Téměř polovině britských rodin zbývá méně než 3 libry týdně

Elena Gheorghová až do letošního roku nikdy nejedla v potravinové bance. Stejně jako miliony lidí ve Velké Británii však sledovala, jak její každodenní výdaje pohlcují stále větší část jejího příjmu, a došly jí možnosti, jak ušetřit. A tak už potřetí v posledních týdnech dostává pětatřicetiletá matka a správkyně mateřské školy teplé jídlo v londýnské charitativní organizaci Dads House. "Je to příjemné, protože lidé kolem vás jsou stejní jako vy," řekla, zatímco sdílela stůl s bývalým kuchařem a podnikatelem. "Normální lidé." Miliony lidí ve Velké Británii, kteří sledovali, jak jim dvouciferná inflace degraduje výplaty, se poprvé ocitli v podobné situaci jako Gheorghová. Podle údajů Asda Income Tracker se za posledních devět měsíců podíl britských domácností s malým nebo žádným diskrečním příjmem zdvojnásobil z 20 % na 40 %. Mnoho z nich se zadlužilo při placení jiných věcí než jídla a bydlení. Jiní omezují výdaje na základní potřeby. Jedna studie nadace Joseph Rowntree Foundation zjistila, že 7 milionů rodin se letos obešlo bez věcí, jako je topení, toaletní potřeby nebo sprcha. Gheorghe zase někdy jí jen jedno jídlo denně. Nejvíce postiženo je 20 % lidí s druhým nejnižším příjmem. Podle Centra pro ekonomický a obchodní výzkum (Centre for Economics and Business Research), které vydává Asda tracker, se tato skupina již více než deset let těší z toho, že má alespoň nějaké peníze na útratu navíc. Hrubý příjem této skupiny činil v září 407 liber (11 530 Kč) týdně. Ale po zaplacení daní a nezbytných výdajů, mezi které patří bydlení, topení a jídlo, jim zbývalo 2,66 libry týdně na volné uvážení, což je méně než loni, kdy to bylo 55 liber. To je jen zhruba na jeden šálek kávy. A pokud jde o nejchudší rodiny, jejichž hrubý příjem činil v září pouhých 189 liber (5350 Kč) týdně, nezbývá jim ani na pokrytí základních potřeb: To je největší deficit v této skupině za posledních 15 let. "Je těžké cítit něco jiného než zoufalství," říká Abigail Davisová, výzkumnice v oblasti sociální politiky na Loughborough University, která se již 22 let zabývá chudobou a nerovností. To je jen výsek krize životních nákladů, se kterou se bude muset nový britský premiér Rishi Sunak po svém nástupu do funkce vypořádat. Britové na všech příjmových úrovních čelí hrozivé kombinaci energetické, hypoteční a důchodové krize. Podle Úřadu pro finanční dohled (Financial Conduct Authority) bylo letos na jaře pro více než polovinu dospělých Britů udržení kroku s účty velkou zátěží. Podle charitativní organizace Shelter, která se zabývá bydlením, se již nyní zvyšují splátky hypoték a počet lidí, kteří buď nestíhají platit nájemné, nebo s ním mají problémy, se od dubna zvýšil o 45 %.  Ekonomická bolest však nezasáhla všechny stejně. Chudším lidem se neúměrně snížila kupní síla. Částečně je to proto, že tyto skupiny mají tendenci vynakládat větší část svých příjmů na základní potřeby, jako jsou potraviny, jejichž ceny prudce vzrostly. Růst mezd byl také pomalejší v hůře placených profesích. Současná krize následuje po 15 letech stagnace mezd nejchudších lidí ve Spojeném království, které směřovaly k pandemii. Růst výdělků zaostává za ostatními evropskými zeměmi: Podle londýnského think tanku Resolution Foundation je nyní typický příjem ve Spojeném království nižší než ve Francii, Německu a Irsku. V zemi je zároveň jedna z nejnižších úrovní podpor v nezaměstnanosti ze všech vyspělých ekonomik. "Jako celek jsme chudší," řekl Arun Advani, ekonomický výzkumník z Warwické univerzity. Největší finanční tíseň přinejmenším od roku 2014 zažívají také lidé se středními příjmy. U této skupiny se jejich diskreční příjmy od ledna do září letošního roku snížily o více než čtvrtinu, což vymazalo osm let trvající zisky. Současné politické turbulence jen zvýšily nejistotu ohledně toho, zda a jak bude vláda řešit prudce rostoucí ceny. Vláda před změnou vedení zvažovala, zda zvýšit sociální dávky v souladu s inflací, což by asi 30 milionům lidí přineslo tolik potřebné úlevy. Výzkumník Davis se obává, že bez jakékoli pomoci bude mít krize dlouhodobé následky. "Čím déle lidé setrvávají v chudobě, tím déle v ní pravděpodobně zůstanou." Alex Sanchez, 45letý kuchař, který vydělává londýnskou životní mzdu ve výši 11,95 liber, stále dokáže každý měsíc vyjít s 650 librami za pokoj, který si pronajímá v domě se čtyřmi dalšími lidmi. Docházejí mu však další výdaje, které by mohl snížit. "Nic jiného mi nezbývá," říká Sanchez. "Stačilo by vůbec nechodit ven, jen pracovat, vrátit se do svého pokoje a sedět a nežít život." V některých částech Spojeného království mimo Londýn zasáhla inflace ještě více. Podle údajů Asda Income Tracker má průměrný Londýňan více než dvojnásobný diskreční příjem než člověk žijící na severovýchodě Anglie. Nick de Stacpoole, 59letý svobodný otec tří dětí, se část večerů obejde bez tepla, zapíná ho jen na hodinu a pak teprve, když jde jeho rodina spát. Daří se mu všechny nakrmit jen díky tomu, že se spoléhá na potravinovou banku Dads House. "Nechci žít z konzerv," řekl. "Chci, aby moje děti byly zdravé." Charitativní organizace, jako je Dads House, se však již začínají prohýbat pod tíhou poptávky. "To, čeho jsme svědky, je něco, co jsme nikdy předtím neviděli," řekl Billy McGranaghan, který organizaci založil v roce 2008. "Lidé, kteří dříve přispívali, už nemají takový disponibilní příjem, aby mohli přispívat." Podle průzkumu organizace Independent Food Aid Network polovina nezávislých potravinových bank ve Velké Británii tvrdí, že buď nebudou schopny pomoci všem, kteří se na ně obrátí, nebo budou muset snížit množství potravin, které tuto zimu rozdávají. "Uspokojování potřeb rostoucího počtu lidí, kteří nás žádají o podporu, je pro náš tým dobrovolníků stále více stresující a není udržitelné," uvedla v reakci na průzkum IFAN Kathy Blandová, koordinátorka dobrovolníků v potravinové bance v Leominsteru. "V době vrcholící pandemie jsme alespoň věděli, že nakonec bude konec."