Speciální ekonomická operace ze strany Evropy – Funkčnost sankcí

Po devíti měsících války ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině jsou škody způsobené jedenácté největší ekonomice světa rozsáhlé. Přední ruské banky byly odříznuty od světového finančního systému, rezervy centrální banky ve výši přibližně 300 miliard dolarů jsou zmrazeny a stovky zahraničních společností odešly. Nedostatek náhradních dílů ochromil automobilový průmysl a ohrožuje komerční letectví. V důsledku Putinova mobilizačního příkazu opustily zemi desítky tisíc mladých pracovníků. Podle prognózy OECD zveřejněné tento týden se ruská ekonomika v roce 2023 sníží o 5,6 %. Hospodářský trest, který Rusko postihl, nezastavil útočné akce na Ukrajině. Sankce však oslabily postavení Ruska jako světové velmoci, odradily zdánlivě nestranné země od spojenectví s jeho vládou a zasely mezi ruské elity pochybnosti o Putinově vůdcovství. Přesvědčit je, aby se zasadily o ukončení války, bude vyžadovat, aby USA a Evropa ještě více přitlačily. Od února sankce zvýšily náklady na válku tím, že snížily schopnost Moskvy nakupovat to, co potřebuje, a zároveň učinily trh nebezpečným pro cizince. Čína, Indie a Turecko dovážejí ruskou ropu, ale s velkou slevou, a Rusko se snaží přesměrovat vývoz plynu, který kdysi směřoval do Evropy. Dovoz technologií, které Rusko potřebuje k udržení své válečné mašinérie - natož k nastartování budoucích inovací - je již několik měsíců fakticky přerušen. Nehledě na to, že to, co může koupit, pokud jde o elektronické součástky, je nyní často vadné. Moskva se přizpůsobí, ale ne rychle. I tak ale prozatím zůstává přímý dopad na válku omezený. Tlak na největšího světového vývozce uhlovodíků s velkým přebytkem běžného účtu vyžaduje, aby se na tento vývoz zaměřil, což je proces, který začíná vážně až nyní. Rusové navíc již zažili chmurné desetiletí, kdy reálné disponibilní příjmy domácností dosáhly svého maxima kolem roku 2012. Ačkoli se tedy očekává, že ekonomika letos poklesne o 3,9 %, k poklesu je již menší odstup. Je zde také nepřehlédnutelný fakt, že Putin je více než ochoten obětovat budoucí hospodářský růst svým osobním cílům a může snadno umlčet nesouhlas. Sankce málokdy vedou k rychlé politické změně nebo okamžitému ukončení konfliktu. Vzhledem k tomu, že ruské síly jsou na ústupu, je rozhodující, aby Západ zvýšil tlak. Nejzřejměji by USA a jejich spojenci měli pokračovat ve vyzbrojování a finanční podpoře Ukrajiny. Měly by také podporovat zhoršující se odliv mozků z Ruska. Z Putinova neuváženého mobilizačního rozkazu již uprchlo nejméně 350 000 lidí, což způsobilo propad spotřebitelské důvěry. Západní vlády mohou tento proces urychlit tím, že nabídnou více humanitárních víz, další podporu ruským studentům a pobídky pro vědce a technické odborníky, aby se přestěhovali do zahraničí. Nejenže by z toho měly prospěch západní ekonomiky, ale také by se prohloubil nedostatek pracovních sil a kvalifikovaných pracovníků v Rusku. Evropa by měla dále pracovat na odstranění mezer v sankcích. Jako příklad lze uvést důkazy, že ruská armáda dováží domácí spotřebiče do sousedních zemí a využívá jejich mikročipy, aby nahradila ztrátu přístupu k západním polovodičům. (Arménie během prvních osmi měsíců roku 2022 dovezla z Evropské unie více praček než za poslední dva roky dohromady). Přísná opatření budou zapotřebí také k prosazení sankcí EU na ropu a cenového stropu na ruskou ropu pod vedením USA, který by rozšířil zákaz prodeje pojištění a dalších služeb lodím, které je nedodržují. Západní vlády a jejich partneři musí především držet při sobě. Ruská ekonomika se dere do ústraní a válka se Moskvě nevyplácí. Putin si stále myslí, že příznivci Ukrajiny se zlomí jako první. Západ mu musí dokázat, že se mýlí.