Zavedení uhlíkové hraniční daně Evropské unie vyvolalo ostrou reakci ze strany Pekingu a otevírá další citlivou kapitolu v již tak napjatých obchodních vztazích mezi Evropou a Čínou. Čína označuje uhlíkovou hraniční daň EU za diskriminační a hrozí odvetnými kroky Peking kritizuje vysoké výchozí hodnoty emisí, které zvyšují náklady čínských exportérů Spor se může rozšířit na další průmyslové výrobky a narušit globální dodavatelské řetězce Debata odhaluje napětí mezi klimatickou politikou EU a principy volného obchodu Čínské ministerstvo obchodu na začátku roku 2026 označilo nový mechanismus za „nespravedlivý“ a „diskriminační“ a jasně deklarovalo připravenost přijmout protiopatření na ochranu svých ekonomických zájmů. Spor se netýká pouze samotné daně, ale i širšího pojetí klimatické politiky, jejího dopadu na globální obchod a otázky, zda EU nepřekračuje hranici mezi ochranou klimatu a skrytým protekcionismem. Uhlíková hraniční daň, oficiálně označovaná jako mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, vstoupila v platnost na začátku ledna a představuje klíčový prvek klimatické strategie Evropská unie. Jejím cílem je zdanit dovoz zboží s vysokou uhlíkovou stopou a zabránit tak takzvanému „úniku uhlíku“, kdy by se výroba přesouvala do zemí s méně přísnými ekologickými pravidly. Právě tento koncept však Peking považuje za zástěrku pro jednostranné obchodní bariéry. Jedním z hlavních bodů kritiky ze strany Pekingu je způsob, jakým EU stanovila výchozí hodnoty uhlíkové intenzity pro dovážené výrobky. Tyto hodnoty se používají v případech, kdy dovozci nejsou schopni doložit ověřená data o skutečných emisích spojených s výrobou. Podle čínského ministerstva obchodu jsou tyto referenční hodnoty „nadměrně vysoké“ a neodpovídají reálným podmínkám čínského průmyslu ani jeho dlouhodobé rozvojové trajektorii. Z čínského pohledu tak EU automaticky znevýhodňuje čínské výrobce, kteří jsou vystaveni vyšším nákladům bez ohledu na skutečnou uhlíkovou stopu jejich produkce. Ministerstvo zároveň upozorňuje, že Brusel plánuje tyto výchozí hodnoty v následujících třech letech dále zvyšovat, což by tlak na čínské exportéry ještě zesílilo. Podle Pekingu jde o systémové nastavení, které vede k diskriminačnímu zacházení a narušuje principy spravedlivého obchodu. Čína v této souvislosti zdůrazňuje, že uhlíková daň nebere dostatečně v úvahu rozdílnou úroveň hospodářského rozvoje jednotlivých zemí. Pro rozvojové ekonomiky, mezi něž se Čína v některých aspektech stále řadí, může takové opatření znamenat nepřiměřené zatížení a zpomalení růstu. Hrozba protiopatření a dopad na globální řetězce Reakce čínského ministerstva obchodu nebyla pouze rétorická. Peking otevřeně uvedl, že je připraven přijmout všechna nezbytná opatření, pokud bude čelit tomu, co považuje za nespravedlivá obchodní omezení. Cílem těchto kroků má být nejen ochrana čínských rozvojových zájmů, ale také udržení stability globálního dodavatelského řetězce. Tento důraz na dodavatelské řetězce není náhodný. Čína je klíčovým dodavatelem celé řady průmyslových vstupů, od oceli a hliníku až po komponenty používané v automobilovém a strojírenském průmyslu. Jakékoli protiopatření by tak mohlo mít řetězový efekt a zasáhnout evropské výrobce i spotřebitele prostřednictvím vyšších nákladů a narušení plynulosti dodávek. EU naopak argumentuje tím, že CBAM má chránit její vlastní uhlíkově náročná odvětví během zelené transformace. Evropské firmy čelí přísným emisním pravidlům a bez kompenzačního mechanismu by se podle Bruselu dostávaly do konkurenční nevýhody vůči producentům z regionů s volnějšími ekologickými standardy. Právě tento argument však Čína odmítá a označuje jej za formu nového protekcionismu. Rozšíření CBAM a obvinění z dvojího metru Dalším sporným bodem je plán EU rozšířit uhlíkovou hraniční daň na širší spektrum výrobků. Čínské ministerstvo obchodu se staví proti návrhu, který by mohl zahrnout přibližně 180 produktů s vysokou spotřebou oceli a hliníku. Jde například o stroje, automobily, automobilové díly nebo domácí spotřebiče. Podle Pekingu tento krok „překračuje legitimní rámec“ boje proti klimatickým změnám a představuje další eskalaci obchodních bariér. Rozšíření CBAM by totiž zasáhlo nejen základní suroviny, ale i hotové výrobky s vysokou přidanou hodnotou, což by mělo přímý dopad na čínský export do Evropy. Ministerstvo zároveň ostře kritizovalo nedávné kroky EU, které zmírnily některé ekologické regulační požadavky uvnitř bloku, včetně ústupu od plného zákazu nových vozidel se spalovacími motory. Podle čínské strany tak EU uplatňuje dvojí metr: na jedné straně uvolňuje pravidla pro vlastní průmysl, zatímco navenek zavádí přísné obchodní bariéry pod záminkou ochrany životního prostředí. Klimatická politika versus důvěra v globální obchod Z čínského pohledu představuje uhlíková hraniční daň EU zásadní problém nejen z ekonomického, ale i politického hlediska. Ministerstvo obchodu varuje, že podobná opatření zvýší náklady klimatických opatření pro rozvojové země a vážně podkopou mezinárodní důvěru. To je obzvláště citlivé v době, kdy globální spolupráce v oblasti klimatu vyžaduje koordinovaný přístup a vzájemnou důvěru mezi hlavními světovými ekonomikami. Peking vyzývá Brusel, aby zachoval otevřenost svého trhu a nepoužíval klimatickou politiku jako nástroj k ochraně domácího průmyslu. Zároveň naznačuje, že pokud EU v tomto směru nezmění kurz, může se spor přelít do širší obchodní konfrontace s potenciálními dopady na obě strany. Celá situace tak ukazuje, že uhlíková daň není pouze technickým nástrojem klimatické politiky, ale i geopolitickým a obchodním tématem, které může zásadně ovlivnit vztahy mezi EU a Čínou. V následujících měsících bude klíčové sledovat, zda se podaří najít kompromisní řešení, nebo zda se uhlíkový mechanismus stane dalším zdrojem dlouhodobého napětí v globálním obchodním systému.