Energetická společnost ČEZ (CEZ) plánuje významné rozšíření svého portfolia v lokalitě Počerady na Lounsku. K již provozovanému paroplynovému bloku v areálu sousedícím s uhelnou elektrárnou chce přidat dva nové zdroje – jeden o elektrickém výkonu 250 MW a druhý o výkonu 750 MW. Podle zveřejněného záměru, na který upozornil Ekonomický deník, má projekt posílit energetickou bezpečnost České republiky a zároveň přispět k posunu domácí energetiky směrem k nižším emisím. Záměr bude posuzovat Krajský úřad Ústeckého kraje v rámci procesu hodnocení vlivů na životní prostředí. <!-- DIP popup--> Parametry lokality a plánované kapacity Počerady dnes představují jednu z nejvýznamnějších energetických lokalit v zemi. Uhelná elektrárna v areálu dosahuje instalovaného výkonu 1050 MW a podle dostupných informací je v místních podmínkách stále hlavním zdrojem znečištění životního prostředí. Vedle ní už nyní funguje paroplynová elektrárna ČEZ s výkonem 876 MW, která díky kombinovanému cyklu nabízí vyšší provozní flexibilitu. Nové bloky – 250 MW a 750 MW – mají tuto flexibilitu ještě posílit a vytvořit z Počerad komplexní uzel pro rychlou regulaci výkonu. Investor výslovně uvádí, že po rozšíření má paroplynová elektrárna sloužit jako flexibilní zdroj schopný rychlého startu, který pomůže se stabilizací elektrizační soustavy. Důraz se klade na provoz v pološpičkovém režimu, tedy v časech zvýšené spotřeby nebo při potřebě vyrovnat výkyvy v síti. Právě schopnost pružného náběhu a regulace je u paroplynových technologií zásadní – umožňuje zkracovat dobu mezi příkazem k navýšení výkonu a reálnou dodávkou elektřiny do sítě, což je pro stabilitu soustavy klíčové. Z hlediska provozních předpokladů se počítá s tím, že dva nové zdroje poběží zhruba 3000 hodin ročně. Tomu odpovídá očekávaná spotřeba asi 460 milionů metrů krychlových zemního plynu ročně. Podle upozornění deníku by takové navýšení představovalo více než pět procent celkové roční spotřeby plynu v České republice. Tyto parametry ukazují, že projekt bude mít hmatatelný dopad nejen na výrobu elektřiny, ale i na plynárenskou bilanci státu, a tudíž i na plánování infrastruktury a dodávek. Časový harmonogram a souběh se stávající uhelnou výrobou Harmonogram počítá s uvedením druhého paroplynového zdroje do provozu v roce 2031 a třetího zdroje v roce 2032. V té době se zároveň předpokládá, že uhelná elektrárna Počerady bude buď odstavená, nebo minimálně v útlumu. Nejzazší termín ukončení jejího provozu je stanoven na rok 2033, což vychází ze závazků České republiky k postupnému směřování k uhlíkové neutralitě. Z pohledu přechodné fáze ČEZ připouští, že po omezenou dobu může docházet k souběhu provozu uhelných bloků a rozšířené paroplynové elektrárny. Tento překryv má zajistit, aby byla kapacita pro krytí poptávky v kritických časech zachována i během proměny výrobního mixu. Je třeba zdůraznit, že uhelná elektrárna je v lokalitě hlavním zdrojem znečištění, a proto je její budoucí omezení vnímáno jako krok směrem k nižším emisím. Na druhé straně paroplynové bloky, ačkoliv využívají fosilní palivo, podle investora přispějí ke snížení emisí skleníkových plynů díky nahrazování stávajících centrálních uhelných zdrojů. V tomto smyslu je plánované rozšíření vnímáno jako transformační opatření, které má vybalancovat cíle v oblasti emisí a zároveň udržet bezpečnost dodávek. Strategický kontext: odklon od uhlí a role flexibilních zdrojů Projekt v Počeradech je v souladu se strategií české vlády, která počítá s odklonem od uhlí k zemnímu plynu. Do širšího rámce jej zasazuje i loňské varování společnosti ČEPS, jež zajišťuje stabilitu české přenosové soustavy: předčasné odstavení uhelných bloků bez adekvátní náhrady by mohlo zvýšit rizika pro stabilitu sítě. I proto deník připomíná, že v poslední době energetické firmy oznamují projekty zaměřené zejména na výstavbu moderních plynových tepláren. Zveřejněný záměr ČEZ zapadá do této logiky. Důraz na rychlý start, regulační schopnosti a pološpičkový provoz zdůrazňuje, že nejde o nepřetržitě běžící baseload, ale o kapacitu, která má v kritických okamžicích poskytnout okamžitou oporu soustavě. Současně jde o krok, který má zmírnit emise v porovnání s uhlím a přitom zachovat potřebnou výrobní rezervu v době špičkové poptávky či při vyrovnávání nerovnováh v síti. Z hlediska povolovacích procesů bude stěžejní výsledek posouzení vlivů na životní prostředí u Krajského úřadu Ústeckého kraje, které stanoví konkrétní podmínky realizace i provozu.