Finanční trhy, které se dosud upínaly k vidině dalšího uvolňování měnové politiky, dostaly nečekaný impuls k ostražitosti. Část bankéřů Fedu navrhla zvýšení úrokových sazeb, pokud inflace zůstane nad cílovými hodnotami Sazby zůstaly stabilní v rozmezí 3,5 %–3,75 % s výhledem na postupné snižování nezaměstnanosti Představitelé Fedu vidí riziko pomalejšího poklesu inflace k 2% cíli kvůli vlivu zvýšených cel Trhy očekávají dvě snížení v roce 2026, ačkoliv debata uvnitř Fedu se stává jestřábí Zveřejněný zápis z prvního letošního zasedání americké centrální banky, konaného ve dnech 27. a 28. ledna, odkryl hlubší rozpor uvnitř vedení Federálního rezervního systému (Fed). Zatímco veřejná rétorika se dosud soustředila na načasování poklesu úroků, část představitelů za zavřenými dveřmi otevřela debatu o možnosti jejich zvýšení. Tento jestřábí obrat přichází v době, kdy se šéf centrální banky Jerome Powell snaží balancovat mezi rizikem vysoké inflace a kondicí trhu práce. Zápis ukazuje, že několik úředníků prosazovalo, aby trhy dostaly jasný signál: pokud se pokrok v dezinflaci zastaví, další pohyb sazeb může směřovat nahoru. Přestože výsledné oficiální prohlášení zůstalo jednostranné a nadále diskutovalo pouze o snižování, interní diskuse o „oboustranném“ přístupu naznačuje, že éra levných peněz zdaleka není zaručena. Inflační rizika a dopady celní politiky Hlavním zdrojem obav centrálních bankéřů zůstává skutečnost, že cesta k inflačnímu cíli ve výši 2 % může být mnohem pomalejší a nerovnoměrnější, než se původně předpokládalo. Většina představitelů Fedu se shoduje, že riziko setrvání cenových tlaků nad stanovenou hranicí je stále významné. Tato nejistota vede k nastavení vysoké laťky pro jakékoli další uvolňování měnové politiky; někteří bankéři otevřeně deklarovali, že nepodpoří další snížení sazeb, dokud neuvidí jasné důkazy, že se inflace vrací na správnou trajektorii. Zajímavým vhledem do analýz měnového výboru je identifikace příčin zvýšených cen v kategorii jádrového zboží. Podle zápisu se představitelé domnívají, že tyto tlaky byly do značné míry posíleny efekty zvýšených cel. Ačkoliv se obecně očekává, že dopady celní politiky začnou v průběhu letošního roku slábnout, lednová prognóza inflace ze strany analytického personálu Fedu byla přesto mírně vyšší než ta prosincová. Stabilní trh práce jako prostor pro restrikci Zatímco inflace vyvolává vrásky, pohled na trh práce je pro centrální banku překvapivě optimistický. Bankéři v lednu zhodnotili situaci jako zlepšenou a personál Fedu předpovídá, že míra nezaměstnanosti bude v letošním roce postupně klesat. Právě tato odolnost ekonomiky dává zastáncům přísnější politiky prostor k úvahám o vyšších sazbách, aniž by se museli obávat bezprostředního kolapsu hospodářství. Aktuálně zůstávají úrokové sazby beze změny v rozmezí 3,5 % až 3,75 %, což je úroveň, která získala širokou podporu po sérii tří redukcí na konci roku 2025. Na lednovém zasedání sice zazněly dva nesouhlasné hlasy volající po dalším snížení, nicméně většinový konsenzus se přesunul k opatrnému vyčkávání. Trhy nyní stojí před otázkou, zda jsou jejich sázky na dvě letošní snížení v červnu a září stále realistické. Politické tlaky a nástupnictví v čele Fedu Situace je o to komplikovanější, že jakékoli úvahy o zvyšování sazeb narážejí na politickou realitu. Prezident Donald Trump opakovaně apeluje na to, aby centrální banka srazila úroky k hranici 1 %. Jestřábí nálady části představitelů tak staví do obtížné pozice Kevina Warshe, kterého Donald Trump nominoval jako nástupce Jeroma Powella po skončení jeho funkčního období v květnu. Sám Powell se na tiskové konferenci snažil vášně mírnit prohlášením, že zvýšení sazeb aktuálně není pro nikoho „základním scénářem“. Nicméně zápis z jednání jasně ukazuje, že pokud se inflační očekávání nenaplní a trh práce zůstane napjatý, může se diskuse o utahování šroubů velmi rychle vrátit na stůl. Pro investory to znamená jediné: jistota, kterou v posledních měsících cítili v souvislosti s poklesem úroků, se začíná drolit pod vahou přetrvávajících cenových tlaků.