Spojené státy jsou o krok blíže k jedné z nejvýznamnějších reforem bydlení za poslední desetiletí. Kongres schválil největší reformu bydlení za generaci Velcí investoři budou omezeni v nákupech domů Prefabrikované domy mohou výrazně zlevnit výstavbu Zákon podporuje výstavbu a zvyšování nabídky bydlení Americký Kongres tento týden schválil rozsáhlý zákon zaměřený na zlepšení dostupnosti bydlení, který nyní míří k podpisu prezidenta Donalda Trumpa. Pokud vstoupí v platnost, půjde o nejrozsáhlejší federální balík opatření v oblasti bydlení za celou generaci. Nová legislativa s názvem „21st Century Road to Housing Act“ se snaží reagovat na dlouhodobě rostoucí ceny nemovitostí a nedostatek dostupného bydlení. Jejím hlavním cílem je podpořit výstavbu nových domů a bytů, odstranit některé administrativní překážky a zároveň omezit vliv velkých institucionálních investorů na trhu s rodinnými domy. Zákon získal podporu napříč politickým spektrem a představuje vzácný příklad spolupráce demokratů a republikánů v otázce, kterou obě strany označují za jeden z největších ekonomických problémů současnosti. Nedostatek bydlení se stal celonárodním problémem Americký trh s bydlením se potýká s následky vývoje, který začal po finanční krizi v roce 2008. Výstavba nových domů po mnoho let zaostávala za poptávkou, což postupně vedlo k výraznému nedostatku dostupných nemovitostí. V mnoha regionech Spojených států dnes počet zájemců o bydlení výrazně převyšuje nabídku. Právě tento strukturální nedostatek se stal hlavním důvodem prudkého růstu cen nemovitostí. Pro mnoho domácností je vlastnické bydlení stále méně dostupné a zejména mladší generace čelí obtížím při pořizování prvního domu. Na tento problém upozornili i hlavní autoři zákona. V Senátu návrh vedli republikán Tim Scott a demokratka Elizabeth Warren, zatímco ve Sněmovně reprezentantů za návrhem stáli republikán French Hill a demokratka Maxine Waters. Podle zastánců zákona vede vysoká cena bydlení k tomu, že mladí lidé odkládají důležitá životní rozhodnutí včetně zakládání rodin nebo nákupu vlastního bydlení. Legislativa proto obsahuje celkem 47 opatření zaměřených na zvýšení nabídky bydlení, která vznikala během několikaměsíčních jednání mezi oběma komorami Kongresu. Omezení velkých investorů a podpora levnější výstavby Jedním z nejdiskutovanějších bodů zákona je omezení nákupů rodinných domů ze strany velkých institucionálních investorů. Nově nebude možné, aby investoři, kteří již vlastní 350 nebo více rodinných domů, nakupovali další nemovitosti tohoto typu. Toto ustanovení bylo do návrhu zařazeno po lednovém exekutivním příkazu prezidenta Trumpa, jehož cílem bylo zabránit tomu, aby velké investiční skupiny soupeřily s běžnými kupujícími o dostupné bydlení. Významnou součástí zákona je také podpora modulárních a prefabrikovaných domů, které mohou být vyráběny rychleji a levněji než tradiční stavby budované přímo na místě. Dosud federální legislativa vyžadovala, aby prefabrikované domy byly postaveny na pevném podvozku s koly, podobně jako klasické mobilní domy. Přestože většina těchto domů po umístění na pozemek již není nikdy přesunuta, povinnost instalace podvozku zvyšovala výrobní náklady a v některých případech komplikovala jejich umístění kvůli místním stavebním předpisům. Nový zákon tento požadavek ruší. Podle odhadu organizace Bipartisan Policy Center by to mohlo snížit cenu každého prefabrikovaného domu o 5 000 až 10 000 dolarů. Současně zákon ukládá regulačním orgánům zajistit, aby modulární domy neměly složitější přístup k financování než tradiční nemovitosti. Kupující by tak měli snáze získávat hypotéky a další úvěrové produkty. Změny územního plánování a podpora rekonstrukcí Další část reformy se zaměřuje na územní plánování, povolovací procesy a další administrativní překážky, které podle odborníků zpomalují výstavbu nových domů. Federální vláda sice nemůže přímo měnit pravidla jednotlivých měst a států, zákon však vytváří nové finanční pobídky pro samosprávy, které budou podporovat rozvoj bydlení. Města a obce, které schválí více projektů nebo zjednoduší výstavbu, budou moci žádat o dodatečné federální prostředky. Tyto peníze mohou být využity například na budování škol, kanalizací, čistíren odpadních vod nebo další infrastruktury potřebné pro rozvoj nových obytných čtvrtí. Zákon rovněž poskytuje finanční podporu na vytváření předem schválených stavebních návrhů. Takzvané „pattern books“ mohou urychlit schvalovací proces a zjednodušit zahájení nové výstavby. Podporovatelé reformy očekávají, že se díky těmto opatřením postupně zvýší nabídka bydlení jak ve velkých městech, tak ve venkovských oblastech. Přínos by měli pocítit nejen kupující, ale také nájemníci. Nová legislativa se zabývá i stavem stávajícího bytového fondu. Vzhledem k dlouhodobě nízké výstavbě je značná část amerických domů starší a vyžaduje nákladné opravy. Zákon proto vytváří pilotní program grantů a odpustitelných půjček určených na opravy domů a odstranění zdravotních či bezpečnostních rizik. Součástí reformy je také podpora přeměny starších kancelářských budov na bytové domy, zejména těch, které zůstaly neobsazené v důsledku rozšíření práce na dálku a hybridních pracovních modelů. Přestože jde o jednu z nejvýznamnějších reforem bydlení za poslední desetiletí, řada odborníků upozorňuje, že zákon neřeší všechny problémy trhu. Legislativě například chybí opatření zaměřená na nedostatek pracovní síly ve stavebnictví a neobsahuje nové zdroje financování, které by mohly dále podpořit výstavbu cenově dostupných rodinných domů. Přesto je schválení zákona považováno za významný milník. Ukazuje totiž, že otázka dostupnosti bydlení získala podporu napříč politickým spektrem a může otevřít prostor pro další reformy v následujících letech. Elizabeth Warren již uvedla, že pracuje na další etapě legislativních změn, které by měly pokračovat v řešení rostoucích nákladů na bydlení ve Spojených státech.