Dostupnost vlastního bydlení zůstává v Česku výrazně nerovnoměrná a rozdíly mezi jednotlivými regiony jsou stále markantnější. Nejlepší dostupnost bydlení v Ústeckém kraji, nejhorší v Praze V Praze lze koupit jen 0,47 m² za mzdu Ceny nemovitostí rostou rychleji než mzdy Nejvíce zasaženy mladé domácnosti a zranitelné skupiny Zatímco v některých krajích je pořízení bytu relativně dosažitelné i při průměrných příjmech, v jiných částech republiky se vlastní bydlení stává pro velkou část obyvatel prakticky nedostupným. Na konci loňského roku bylo nejdostupnější bydlení v Ústeckém kraji. Na opačné straně spektra se nachází Praha, kde kombinace vysokých cen nemovitostí a relativně vysokých příjmů vede k paradoxně nejhorší dostupnosti. Ústecký kraj jako nejdostupnější region Ústecký kraj si dlouhodobě drží pozici regionu s nejlepší dostupností vlastního bydlení. Za průměrnou měsíční mzdu zde bylo možné pořídit přibližně 1,25 metru čtverečního staršího bytu, což představuje výrazně příznivější poměr než ve zbytku republiky. Nízké ceny nemovitostí jsou v tomto regionu klíčovým faktorem. V některých městech na severu Čech, jako jsou Horní Slavkov, Bílina, Habartov nebo Litvínov, se ceny pohybovaly kolem 25.000 korun za metr čtvereční, což je v rámci České republiky mimořádně nízká úroveň. Za Ústeckým krajem následují Karlovarský a Olomoucký kraj, kde je situace rovněž relativně příznivá. V těchto regionech bylo možné za průměrnou mzdu pořídit alespoň jeden metr čtvereční staršího bytu, což naznačuje, že dostupnost zde zůstává na přijatelné úrovni. Zároveň se v těchto oblastech postupně zvyšuje zájem investorů, kteří vnímají potenciál budoucího růstu. Významnou roli může sehrát i plánované zlepšení dopravní infrastruktury, které by mohlo region více propojit s hlavním městem a zvýšit jeho atraktivitu. Praha a Brno: vysoké příjmy nestačí Na opačném konci žebříčku stojí Praha, kde je dostupnost bydlení dlouhodobě nejhorší. Přestože zde lidé dosahují nejvyšších průměrných příjmů, ceny nemovitostí tento faktor zcela převyšují. Ve čtvrtém čtvrtletí se metr čtvereční staršího bytu prodával v průměru za téměř 136.000 korun, zatímco průměrná mzda činila 64.980 korun. To znamená, že za jeden měsíční plat si bylo možné pořídit pouze 0,47 metru čtverečního. Rozdíl oproti Ústeckému kraji je zásadní. Dostupnost bydlení je v Praze přibližně třikrát nižší, což jasně ilustruje strukturální problém českého realitního trhu. Podobná situace panuje také v Jihomoravském kraji, zejména v Brně. Průměrná mzda zde dosahovala 51.922 korun, což odpovídá možnosti pořízení přibližně 0,56 metru čtverečního staršího bytu. V samotném Brně je dostupnost ještě horší a přibližuje se úrovni hlavního města. Hlavní důvod je dlouhodobě stejný – silná poptávka. Praha i Brno přitahují obyvatele díky pracovním příležitostem, vyšším příjmům a kvalitní infrastruktuře. Tento tlak na poptávku se přímo promítá do cen nemovitostí. U novostaveb jsou rozdíly ještě výraznější. V Praze dosahovala průměrná cena kolem 177.000 korun za metr čtvereční, zatímco v Brně přibližně 145.000 korun. V nejatraktivnějších lokalitách hlavního města se navíc objevují ceny až kolem 300.000 korun za metr čtvereční, což dostupnost dále dramaticky snižuje. Dlouhodobý trend: bydlení se vzdaluje průměrnému obyvateli Dostupnost vlastního bydlení se v Česku v posledních letech systematicky zhoršuje. Hlavním důvodem je nesoulad mezi růstem cen nemovitostí a růstem příjmů. Za posledních deset let vzrostly ceny nemovitostí v průměru o 120 %, zatímco průměrná hrubá mzda se zvýšila pouze o 90 %. Tento rozdíl znamená, že bydlení se reálně stává méně dostupným, i když nominální příjmy rostou. Situaci dále zhoršuje i vývoj na nájemním trhu, kde ceny rovněž rostou. Výsledkem je rostoucí tlak na rozpočty domácností, které musí stále větší část příjmů vynakládat na bydlení. Dopady na domácnosti a ekonomiku Nízká dostupnost bydlení má široké dopady nejen na jednotlivce, ale i na celou ekonomiku. Nejvíce jsou zasaženy mladé rodiny, senioři a další zranitelné skupiny, pro které je vstup na trh s vlastnickým bydlením stále obtížnější. Pro mladé domácnosti to znamená odkládání vlastního bydlení nebo delší setrvání v nájmu. To může mít sekundární dopady například na porodnost nebo mobilitu pracovní síly. Z ekonomického pohledu pak nedostupné bydlení omezuje flexibilitu trhu práce a zvyšuje regionální nerovnosti. Zatímco některé regiony nabízejí dostupnější bydlení, často zde chybí dostatek pracovních příležitostí. Naopak ekonomicky silné regiony trpí extrémním tlakem na ceny. Celkově tak český realitní trh čelí strukturálnímu problému, který nelze řešit pouze růstem mezd. Klíčová bude především nabídka nového bydlení a efektivní fungování trhu.