Satelitní systém Elona Muska dominuje v boji o budoucnost globální konektivity. Amazon a čínští konkurenti se snaží dohnat ztrátu. Po letech vývoje a několika odkladech konečně odstartoval Project Kuiper, ambiciózní plán společnosti Amazon [AMZN] na budování satelitní širokopásmové sítě. První funkční satelity tohoto projektu byly vypuštěny v dubnu z mysu Canaveral a označují důležitý milník v technologickém závodě o kontrolu nad přístupem k internetu z vesmíru. Tento krok staví Amazon přímo proti dominantnímu hráči na trhu – společnosti Starlink Elona Muska, dceřiné společnosti SpaceX – a zapojuje jej do širšího geopolitického soupeření, kde hrají roli také Čína, Evropská unie a další globální mocnosti. Nová éra konektivity a globální ambice Project Kuiper se zaměřuje na pokrytí těch nejodlehlejších oblastí planety, kde tradiční infrastruktura selhává. První várka 27 satelitů dosáhla počáteční výšky 450 km a brzy se přesune na cílovou oběžnou dráhu 630 km. Tento vývoj není jen technickou novinkou, ale klíčovým momentem pro globální konektivitu, ekonomickou sílu i národní bezpečnost, jak upozorňuje Brendan Carr z amerického regulačního úřadu FCC. Zatímco ještě před deseti lety byla nízká oběžná dráha Země (LEO) doménou vojenských a vědeckých družic, dnes se stává epicentrem komerčního vesmírného průmyslu. Díky opakovaně použitelným raketám, zejména Falcon 9 od SpaceX, se počet aktivních družic zvýšil z přibližně 1 300 na více než 11 000. Do roku 2035 může toto číslo podle odhadů dosáhnout až 100 000, přičemž rostoucí poptávka po rychlém připojení s nízkou latencí je hlavním motorem tohoto boomu. Starlink jako lídr s obrovským náskokem Starlink, který byl spuštěn v roce 2019, má podle astrofyzika Jonathana McDowella asi 7 300 aktivních satelitů, což z něj činí největší síť svého druhu na světě – a to s obrovským náskokem. Tvoří tak téměř dvě třetiny všech funkčních satelitů. Společnost těží z vertikální integrace: vyrábí vlastní satelity, vlastní startovací zařízení a pravidelně – přibližně dvakrát týdně – vypouští nové satelity na oběžnou dráhu. Díky těmto kapacitám může Starlink nabízet dostupné připojení milionům lidí, a to s nízkou latencí a vysokou spolehlivostí. Dnes má služba více než 5 milionů zákazníků ve 125 zemích a očekává se, že letos vygeneruje tržby 12 miliard dolarů. SpaceX plánuje v budoucnu síť rozšířit na více než 40 000 satelitů, což by dále upevnilo její pozici. Konkurence roste, ale čelí vysokým nákladům Vedle Amazonu a Starlinku se do závodu zapojují i další hráči. Evropská OneWeb (vlastněná společností Eutelsat) provozuje druhou největší síť LEO a cílí především na vládní a podnikové zákazníky. Kanadský Telesat rozvíjí svou síť Lightspeed s podobným zaměřením. Všechny tyto projekty však čelí výrazným finančním bariérám – Eutelsat očekává investici 2 miliardy eur, Telesat čerpá podporu ve výši přes 2 miliardy kanadských dolarů. Amazon bude muset do výstavby Kuiperu investovat 16 až 20 miliard dolarů, přičemž životnost každého satelitu je pět až sedm let, což znamená nutnost pravidelné obnovy celé konstelace. Jedinou výjimku tvoří čínské systémy, zejména Guowang a SpaceSail, které jsou silně podporovány státem. SpaceSail již vypustil 90 satelitů a má ambice výrazně expandovat. Překážkou pro Čínu však zůstává nedostatečná kapacita raketových nosičů. Chybí jí opakovaně použitelné rakety schopné vynášet větší počet satelitů efektivně a levně. Odborníci ale varují, že Čína pracuje na této infrastruktuře velmi rychle a brzy může zrychlit tempo startů. Geopolitické napětí se přesouvá do vesmíru Kromě technických a ekonomických faktorů sehrávají významnou roli i geopolitické aspekty. Některé země vyjadřují opatrnost vůči dominanci Muska a SpaceX, a to nejen kvůli technologické závislosti, ale i kvůli jeho blízkým vztahům s Trumpovou administrativou. Vlády zvažují diverzifikaci infrastruktury a preferují alternativy, které by nebyly plně pod kontrolou soukromých amerických subjektů. Konstelace jako Kuiper od Amazonu proto mohou představovat nejen komerční, ale i strategickou protiváhu. V budoucnu bude pravděpodobně rozhodující, kdo získá dominantní postavení v poskytování internetového připojení ve strategicky významných oblastech, včetně rozvojových zemí nebo vojenských zón.