Zvažovaná dohoda by omezila daně z dividend, i když plán výdajů prohlubuje zadlužení a omezuje programy pro chudé. Daňové úlevy pro soukromé úvěrové fondy rozdělují americkou politickou scénu Americká administrativa v čele s prezidentem Donaldem Trumpem stojí před dalším sporným krokem: plánuje miliardové daňové úlevy pro investory do soukromých úvěrových fondů. Návrh zákona, který prošel Sněmovnou reprezentantů, by měl snížit daňové zatížení dividend vyplácených prostřednictvím tzv. společností pro rozvoj podnikání (BDC). Tento typ firem se stal v posledních letech hlavním nástrojem financování v rostoucím sektoru soukromého úvěrování. Návrh však čelí ostré kritice, a to nejen kvůli své nákladnosti, ale i kvůli tomu, že podle odpůrců přináší výhody investorům na úkor nejchudších vrstev obyvatel. Daňová výhoda pro bohaté, nebo motor pro ekonomiku? Podle odhadů Kongresové smíšené komise pro daně by navrhované daňové úlevy stály federální rozpočet 10,7 miliardy dolarů do roku 2034. V době, kdy zákonodárci zároveň plánují škrty v klíčových sociálních programech, vyvolává tento krok značné kontroverze. Kritici upozorňují, že návrh znevýhodňuje nízkopříjmové domácnosti. Demokratická senátorka Elizabeth Warrenová se vyjádřila jasně: „Soukromé úvěrové společnosti nepotřebují daňové úlevy – potřebují je pracující lidé.“ Současný návrh zákona ze Sněmovny reprezentantů mimo jiné obsahuje drastické škrty v programech Medicaid a SNAP, které slouží k zajištění zdravotní péče a potravinové pomoci pro nejchudší Američany. Do roku 2034 se počítá s omezením těchto programů o více než 1 bilion dolarů. Podle odhadů Kongresového rozpočtového úřadu návrh zvýší federální dluh o 2,4 bilionu dolarů, aniž by měl zásadní dopad na ekonomický růst. Růst sektoru soukromého úvěrování Sektor soukromých úvěrů se od globální finanční krize rozrostl do bezprecedentních rozměrů. Tradiční banky musely po krizi přistoupit k opatrnější politice, a vzniklý prostor zaplnily nové investiční fondy, které se staly důležitými věřiteli pro americké firmy. Společnosti jako Blackstone, Apollo Global, Ares Management nebo Blue Owl Capital dnes spravují desítky miliard dolarů, a stále více sázejí na struktury typu BDC. Tyto fondy se těší rostoucímu zájmu drobných investorů, protože nabízejí atraktivní výnosy. V roce 2023 přilákaly podle odhadu Robert A Stanger & Co téměř 44 miliard dolarů – o více než 70 % více než v předchozím roce. Investice do BDC struktur se tak staly mainstreamovou volbou nejen mezi institucionálními, ale i retailovými investory. Sporné srovnání s realitními fondy Zastánci daňových úlev argumentují potřebou rovného zacházení s jinými investičními nástroji. Konkrétně poukazují na tzv. Reits – investiční trusty zaměřené na nemovitosti – které od Trumpovy daňové reformy v roce 2017 těží z podobného zvýhodnění. Nové ustanovení pro BDC nese oficiální název „rozšíření odpočtu pro kvalifikované příjmy z podnikání“, ale v zákulisí se označuje jako parita s Reits. Záměr získal podporu i mezi některými republikány, kteří věří, že úlevy pomohou nastartovat tvorbu kapitálu a usnadní přístup firem ke kapitálu. Odpůrci ale tvrdí, že se jedná o příklad lobistického vlivu velkých hráčů. V zákulisí Kongresu je cítit intenzivní tlak investorů a jejich právních zástupců, kteří se snaží návrh znovu prosadit poté, co byl v Senátu zatím vyškrtnut kvůli neochotě rozšířit úlevy i na další typy fondových struktur. Zatímco diskuse pokračuje, není jisté, zda návrh v této podobě projde. Pokud ano, bude to znamenat vítězství Wall Street nad sociálními prioritami, které se jinak stávají terčem rozpočtových škrtů. Finální rozhodnutí bude záviset nejen na vyjednávání mezi komorami Kongresu, ale také na politickém tlaku veřejnosti, která se může proti daňovým výhodám pro nejbohatší části finančního sektoru postavit. Odpůrci návrhu také upozorňují, že by daňové úlevy mohly vytvořit precedent pro další odvětví, která by usilovala o podobné výjimky. Pokud by Kongres udělil výhody BDC fondům, mohly by následovat další typy investičních struktur, což by dále erozovalo daňovou základnu a zkomplikovalo fiskální plánování. Podle některých ekonomů by to mohlo vést k nechtěné dominové reakci, kdy si jednotlivé sektory začnou vynucovat speciální podmínky, aniž by přinesly odpovídající přínos pro širší ekonomiku. Zejména v době rostoucího státního dluhu a nákladů na obsluhu tohoto dluhu by vláda měla být podle kritiků zdrženlivá. Opatření, která by krátkodobě mohla pomoci několika fondům a jejich investorům, by v delším horizontu mohla zvýšit fiskální nerovnováhu a ztížit financování nezbytných veřejných služeb. To platí obzvláště v kontextu stárnoucí populace, rostoucích výdajů na zdravotnictví a nutnosti modernizace infrastruktury. Zastánci návrhu však tvrdí, že každý dolar získaný pro BDC fondy bude investován zpět do amerických podniků, zejména těch střední velikosti, které mají omezený přístup k tradičním formám financování. Tvrdí, že právě tyto firmy tvoří páteř americké ekonomiky a zaměstnávají miliony lidí po celé zemi. Podle nich by se tedy daňové úlevy mohly nepřímo vrátit do ekonomiky formou vyššího růstu, zaměstnanosti a daní z podnikatelských příjmů. Finální rozhodnutí bude každopádně testem toho, zda se Kongres dokáže postavit tlaku lobistů a upřednostnit fiskální odpovědnost a sociální spravedlnost před zájmy úzké části investiční komunity. Vzhledem k tomu, že debata probíhá v předvolebním roce, lze očekávat, že otázka daňových úlev se stane i tématem politické kampaně. V sázce je totiž nejen daňová politika, ale i důvěra veřejnosti v to, komu současná administrativa skutečně slouží.