V moderních dějinách Spojených států neexistuje období, které by se podobalo prvnímu roku druhého funkčního období Donalda Trumpa. Ačkoli Trump během kampaně otevřeně hovořil o tom, že jeho návrat do Bílého domu bude „pomstou“, jen málokdo dokázal odhadnout rozsah a tempo, s jakým se v roce 2025 pustí do přetváření amerického politického systému. Slíbil střet s univerzitami, regulačními institucemi, médii i zahraničními obchodními partnery. Překvapivé však nebylo jen to, že své hrozby naplnil, ale především to, jak rychle tak činil a jak malému odporu přitom čelil. Na začátku roku 2026 by si ti, kdo stále věří v americký systém brzd a protivah, měli uvědomit jednu zásadní věc: Trump je teprve ve čtvrtině svého druhého mandátu. Pokud byl rok 2025 testem možností, rok 2026 bude testem limitů – jak jeho vlastních, tak odolnosti amerických institucí. Z pohledu samotného prezidenta lze projekt „America First“ zatím považovat za úspěšný. Z pohledu ústavního systému jde však o období, které může zásadně rozhodnout o podobě americké demokracie v dalších dekádách. Rychlá konsolidace moci a rozklad institucí Trump opakovaně sliboval, že rozloží takzvaný „hluboký stát“, a v roce 2025 začal tento slib naplňovat s překvapivou razancí. Jeho ministr obrany Pete Hegseth provedl rozsáhlou čistku v Pentagonu a nahradil vysoké generály lidmi, kteří se zdají být ochotnější plnit politicky motivované a právně sporné rozkazy. Hegseth otevřeně podporuje i myšlenku nasazení armády na území USA, což ještě před několika lety patřilo k tabu. Podobný vývoj lze pozorovat ve zpravodajských službách a ve FBI, kde se testy politické loajality staly běžnou praxí. Zásadní proměnou prošla také Imigrační a celní služba, která se podle kritiků proměnila v prezidentskou pretoriánskou gardu. Maskovaní agenti, kteří bez jasného soudního dohledu odvážejí migranty z ulic do vzdálených detenčních zařízení, se stali symbolem nové éry strachu pro miliony lidí. V oblasti obchodu Trump popřel rozšířené obavy, že jeho celní války nevyhnutelně povedou k domácí recesi. Ekonomické dopady se sice zatím plně neprojevily, ale politický precedent je jasný: cla jsou využívána jako nástroj osobní moci, nikoli jako standardní součást hospodářské politiky. Zpeněžování úřadu a stírání hranic mezi státem a byznysem Snad nejvýraznějším rysem Trumpova druhého mandátu je systematické zpeněžování prezidentského úřadu. V duchu hesla L’etat, c’est moi Trump stále více stírá hranice mezi veřejným a soukromým zájmem. Zahraniční partneři, kteří nabízejí kryptoměny, nemovitosti nebo jiné formy přímého obohacení Trumpova okruhu, se v celních sporech dostávají do výhodnější pozice než státy, které se snaží postupovat podle zavedených pravidel. Podobný přístup je patrný i v zahraniční politice. Mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou nevedou tradiční diplomaté, ale osoby s úzkými osobními a obchodními vazbami na prezidenta. Jejich úkolem není geopolitická stabilita, ale vyjednání obchodně výhodných dohod. Generální ředitelé velkých firem, kteří finančně podporují Trumpovy projekty, jsou odměňováni přístupem k moci a regulačním úlevám. Velké korporace byly buď přinuceny „zkrotit“ svá mediální křídla, nebo se jich rovnou zbavit. Vznikla tak nová vrstva takzvaných „broligarchů“, kteří těží z deregulace a z prostředí, kde jsou výkonná nařízení často psána přímo těmi, kdo z nich mají největší prospěch. Regulace mizí, odpovědnost se rozplývá a prezidentská autorita se stále více opírá o osobní loajalitu. Odpor, volby a nejistý rok 2026 Navzdory zdánlivé dominanci se Trump začíná setkávat s rostoucím odporem. Porážky republikánů v listopadových mimořádných volbách dodaly odvahu části zákonodárců, aby se vůči prezidentovi alespoň částečně vymezili. Trumpovo bagatelizování problémů s dostupností základních potřeb oslabilo jeho popularitu a zvýšilo pravděpodobnost, že republikáni mohou v letošních volbách přijít o většinu v Kongresu. S tím, jak by jeho politický vliv mohl slábnout, roste i pokušení zasahovat do volebního procesu. Trumpovo smíření s Elon Musk naznačuje, že podpora na sociálních sítích mu rozhodně chybět nebude. Zatímco po jeho porážce v roce 2020 sehráli roli brzdných sil tehdejší ministr spravedlnosti a viceprezident, současné personální obsazení tyto pojistky výrazně oslabuje. Některé nižší soudy se dosud odvážně stavěly proti nelegálním exekutivním nařízením a Nejvyšší soud by dokonce mohl zrušit část Trumpových cel. Spoléhat se však na to, že prezident automaticky přejde do role „chromé kachny“, by bylo chybou. Jeho nedávné zaměření na somálské imigranty ukazuje, že hranice toho, co je ochoten udělat, zůstávají velmi vzdálené. V Trumpově pojetí – a podle plánů obsažených v Projektu 2025 – neexistují reálná omezení prezidentské moci. O to větší odpovědnost leží na zbytku Ameriky: na zvolených republikánech, podnikatelských lídrech i institucích občanské společnosti. Rok 2026 nebude jen pokračováním Trumpova projektu. Bude především zkouškou toho, zda Spojené státy dokážou připomenout svému prezidentovi, že právní stát a ústavní pravidla stále platí.