Výzkum Měsíce je i dnes prakticky na začátku. Plný kontroverzí a záhad, jak se tato disciplína ale vyvíjela? Dne 24. prosince roku 1968 – Program Apollo: Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1144 – Vítězstvím Turků skončilo téměř měsíční obléhání Edessy, které v důsledku vyvolalo druhou křížovou výpravu. 1796 – Ve starorožmitálském chrámu Povýšení svatého Kříže se konala premiéra Rybovy České mše vánoční 1800 – Francouzská revoluce: Šuani provedli neúspěšný atentát na prvního konzula Napoleona Bonaparta. 1926 – Zaveden simultánní rozhlasový přenos mezi Prahou – Brnem – Bratislavou. 1943 – Rudá armáda zahájila Žytomyrsko-berdyčevskou operaci. Bojů se účastnila i 1. československá samostatná brigáda 1937 – Pražský rozhlas odvysílal poselství Karla Čapka Rabíndranáthu Thákurovi a Františka Křižíka Albertu Einsteinovi 1948 – V Československu bylo zavedeno nové krajské uspořádání, které již nerespektovalo zemské hranice. 1951 – Libye vyhlásila nezávislost na Itálii. 1953 – Železniční nehoda u Šakvic – při střetu rychlíku s osobním vlakem zahynulo 103 lidí a 83 bylo zraněno. A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1990 – Nicolae Ceaușescu a jeho žena Elena byli popraveni v rumunském procesu. 1999 – Let 814 indických aerolinií byl unesen militanty a převezen do Afghánistánu. Krize s rukojmími trvala několik dní, než byli cestující propuštěni. 2009 – Pokus o odpálení letu Northwest Airlines 253 na trase z Amsterdamu do Detroitu byl zmařen, když jeden z cestujících zneškodnil potenciálního atentátníka Umara Farouka Abdulmutallaba. 2013 – Čína vypustila lunární vozítko Čchang-e 3, které úspěšně přistálo na Měsíci, což znamenalo významný úspěch v čínském vesmírném programu. Výzkum Měsíce — Jak probíhala tato vědní disciplína? Bezprostředně po Gagarinově letu na oběžnou dráhu byl prezident Kennedy informován NASA a svým viceprezidentem Lyndonem B. Johnsonem o Braunově přesvědčení, že Sovětský svaz by mohl s využitím existující Koroljovovy nosné rakety R-7 úspěšně vyslat na oběžnou dráhu Země a možná i kolem Měsíce kosmickou loď s více lidmi dříve než Spojené státy. První soutěží, kterou by Spojené státy měly velkou šanci vyhrát, by bylo přistání s posádkou na Měsíci, protože by každá země musela vyvinout novou, výkonnější raketu. Z těchto technických důvodů a proto, že přistání na Měsíci by bylo velmi viditelnou demonstrací americké síly, Kennedy 25. května 1961 oznámil, že se Spojené státy zaváží k přistání na Měsíci do roku 1970. V té době se uskutečnil pouze jeden americký let člověka do vesmíru, Shepardova 15minutová suborbitální cesta. V reakci na Kennedyho rozhodnutí provedly Spojené státy válečnou, ale mírovou mobilizaci finančních a lidských zdrojů. Rozpočet NASA byl během tří let navýšen téměř o 500 % a na programu přistání na Měsíci se v době jeho největšího rozmachu podílelo více než 34 000 zaměstnanců NASA a 375 000 zaměstnanců průmyslových a univerzitních dodavatelů. Hlavní prvky amerického programu Apollo, zobrazující nosnou raketu Saturn V a konfigurace modulů kosmické lodi Apollo při startu a během cesty na Měsíc.Do konce roku 1962 byly vytvořeny základní prvky toho, co se nazývalo projekt Apollo. Nosnou raketou měla být silná raketa Saturn V, vysoká 110,6 metru (362,9 stopy), poháněná pěti obrovskými motory, které při startu generovaly celkem 33 000 kilonewtonů (7,4 milionu liber) vzletové síly - 100krát více než raketa Redstone, která vynesla Sheparda. Po intenzivní debatě NASA zvolila pro Apollo konfiguraci kosmické lodi, kterou bylo možné vyslat nahoru při jednom startu, a nikoli větší kosmickou loď, kterou by bylo nutné sestavit při sérii setkání na oběžné dráze Země. Kosmická loď Apollo měla mít tři části. Ve velitelském modulu by byla umístěna tříčlenná posádka při startu a přistání a během cesty na Měsíc a zpět. Servisní modul by nesl různé vybavení a raketový motor potřebný k navedení kosmické lodi na oběžnou dráhu Měsíce a jejímu následnému návratu na Zemi. Lunární modul, sestávající ze sestupného a výstupního stupně, by dopravil dvě osoby z oběžné dráhy na povrch Měsíce a zpět do velitelského modulu. Pro úspěch mise byla rozhodující schopnost výstupního stupně lunárního modulu se po startu z Měsíce setkat a spojit na oběžné dráze s velitelským modulem. NASA také vytvořila nové velké startovací zařízení na ostrově Merritt Island nedaleko mysu Canaveral na Floridě, které sloužilo jako kosmodrom Apollo. Prezident Kennedy sice zavázal Spojené státy k vítězství v závodě o Měsíc, ale zároveň se počátkem 60. let několikrát pokusil přesvědčit sovětské vedení, že lepší alternativou by byla spolupráce jejich zemí na programu přistání na Měsíci. Žádné kladné odpovědi ze strany Sovětského svazu se však nedočkal. V letech 1961-1963 totiž v Sovětském svazu stále probíhala živá diskuse o smysluplnosti uskutečnění lunárního programu a v této otázce nebylo přijato žádné konečné rozhodnutí. Mezitím samostatné konstrukční kanceláře vedené Koroljovem a jeho rivalem Vladimírem Čelomejem tvrdě soupeřily o přidělení lunární mise, ať už letu kolem Měsíce, nebo skutečného přistání. Nakonec v srpnu 1964 dostal Koroljov úkol přistát na Měsíci a krátce nato byl Čelomej pověřen plánováním letu kolem Měsíce, který měl být uskutečněn před 50. výročím bolševické revoluce, jež se mělo konat v říjnu 1967. V roce 1965 se sovětští představitelé rozhodli spojit úsilí obou rivalů při uskutečnění cirkumluneční mise a použít verzi Koroljovovy kosmické lodi Sojuz a novou raketu UR-500 (nazývanou také Proton), kterou zkonstruoval Čelomej. Raketa, kterou Koroljov navrhl pro přistání na Měsíci, se nazývala N1. Stejně jako Saturn V byla obrovská, měřila 112,8 metru a měla plánovaný vzletový tah 44 500 kilonewtonů (10 milionů liber). Místo několika velkých raketových motorů v prvním stupni však měla N1 30 menších motorů. Ty místo schopnějšího Gluška vyvinul Nikolaj Kuzněcov, šéfkonstruktér leteckých motorů, který měl s raketovými motory jen malé zkušenosti. Koroljov a Valentin Gluško, již dlouholetí osobní protivníci, se neshodli na vhodném palivu pro N1 a nakonec se rozhodli, že spolu nemohou dále spolupracovat. Následně se Koroljov obrátil na Kuzněcova, který zvolil přístup s malým motorem. Nerozhodnost, neefektivita, nedostatečné rozpočty a osobní a organizační rivalita v sovětském systému tak představovaly hlavní překážky úspěchu v závodě na Měsíc. K tomu se přidala nečekaná smrt 59letého Koroljova během operace 14. ledna 1966. Pro sovětský kosmický program to znamenalo vážnou komplikaci. Koroljov byl charismatický vůdce a organizátor. Jeho nástupce Vasilij Mišin se snažil udržet dynamiku programu, ale nebyl tak efektivním manažerem ani politicky zkušený operátor jako Koroljov. Ve Spojených státech se program Apollo posunul kupředu jako program s vysokou prioritou; po atentátu na prezidenta Kennedyho v listopadu 1963 začal být vnímán jako památník padlého mladého prezidenta. K velkému neúspěchu došlo 27. ledna 1967, kdy astronauti Grissom, White a Roger Chaffee zahynuli poté, co jejich velitelský modul Apolla 1 během pozemního testu vzplál. První mise Apolla s posádkou, označená jako Apollo 7 a určená k testování přepracovaného velitelského modulu, odstartovala na oběžnou dráhu Země 11. října 1968. Jako nosná raketa byla použita Saturn IB, méně výkonná raketa než Saturn V potřebný k dosažení Měsíce. Úspěch mise otevřel cestu k odvážnému kroku - prvnímu startu posádky na palubě Saturnu V do blízkosti Měsíce. Dne 21. prosince 1968 byly velitelský a servisní modul Apolla 8 navedeny na trajektorii, která je na Štědrý den 24. prosince vynesla na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Tři astronauti - Frank Borman, James A. Lovell mladší a William A. Anders - poslali zpět detailní snímky měsíčního povrchu, četli z biblické knihy Genesis a přivezli živé barevné fotografie modré planety Země, která se tyčí nad pustou měsíční krajinou. Na konci mise bylo jasné, že do prvního přistání na Měsíci zbývají jen měsíce. Jedním z důvodů pro uskutečnění mise Apollo 8 bylo umožnit NASA vyzkoušet většinu systémů potřebných pro pokus o přistání na Měsíci a zároveň počkat na provedení zkušebního letu lunárního modulu s posádkou na oběžné dráze Země, jehož vývoj se opožďoval. Dalším důvodem byla obava, že Sovětský svaz předstihne Spojené státy ve vyslání lidí do blízkosti Měsíce. Okružní mise skutečně byla součástí sovětských plánů, ale kvůli nehodě Sojuzu 1 se termín v říjnu 1967 stal nesplnitelným. V průběhu roku 1968 se uskutečnilo několik zkušebních letů kolem Měsíce s použitím nosné rakety Proton a verze kosmické lodi Sojuz označené Zond. V září Zond 5 vynesl biologický náklad, včetně dvou želv, kolem Měsíce a bezpečně zpět na Zemi, ale o dva měsíce později došlo u kosmické lodi Zond 6 k poklesu tlaku a následné havárii při přistání, což ukončilo veškeré naděje na rychlý následný start s lidskou posádkou. Plány na vyslání kosmonautů kolem Měsíce v kosmické lodi Zond byly v březnu 1969 odloženy na neurčito, ale v letech 1969 a 1970 se uskutečnily další dvě vědecky úspěšné cirkumlunární mise bez posádky, Zond 7 a Zond 8. V roce 1970 se uskutečnily dvě vědecké mise bez posádky.