Proč japonský jen oslabil a co s tím Japonsko dělá?

V důsledku toho jen dramaticky oslabil a v dubnu dosáhl dvacetiletého minima vůči dolaru. Ačkoli guvernér BOJ Haruhiko Kuroda prohlásil, že mu slabší jen nevadí, japonské vládní dluhopisy nebyly imunní vůči globálnímu vývoji, který podnítily rostoucí ceny. To mimořádně zatěžuje politiku BOJ známou jako kontrola výnosové křivky.

Je to způsob, jak ukázat rozdíl v odměně, kterou investoři dostanou za to, že se rozhodnou koupit kratší a delší dluh. Většinou požadují více za to, že své peníze uzamknou na delší dobu, což s sebou nese větší nejistotu. Výnosové křivky se tedy obvykle sklánějí směrem nahoru.

Obvykle výnosovou křivku určují tržní síly. BOJ uplatňuje praktičtější přístup. Její politika regulace výnosové křivky, přijatá v roce 2016, má za cíl udržovat výnosy desetiletých státních dluhopisů kolem 0 % s rezervou čtvrt procentního bodu neboli 25 bazických bodů na obě strany – je to součást její snahy zaplavit ekonomiku levnými penězi ve snaze oživit růst. V letošním roce se však jeho kontrola dostala pod obrovský tlak, protože Fed začal zvyšovat úrokové sazby, což investory přimělo ke spekulacím, že Japonsko bude následovat jeho příkladu, což znamená, že umožní výnosům jít výše.

Banka agresivně intervenovala na trhu, aby udržela výnosy pod kontrolou. Na konci března provedla čtyřdenní neomezený nákup státních dluhopisů s pevnou sazbou 0,25 %. V důsledku toho se výnosy desetiletých dluhopisů 30. března snížily zpět na 0,21 %, jak vyplývá z údajů agentury Bloomberg. Když výnosy v dubnu opět vzrostly, oznámila další kolo neplánovaných nákupů dluhopisů. Banka již dříve několikrát použila nákupy s pevnou úrokovou sazbou, včetně nákupů ve výši 1,6 bilionu jenů (13 miliard USD) 30. července 2018, ale nikdy ne po tak dlouhou dobu.

Největším důvodem je posun směrem k vyšším úrokovým sazbám ve Spojených státech, což činí aktiva denominovaná v dolarech atraktivnější pro investory usilující o vyšší výnosy. Takzvaný reálný výnos – tedy výnos očištěný o inflaci – referenčních desetiletých státních dluhopisů se v dubnu poprvé po více než dvou letech vyšplhal nad nulu, protože dluhopisové trhy se přiblížily předpandemickému normálu. Reálný neboli nominální výnos desetiletých dluhopisů se vyšplhal k 3 % — nejvýše od roku 2018 –, protože obchodníci nadále sázeli na agresivní sérii zvyšování sazeb ze strany Fedu. Mezi další faktory patří síla americké ekonomiky a jejího trhu práce, zatímco Japonsko za svými kolegy nadále zaostává. Slabšímu jenu pravděpodobně nahrává i to, že japonská obchodní bilance zůstává v červených číslech.

Kuroda – který v roce 2016 proslul překvapivým přechodem k záporným úrokovým sazbám, než se spokojil s regulací výnosové křivky – neustále opakuje, že na omezení uvolňování měnové politiky a zvyšování sazeb v Japonsku, kde inflace zůstává relativně utlumená, je příliš brzy. V únoru se japonská referenční míra inflace stále nacházela na úrovni 0,6 %, což je hluboko pod 2% cílem BOJ. (Koncem dubna by banka mohla zvýšit svou projekci pro letošní rok na „horní hranici 1 %“, uvedla agentura Bloomberg News). Naproti tomu ve Spojených státech se index spotřebitelských cen v březnu meziročně zvýšil o 8,5 % po únorovém meziročním přírůstku 7,9 %. Rozdílné postoje napomáhají oslabení jenu.

Historicky Japonsko oslabení jenu vítá, protože pomáhá vývozcům včetně automobilového gigantu Toyota Motor Corp. při repatriaci zisků vytvořených v zahraničí. V minulém desetiletí bývalý premiér Šinzó Abe zahájil období mnohem slabšího jenu, což se setkalo s potleskem podnikatelské sféry. Nálada se však nyní mění vzhledem k tomu, že náklady na komodity a další vstupy rostou nejrychlejším tempem za posledních čtyřicet let. „Existují pozitivní aspekty, ale vzhledem k současnému ekonomickému klimatu existují i silné negativní aspekty,“ řekl v polovině dubna ministr financí Šunichi Suzuki s odkazem na zásah do hospodářských výsledků podniků, které nemohou přenést rostoucí náklady na zákazníky. Dodal však, že o měnových kurzech rozhodují trhy. Průměrná domácnost také pociťuje dopady vyšších cen za dovoz od energií po potraviny. Vzhledem k tomu, že centrální banka pravděpodobně neustoupí, je premiér Fumio Kišida odkázán na snahu zmírnit dopady prostřednictvím vládních výdajů, například dotací na pohonné hmoty.

Suzuki se zatím držel pouze vyjádření obav a zdržel se zmínky o možnosti přímé intervence na měnovém trhu. Své vyjadřování však stupňuje spolu s rychlostí ztrát jenu. Pokud vláda skutečně zasáhne s cílem posílit jen, bude to poprvé od roku 1998, kdy se spolu s USA zapojila do masivního koordinovaného nákupu jenů. Jakékoli jednostranné kroky Japonska by tentokrát pravděpodobně vyvolaly určitou formu protestu ze strany USA. Hlavní japonský měnový úředník v březnu uvedl, že se svým americkým protějškem jednal o devizách jako o hlavním problému.

Je to nepříjemný způsob, jak strávit poslední rok svého druhého pětiletého funkčního období guvernéra. Setřásl však veškeré obavy z negativních vedlejších účinků slabšího jenu a drží se ochrany důvěryhodnosti svého politického rámce. Kuroda často zdůrazňuje, že devizové záležitosti má na starosti ministerstvo financí, nikoli BOJ. Co se stane po Kurodově odchodu v dubnu 2023, je jiná věc. Kišida si možná vybere nástupce, který bude zastávat konvenčnější politickou linii.