Prezident Donald Trump požádal Nejvyšší soud USA o potvrzení svých globálních cel, čímž otevřel případ, který může zásadně ovlivnit mezinárodní obchod a světovou ekonomiku. Administrativa vyzvala soud, aby věc projednal ve zrychleném řízení s termínem argumentace na začátku listopadu, což by umožnilo vydat rozhodnutí ještě do konce letošního roku. Impuls pro tento krok dala předchozí rozhodnutí nižších soudů, které zpochybnily Trumpovu pravomoc ukládat plošné dovozní daně na základě zákona o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích z roku 1977. Tento zákon prezidentovi dává široké možnosti v oblasti národní bezpečnosti a hospodářských krizí, ale výslovně nezmiňuje cla jako nástroj, který lze využít. Odvolací soud proto konstatoval, že prezident nemůže na základě tohoto ustanovení ukládat rozsáhlé celní poplatky. Rozhodnutí tak ohrozilo rámcové dohody a zahraniční jednání, která Trumpova administrativa vedla, což přimělo vládu k žádosti o zásah Nejvyššího soudu. Generální prokurátor D. John Sauer argumentoval, že ponechání rozhodnutí v platnosti by jednostranně oslabilo Spojené státy a umožnilo jiným zemím využít odvetné obchodní politiky k tlaku na americkou ekonomiku. Finanční a politické důsledky případu Význam sporu podtrhují i finanční sázky, které patří k největším, jaké se kdy před Nejvyšší soud dostaly. Podle analytika Bloomberg Economics Chrise Kennedyho by případná porážka Trumpa snížila současnou průměrnou efektivní celní sazbu v USA ve výši 16,3 % nejméně o polovinu. To by mohlo znamenat povinnost vrátit desítky miliard dolarů dovozcům, kteří cla zaplatili, a zároveň by to zpochybnilo předběžné dohody uzavřené s některými obchodními partnery. Cla, která Trump vyhlásil 2. dubna v rámci takzvaného „Dne osvobození“, představovala největší navýšení dovozních daní od přijetí Smoot-Hawleyových cel v roce 1930. Průměrná uplatňovaná sazba se tehdy vyšplhala na nejvyšší úroveň za více než století, a to v rozmezí 10 až 50 % v závislosti na zemi původu. Trump tato opatření označil za klíčová pro vyrovnání podmínek pro americké podniky a pracovníky, kteří dlouhodobě čelí chronickému obchodnímu deficitu. Odpůrci ovšem tvrdili, že prezident překročil rámec svých pravomocí a že ekonomický deficit nelze považovat za mimořádnou hrozbu, která by odůvodňovala vyhlášení stavu nouze. Mezinárodní dopady a právní dilema Případ se netýká pouze samotných cel, ale i širšího rámce mezinárodních vztahů. Napadené daně zasáhly obchod s Kanadou, Mexikem a Čínou, přičemž Trump je částečně zdůvodnil i snahou omezit pašování fentanylu. To vyvolalo odpor nejen mezi demokraticky vedenými státy, ale i mezi skupinami malých podniků, které tvrdí, že cla zvýšila jejich náklady a zhoršila jejich konkurenceschopnost. Spor proto vychází z kombinace žalob více aktérů, což dále zvyšuje jeho politický význam. Podle odvolacího soudu je klíčové, že pravomoc ukládat cla přísluší podle Ústavy Kongresu. Ten sice může část svých kompetencí delegovat na prezidenta, ale musí to učinit jasně a srozumitelně. V tomto případě soudy konstatovaly, že zákon z roku 1977 prezidentovi sice poskytuje značný prostor, ale nezmiňuje možnost uvalovat clo či jiný daňový poplatek. Tato otázka se tak stává středem pozornosti Nejvyššího soudu, který bude muset rozhodnout, zda prezident překročil rámec ústavního pořádku. Časový rámec a možný dopad rozhodnutí Administrativa požádala Nejvyšší soud, aby se k případu vyjádřil do 10. září. Pokud soudci souhlasí se zrychleným projednáním, začne se případ projednávat začátkem listopadu. To by umožnilo vydat rozhodnutí ještě letos, ačkoli funkční období soudu trvá až do poloviny příštího roku. Vzhledem k tomu, že soud má konzervativní většinu, která již v minulosti podpořila Trumpovy kroky rozšiřující exekutivní pravomoci, je pravděpodobné, že se případu skutečně ujme. Rozhodnutí může mít zásadní dopad nejen na obchodní vztahy USA se zbytkem světa, ale i na samotné rozdělení moci mezi prezidentem a Kongresem. Potvrdí-li soud Trumpovu interpretaci zákona, otevře se prezidentovi cesta k velmi širokému využívání ekonomických nouzových opatření, která mohou měnit strukturu globálního obchodu. Pokud by naopak dal soud za pravdu odpůrcům, znamenalo by to výrazné omezení pravomocí exekutivy a návrat klíčové kompetence ukládat cla zpět do rukou Kongresu. Tento spor je proto nejen technickou otázkou celní politiky, ale i testem hranic ústavních pravomocí prezidenta. Výsledek bude určovat, zda může hlava státu v budoucnu jednostranně zasahovat do globálního obchodního řádu, nebo zda musí klíčové ekonomické kroky projít standardním legislativním procesem. Výsledek tak bude mít dopad na americké podniky, spotřebitele i globální partnery, kteří nyní s napětím sledují, jak se k případu postaví Nejvyšší soud USA.