci velmi pečlivě zvažovali dopad velkých nákupů ze země, na kterou se vztahuje tolik sankcí, na své globální podnikání. Ani nákup energie z Moskvy by nebyl snadným řešením, i kdyby znamenal menší zátěž pro životní prostředí, uvedl Li Shuo, klimatický analytik organizace Greenpeace ve východní Asii. "Změnit současnou energetickou strukturu Číny, nahradit velké množství uhlí, které nyní využívá, ruskou ropou a plynem, by pro Čínu byl obrovský projekt, který by si vyžádal čas," řekl. V Evropě EU odmítá ustoupit ze svých klimatických závazků, protože se snaží snížit dovoz od svého největšího dodavatele v letošním roce a do roku 2027 zcela nahradit toky z Ruska. Tyto snahy byly otřeseny náznakem, že by Moskva mohla zastavit dodávky plynu prostřednictvím plynovodu Nord Stream 1 do Evropy. "Jednoduše se nemůžeme spoléhat na dodavatele, který nám výslovně vyhrožuje," uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že Rusko si "cení své pověsti spolehlivého dodavatele energie", ale dodal, že sankce mohou způsobit přehodnocení. Jakékoli okamžité narušení by obzvláště tvrdě zasáhlo Německo. Největší evropská ekonomika je závislá na Rusku, které jí dodává více než polovinu zemního plynu, a udělat vše pro to, aby tuto závislost snížila, představuje "extrémní výzvu", uvedl ve  ministr hospodářství Robert Habeck. Jak však Scholz řekl v Bundestagu, ruský útok na Ukrajinu znamená, že "se nacházíme v nové éře". Dnešní svět "už není stejný jako dříve".