Po letech stagnace a veřejného skepticismu se jaderná energie vrací do popředí zájmu investorů. Podle nejnovější zprávy Goldman Sachs je tento sektor na prahu nové růstové fáze, a to díky kombinaci zvýšené politické podpory, technologického pokroku a globální poptávky po energetických zdrojích s nízkými emisemi uhlíku. Dlouho opomíjený průmysl tak dostává nový impuls a investoři hledají způsoby, jak z tohoto obratu vytěžit maximum. Jaderný sektor byl po havárii ve Fukušimě v roce 2011 poznamenán výrazným útlumem. Investice prudce klesly, veřejnost byla vůči jádru opatrná a mnohé vlády se rozhodly utlumit své jaderné programy. Tento trend se však v posledních letech začíná obracet. Důvodem je narůstající tlak na dekarbonizaci a energetickou soběstačnost v době klimatické nejistoty i geopolitických otřesů. Podle dat Goldman Sachs rostly globální investice do jaderné energie v posledních čtyřech letech průměrným tempem 14 %, což je dramatický posun oproti stagnujícímu růstu kolem 1 % před rokem 2020. Tento růst podpořilo i příznivější politické klima. Například bývalý americký prezident Donald Trump nedávno podepsal výkonná nařízení podporující rozvoj jaderné energetiky. To signalizuje, že Spojené státy se chtějí opřít o jadernou energii jako o součást svého energetického mixu a strategického plánování. V rámci globálního přechodu na čistší energii se právě jádro profiluje jako klíčový prvek – je stabilní, výkonné a bezemisní. Goldman Sachs ve své zprávě upozorňuje na konkrétní společnosti, které jsou podle ní dobře pozicionovány pro růst v tomto sektoru. První z nich je Cameco Corporation (CCJ), kanadská těžební společnost s tržní kapitalizací 25 miliard dolarů. Cameco patří mezi největší producenty uranu na světě a vlastní podíly ve dvou dolech v Kanadě a jednom v Kazachstánu. Navíc vlastní 49% podíl ve společnosti Westinghouse, což jí dává přímou účast i v oblasti výstavby jaderných reaktorů. Goldman doporučuje Cameco jako nákup s cílovou cenou 65 USD, což představuje potenciál růstu o 11 %. Další sledovanou firmou je NuScale Power Corporation (SMR), americká společnost, která jako jediná dosud předložila návrh malého modulárního reaktoru k certifikaci jaderným regulačním úřadem NRC. SMR technologie slibuje revoluci v jaderném sektoru, zejména díky své nižší nákladnosti a flexibilitě výstavby. NuScale by měla letos získat konečnou certifikaci, nicméně Goldman je zatím vůči akcii neutrální. S cílovou cenou 24 USD banka očekává možný pokles o 21 %, což odráží rizika spojená s počátečními fázemi technologického přijetí. Za zmínku stojí také GE Vernova (GEV), dceřiná společnost General Electric zaměřená na výrobu energetických zařízení. GE Vernova má svůj vlastní návrh modulárního reaktoru, jehož výstavba byla schválena v kanadském Ontariu. Společnost plánuje do konce desetiletí přidat až 5 gigawattů jaderné kapacity v USA, což by výrazně zvýšilo její podíl na trhu. Goldman doporučuje nákup s cílovou cenou 500 USD, tedy potenciální růst více než 7 %. Zajímavým jménem je rovněž Vistra Corp. (VST), nezávislý americký výrobce energie, jehož jaderné portfolio činí 6,5 GW z celkových 41 GW. Společnost je podle Goldman považována za vhodného partnera pro energetické kontrakty s datovými centry nebo jinými velkými odběrateli, kteří hledají stabilní a nízkoemisní dodávky energie. Přestože fundamenty společnosti zůstávají silné, Goldman zatím hodnotí akcii neutrálně s cílovou cenou 134 USD, což odpovídá očekávanému poklesu o 15 %. Významné postavení má v jaderném sektoru také japonská společnost Mitsubishi Heavy Industries. Ta se dlouhodobě věnuje jaderné technologii a nyní se zaměřuje na obnovu provozu reaktorů v Japonsku, které byly uzavřeny po fukušimské katastrofě. Goldman Sachs považuje návrat k provozu a následnou údržbu těchto zařízení za důležitý zdroj příjmů. Obchoduje se prostřednictvím amerických depozitních certifikátů pod tickerem MHVYF. Z pohledu investorů se tedy jaderná energie mění z odvětví na okraji zájmu na strategický segment s jasným růstovým potenciálem. Růst poptávky, technologický vývoj i politická podpora vytvářejí podmínky, které v minulosti chyběly. Přesto zůstává důležité sledovat specifika jednotlivých společností – od jejich technologické připravenosti až po jejich schopnost čelit regulatorním či infrastrukturním výzvám.