Zdroj ČeskéNoviny.cz Datum zveřejnění článku: 17. 8. 2026 Tento článek slouží výhradně k informačním účelům a nepředstavuje individuální investiční doporučení ani investiční poradenství. Představuje redakční zpracování veřejně dostupných informací. Cílem je přiblížit čtenářům podstatné informace srozumitelnou formou při zachování významu původních zdrojů. Stát už nyní vlastní přibližně 70 % akcií ČEZ (CEZ.PR) Vláda chce úplné ovládnutí společnosti dokončit nejpozději do roku 2029 Menšinový podíl v nové firmě může mít hodnotu 150 miliard korun ČEZ Energy má být připravena do prvního čtvrtletí 2027 Úplné zestátnění energetické společnosti ČEZ (CEZ.PR) podle bývalých ministrů financí Zbyňka Stanjury a Ivana Pilného nedává dostatečný ekonomický ani strategický smysl. Oba se v diskusním pořadu Poledne s Moravcem shodli, že stát už nyní díky přibližně 70% podílu disponuje tak silnou většinou, že může prosazovat prakticky všechna klíčová rozhodnutí. Zbývajících přibližně 30 % akcií drží minoritní akcionáři. Právě jejich případné vytěsnění by bylo jednou z hlavních součástí procesu, jehož cílem by bylo dostat ČEZ plně pod kontrolu státu. Zestátnění společnosti patří mezi deklarované cíle současné vlády. Kabinet argumentuje především tím, že úplné ovládnutí firmy by jí mělo uvolnit ruce pro další investice. Premiér Andrej Babiš v minulých měsících uvedl, že vláda chce proces dokončit nejpozději do konce současného volebního období v roce 2029. Stanjura i Pilný však upozorňují, že stále není jasné, co konkrétně by stát se 100% podílem mohl dělat lépe než dnes. Podle nich je současná kontrola dostatečně silná a před úplným převzetím by proto mělo být přesně vysvětleno, jaké praktické výhody by tento krok přinesl. Stanjura upozorňuje na financování a rating společnosti Zbyněk Stanjura zpochybnil především samotný důvod, proč by měl stát usilovat o úplné vlastnictví ČEZ. Podle něj dosud nezazněla odpověď na zásadní otázku, jaké úkoly by stát mohl splnit se 100 % akcií, které není schopen uskutečnit už se současným přibližně 70% podílem. Nejasný je podle něj také konkrétní přínos pro řízení společnosti, občany, odběratele nebo firmy. Samotná změna vlastnické struktury totiž automaticky neznamená, že se zlepší fungování společnosti nebo podmínky pro zákazníky. Další významnou otázkou je financování případného vytěsnění minoritních akcionářů. Podle Stanjury připadá v úvahu několik možností. Náklady by mohly být hrazeny ze státního rozpočtu, prostřednictvím nového zadlužení ČEZ nebo prodejem části majetku společnosti. Každá z těchto variant má vlastní důsledky. Zvýšení dluhu společnosti může ovlivnit její budoucí finanční pozici, zatímco použití prostředků ze státního rozpočtu by zatížilo veřejné finance. Prodej části aktiv by zase znamenal změnu struktury skupiny. Stanjura proto upozornil také na možné dopady na rating ČEZ a jeho budoucí financování. Energetická společnost stojí před rozsáhlými investicemi a schopnost získávat kapitál za přijatelné podmínky je proto důležitou součástí jejího dalšího rozvoje. Podobný pohled představil také Ivan Pilný. Ani podle něj není dostatečně vysvětleno, proč stát potřebuje podíl v ČEZ navyšovat, když už nyní drží výraznou většinu a má ve společnosti dominantní postavení. Pilný zároveň uvedl, že jednou ze skupin, která může na případném zestátnění vydělat, jsou právě minoritní akcionáři. Při jejich vytěsnění by totiž mohli získat prémii nad běžnou tržní cenu akcií. Pilný odmítá spojování zestátnění s cenami elektřiny Pilný zároveň odmítl představu, že by úplné zestátnění ČEZ samo o sobě vedlo k nižším cenám elektřiny. Podle něj změna vlastnické struktury společnosti na cenu elektřiny vliv mít nebude. To je důležitá část celé debaty, protože energetická politika a ceny energií patří mezi hlavní argumenty, které se při diskusi o budoucí podobě ČEZ objevují. Pilný však považuje spojování úplného vlastnictví společnosti státem s automatickým poklesem cen elektřiny za nesprávné. Současně se už mění samotná struktura skupiny ČEZ. Vedení společnosti v dubnu navrhlo vytvoření nové dceřiné společnosti, do které chce vyčlenit část současných aktivit. Do nové struktury mají být převedeny například společnosti ČEZ Prodej, ČEZ Distribuce, GasNet, ČEZ ESCO, firmy zabývající se tradingem a telekomunikační společnost Telco Pro Services. ČEZ si v nové dceřiné společnosti ponechá minimálně 51% podíl. Zbývající část chce později nabídnout externím investorům. Návrh už v červnu schválila valná hromada společnosti. Tento krok vytváří možnost oddělit některé distribuční, obchodní a další aktivity od mateřské skupiny a následně monetizovat menšinový podíl v nově vytvořené společnosti. ČEZ Energy má být připravena do prvního čtvrtletí 2027 Proces vyčleňování vybraných aktivit pokračuje podle stanoveného harmonogramu. Finanční ředitel ČEZ Martin Novák minulý týden uvedl, že společnost stále míří na dokončení hlavní části procesu do konce prvního čtvrtletí 2027. Část společností má být do nové struktury ČEZ Energy převedena ještě do konce letošního roku. Celý proces tak běží paralelně s politickou diskusí o možném úplném zestátnění mateřské společnosti. Vedení zatím nerozhodlo, jakým způsobem následně nabídne menšinový podíl v nové společnosti investorům. Pracuje se dvěma hlavními variantami. První možností je primární veřejná nabídka akcií, tedy uvedení části ČEZ Energy na burzu. Druhou variantou je přímý prodej významným institucionálním investorům nebo fondům. Hodnota menšinového podílu, který by mohl být investorům nabídnut, může dosahovat přibližně 150 miliard korun nebo více. Takto získané prostředky by následně mohly usnadnit financování případného výkupu stávajících minoritních akcionářů mateřského ČEZ. Právě propojení obou procesů je pro budoucnost společnosti zásadní. Na jedné straně ČEZ připravuje oddělení části aktiv a jejich částečný prodej investorům. Na druhé straně vláda deklaruje záměr získat plnou kontrolu nad mateřskou společností. Kritici úplného zestátnění však upozorňují, že stát už dnes disponuje dominantním podílem a měl by proto nejprve jasně vysvětlit, jakou dodatečnou hodnotu mu zbývajících přibližně 30 % akcií přinese. Hlavní otázkou tak zůstává, zda náklady spojené s vytěsněním minoritních akcionářů odpovídají výhodám, které by stát úplným převzetím získal. Debata se netýká pouze samotné vlastnické kontroly, ale také dopadu na zadlužení, rating společnosti, její budoucí investice a financování.