Začátek roku 2026 přinesl Spojeným státům a zbytku světa sled událostí, které by ještě před několika týdny působily nepravděpodobně i v kontextu předchozích let Donalda Trumpa. Prezident, který ještě krátce předtím řešil detaily rekonstrukce tanečního sálu v Bílém domě během pobytu na Floridě, během několika dnů zásadně proměnil zahraničněpolitickou i domácí agendu své administrativy. V rychlém sledu následovaly vojenské operace, ostrá rétorika vůči spojencům, odklon od multilaterální spolupráce i překvapivé zásahy do ekonomické politiky. Vojenský úder na Venezuelu a otevřená změna režimu Nejdramatičtějším krokem bylo zahájení vojenské operace proti Venezuele, jejímž cílem bylo zajmout prezidenta Nicoláse Madura. Podle Trumpova oznámení na sociální síti Truth Social americké síly provedly rozsáhlý útok na Caracas, při němž elitní jednotky pronikly do města a po přestřelce Madura zadržely. Ten byl následně převezen na palubu americké válečné lodi a poté do Spojených států, kde čelí federálním obviněním včetně narkoterorismu. Tento krok představuje bezprecedentní akt nepřátelství vůči jihoamerické zemi a připomíná historické zásahy USA, jako byla invaze do Panamy v roce 1989 nebo svržení Saddáma Husajna v Iráku. Trump navíc otevřeně naznačil, že Spojené státy budou Venezuelu „řídit“, a dal jasně najevo, že hlavním cílem není okamžitá politická transformace či podpora opozice, ale získání kontroly nad ropným sektorem. Podle jeho slov mají americké ropné společnosti vstoupit do země a využít její zdroje ve prospěch USA. Ropa, blokády a demonstrace síly na moři Součástí nové strategie se stala i důsledná námořní blokáda venezuelského vývozu ropy. Americké síly tento týden zadržely několik tankerů, včetně lodí napojených na ruské zájmy, což vyvolalo ostré reakce v Moskvě. Zadržení tankerů v Karibiku i severním Atlantiku demonstrovalo ochotu Washingtonu prosazovat své cíle silou i v mezinárodních vodách. Trump zároveň uvedl, že venezuelská ropa bude směřovat do Spojených států a výnosy z jejího prodeje mají být využity na nákup amerických produktů. Tento přístup podtrhuje posun americké politiky směrem k otevřenému ekonomickému a geopolitickému nátlaku, který kombinuje vojenské kroky s kontrolou strategických surovin. Domácí politika: obrana, bydlení a útok na kapitál Zatímco zahraniční politika otřásala mezinárodním řádem, Trump zároveň spustil sérii razantních kroků na domácí scéně. Na sociálních sítích oznámil záměr požadovat po Kongresu 50% zvýšení obranného rozpočtu až na 1,5 bilionu dolarů do roku 2027. Paradoxně však zároveň ostře kritizoval americké zbrojařské firmy, které obvinil z pomalé výroby, vysokých platů managementu a nadměrných zpětných odkupů akcií. Jmenovitě se pustil do společnosti Raytheon, kterou označil za málo flexibilní vůči potřebám Pentagonu. Další překvapení přišlo v oblasti bydlení. Trump oznámil, že se chce zasadit o zákaz nákupu rezidenčních nemovitostí velkými investičními fondy, včetně private equity. Tento krok, vnímaný jako výraz ekonomického populismu, má reagovat na rostoucí nespokojenost voličů s dostupností bydlení. Prezident své stanovisko shrnul výrokem, že „lidé žijí v domech, ne v korporacích“. Následně přišel s plánem, aby státem podporované instituce Fannie Mae a Freddie Mac nakoupily hypoteční dluhopisy v hodnotě 200 miliard dolarů s cílem snížit náklady na financování bydlení. Svět řízený silou a nové hranice americké politiky Trumpovi poradci se v médiích snažili vysvětlit logiku těchto kroků. Zatímco ministr zahraničí Marco Rubio zdůrazňoval, že USA chtějí diktovat podmínky, nikoli zemi dlouhodobě okupovat, jiní členové administrativy byli otevřenější. Stephen Miller, zástupce šéfa štábu, v televizi prohlásil, že svět je „ovládán silou a mocí“ a že právě tato realita určuje mezinárodní vztahy. Povzbuzen úspěchem operace ve Venezuele Trump rozšířil svou rétoriku i vůči dalším regionům. Zpochybnil schopnost Dánska zajistit bezpečnost Grónska, naznačil možnost zásahů na Kubě a dokonce prohlásil, že vojenská operace v Kolumbii „zní dobře“. Tato prohlášení vyvolala znepokojení nejen mezi spojenci NATO, ale i v Latinské Americe. Trump sám v rozhovoru připustil, že jeho kroky omezuje pouze vlastní morálka a úsudek, nikoli mezinárodní právo. Tento postoj shrnuje charakter jeho bouřlivého vstupu do roku 2026: odklon od pravidel a aliancí směrem k politice otevřené síly, která má podle něj zajistit americké zájmy doma i v zahraničí.