Vzhledem k tomu, že rusko-ukrajinská válka pokračuje, čelí členové Evropské unie řadě dilemat týkajících se energetické bezpečnosti.
Itálie, která je ze 40 % závislá na dovozu plynu z Ruska, se snaží tuto závislost snížit – a to rychle – tím, že se obrátí na jiné země a zároveň urychlí přechod na obnovitelné zdroje energie.
Premiér Mario Draghi a šéf italské nadnárodní ropné a plynárenské společnosti ENI odcestovali v dubnu do Alžírska, aby podepsali předběžnou energetickou dohodu. Minulý měsíc pak alžírský prezident Abdelmadžid Tebboune navštívil Řím, aby dokončil dohodu ENI s alžírskou státní společností Sonatrach.
Na základě této dohody má Alžírsko postupně zvýšit dodávky plynu do Itálie prostřednictvím plynovodu Transmed. Přestože Alžírsko může v konečném důsledku sehrát užitečnou roli při snižování závislosti Itálie na ruském plynu, italští politici musí překonat několik překážek.
Zdroj: Euronews
V roce 2010 bylo Alžírsko hlavním dodavatelem plynu do Itálie, ale protože severoafrická země musela uspokojit rostoucí domácí poptávku, vývoz do Itálie od té doby klesl. V roce 2013 se Rusko stalo italským dodavatelem plynu číslo jedna a dodávalo Itálii dvakrát více plynu než Alžírsko. V loňském roce dodalo Rusko Itálii 28,988 miliardy metrů krychlových plynu (bcm), zatímco Alžírsko 22,584 bcm.
Alžírsko by mohlo přesměrovat vývoz, aby podpořilo Itálii a další evropské země, které se chtějí zbavit ruského plynu, což by bylo jednodušší vzhledem k tomu, že tuniský dovoz alžírského plynu se snížil a Alžírsko dalo přednost vývozu do Itálie.
Riccardo Fabiani, ředitel projektu pro severní Afriku v Mezinárodní krizové skupině, však pro Al-Džazíru uvedl, že spíše technické než politické překážky znamenají, že Alžírsko může do Itálie a zbytku Evropy přesměrovat nanejvýš 5 až 10 miliard m3.
„Domácí poptávka po plynu nadále velmi rychle roste a v příštích letech nebudou spuštěny žádné významné nové projekty, které by mohly zvýšit produkci [Alžírska]. Pokud něco, celková produkce plynu pravděpodobně mírně poklesne, protože tlak na starých polích se sníží,“ uvedl Fabiani.
Dynamika vyplývající z většího rozdvojení mezi Východem a Západem by mohla na Alžírsko vyvíjet větší tlak, aby se na pozadí partnerství mezi Alžírem a Moskvou opatrně orientovalo v ukrajinském konfliktu.
Zdroj: Unsplash
V Evropě by mohly narůstat obavy, že z budoucího dovozu plynu z Alžírska bude mít prospěch Moskva, vzhledem k významným vojenským nákupům severoafrické země od Ruska.
V konečném důsledku se Alžírsko, země, která upřednostňuje nezávislost v zahraniční politice, snaží najít křehkou rovnováhu při zvyšování vývozu energie do zemí EU a zároveň udržovat své obranné vztahy a strategické partnerství s Moskvou.
Od 24. února se alžírští představitelé snaží udržet určitou míru rovnosti mezi Západem a Ruskem.
Například na začátku května přijel do Alžírska šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov těsně před návštěvou generálporučíka Hanse Wernera Wiermanna, šéfa Mezinárodního vojenského štábu NATO.
Alžírsko jako regionální velmoc a bývalá kolonie špatně snáší rozkazy z jiných hlavních měst.
Zdroj: NY Times
„Kořeny tohoto vyvažování je třeba hledat v hnutí za nezapojení, kde Alžírsko stálo v čele, což se také zdá být pro mnoho zemí Maghrebu a rozvojového světa bezpečnou zahraničněpolitickou volbou – třetí cestou, jak uniknout spirále a polarizaci plynoucí z konfliktu na Ukrajině,“ řekl Umberto Profazio, spolupracovník Mezinárodního institutu pro strategická studia a maghrebský analytik Nadace NATO Defence College, pro Al Jazeeru.
Boj o poslední africkou kolonii
Posílení alžírsko-italských vztahů v oblasti energetiky má důsledky pro Maghreb a jižní Evropu. V loňském roce prezident Tebboune zastavil uprostřed ostrého sporu tok plynu ze své země do Španělska přes Maroko.
Dne 8. června Alžírsko pozastavilo platnost smlouvy o přátelství a spolupráci se Španělskem z roku 2002 v reakci na to, že Madrid v březnu schválil marocký plán autonomie Západní Sahary z roku 2007. Tímto krokem se Španělsko snažilo urovnat vztahy s Marokem poté, co bilaterální vztahy utrpěly v dubnu 2021, kdy byl Brahim Ghálí z hnutí Polisario léčen ve španělské nemocnici.
Pokusí se Alžírsko využít energie k nátlaku na evropské vlády, aby v otázce Západní Sahary zaujímaly postoje stále více nakloněné Alžírsku?
Zdroj: Pixabay
„Alžírsko chce být vyslyšeno a bráno v potaz svými evropskými protějšky, kteří jsou pod rostoucím tlakem Maroka, aby znovu vyjednali své vztahy a přehodnotili své postoje k Západní Sahaře,“ řekl Fabiani.
„Energetika je pro Alžírsko rozhodně zdrojem nátlaku a maročtí diplomaté uznávají, že nemohou očekávat, že všechny evropské země závislé na alžírském plynu přijmou postoj [Rabatu] k tomuto konfliktu, a proto je například na Itálii vyvíjen jen malý tlak, aby změnila svůj postoj k Západní Sahaře.“
Nicméně vliv Alžírska na evropské země ve vztahu k Západní Sahaře má své hranice.
Pokud by se Alžírsko pokusilo „vydírat“ své odběratele, aby změnili postoj k Západní Sahaře, riskovalo by podle Fabianiho ohrožení své role spolehlivého dodavatele energie.
„Evropské vlády potřebují spolehlivé vývozce energie a pravděpodobně nebudou tolerovat žádné zjevné zneužívání energetických vazeb pro politické účely.“
Zdroj: Pixabay
Zatímco se Řím obrací na Alžírsko s cílem posílit energetické vztahy, bude muset pravděpodobně věnovat více pozornosti Západní Sahaře a dávat si pozor, aby nezarmoutil ani Alžír, ani Rabat.
„Itálie nezaujala definitivní stanovisko k dokumentaci Západní Sahary, aby se mohla ve vztazích s Marokem a Alžírskem pohybovat volněji než Španělsko,“ řekl Giuseppe Dentice, vedoucí oddělení MENA Desk v Centru pro mezinárodní studia a odborný asistent na Katolické univerzitě v Miláně.
Podpora Polisaria je základním kamenem zahraniční politiky Alžírska, zatímco Maroko považuje konflikt v Západní Sahaře za svůj existenční problém. Pro Itálii se však tento spor pravděpodobně stane spíše diplomatickou bolestí hlavy než čímkoli jiným.
Vzhledem k tomu, že rusko-ukrajinská válka pokračuje, čelí členové Evropské unie řadě dilemat týkajících se energetické bezpečnosti.Itálie, která je ze 40 % závislá na dovozu plynu z Ruska, se snaží tuto závislost snížit – a to rychle – tím, že se obrátí na jiné země a zároveň urychlí přechod na obnovitelné zdroje energie.Premiér Mario Draghi a šéf italské nadnárodní ropné a plynárenské společnosti ENI odcestovali v dubnu do Alžírska, aby podepsali předběžnou energetickou dohodu. Minulý měsíc pak alžírský prezident Abdelmadžid Tebboune navštívil Řím, aby dokončil dohodu ENI s alžírskou státní společností Sonatrach.Na základě této dohody má Alžírsko postupně zvýšit dodávky plynu do Itálie prostřednictvím plynovodu Transmed. Přestože Alžírsko může v konečném důsledku sehrát užitečnou roli při snižování závislosti Itálie na ruském plynu, italští politici musí překonat několik překážek.Zdroj: EuronewsV roce 2010 bylo Alžírsko hlavním dodavatelem plynu do Itálie, ale protože severoafrická země musela uspokojit rostoucí domácí poptávku, vývoz do Itálie od té doby klesl. V roce 2013 se Rusko stalo italským dodavatelem plynu číslo jedna a dodávalo Itálii dvakrát více plynu než Alžírsko. V loňském roce dodalo Rusko Itálii 28,988 miliardy metrů krychlových plynu , zatímco Alžírsko 22,584 bcm.Alžírsko by mohlo přesměrovat vývoz, aby podpořilo Itálii a další evropské země, které se chtějí zbavit ruského plynu, což by bylo jednodušší vzhledem k tomu, že tuniský dovoz alžírského plynu se snížil a Alžírsko dalo přednost vývozu do Itálie.Chcete využít této příležitosti?Riccardo Fabiani, ředitel projektu pro severní Afriku v Mezinárodní krizové skupině, však pro Al-Džazíru uvedl, že spíše technické než politické překážky znamenají, že Alžírsko může do Itálie a zbytku Evropy přesměrovat nanejvýš 5 až 10 miliard m3.„Domácí poptávka po plynu nadále velmi rychle roste a v příštích letech nebudou spuštěny žádné významné nové projekty, které by mohly zvýšit produkci [Alžírska]. Pokud něco, celková produkce plynu pravděpodobně mírně poklesne, protože tlak na starých polích se sníží,“ uvedl Fabiani.Dynamika vyplývající z většího rozdvojení mezi Východem a Západem by mohla na Alžírsko vyvíjet větší tlak, aby se na pozadí partnerství mezi Alžírem a Moskvou opatrně orientovalo v ukrajinském konfliktu.Zdroj: UnsplashV Evropě by mohly narůstat obavy, že z budoucího dovozu plynu z Alžírska bude mít prospěch Moskva, vzhledem k významným vojenským nákupům severoafrické země od Ruska.V konečném důsledku se Alžírsko, země, která upřednostňuje nezávislost v zahraniční politice, snaží najít křehkou rovnováhu při zvyšování vývozu energie do zemí EU a zároveň udržovat své obranné vztahy a strategické partnerství s Moskvou.Od 24. února se alžírští představitelé snaží udržet určitou míru rovnosti mezi Západem a Ruskem.Například na začátku května přijel do Alžírska šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov těsně před návštěvou generálporučíka Hanse Wernera Wiermanna, šéfa Mezinárodního vojenského štábu NATO.Alžírsko jako regionální velmoc a bývalá kolonie špatně snáší rozkazy z jiných hlavních měst.Zdroj: NY Times„Kořeny tohoto vyvažování je třeba hledat v hnutí za nezapojení, kde Alžírsko stálo v čele, což se také zdá být pro mnoho zemí Maghrebu a rozvojového světa bezpečnou zahraničněpolitickou volbou – třetí cestou, jak uniknout spirále a polarizaci plynoucí z konfliktu na Ukrajině,“ řekl Umberto Profazio, spolupracovník Mezinárodního institutu pro strategická studia a maghrebský analytik Nadace NATO Defence College, pro Al Jazeeru.Posílení alžírsko-italských vztahů v oblasti energetiky má důsledky pro Maghreb a jižní Evropu. V loňském roce prezident Tebboune zastavil uprostřed ostrého sporu tok plynu ze své země do Španělska přes Maroko.Dne 8. června Alžírsko pozastavilo platnost smlouvy o přátelství a spolupráci se Španělskem z roku 2002 v reakci na to, že Madrid v březnu schválil marocký plán autonomie Západní Sahary z roku 2007. Tímto krokem se Španělsko snažilo urovnat vztahy s Marokem poté, co bilaterální vztahy utrpěly v dubnu 2021, kdy byl Brahim Ghálí z hnutí Polisario léčen ve španělské nemocnici.Pokusí se Alžírsko využít energie k nátlaku na evropské vlády, aby v otázce Západní Sahary zaujímaly postoje stále více nakloněné Alžírsku?Zdroj: Pixabay„Alžírsko chce být vyslyšeno a bráno v potaz svými evropskými protějšky, kteří jsou pod rostoucím tlakem Maroka, aby znovu vyjednali své vztahy a přehodnotili své postoje k Západní Sahaře,“ řekl Fabiani.„Energetika je pro Alžírsko rozhodně zdrojem nátlaku a maročtí diplomaté uznávají, že nemohou očekávat, že všechny evropské země závislé na alžírském plynu přijmou postoj [Rabatu] k tomuto konfliktu, a proto je například na Itálii vyvíjen jen malý tlak, aby změnila svůj postoj k Západní Sahaře.“Nicméně vliv Alžírska na evropské země ve vztahu k Západní Sahaře má své hranice.Pokud by se Alžírsko pokusilo „vydírat“ své odběratele, aby změnili postoj k Západní Sahaře, riskovalo by podle Fabianiho ohrožení své role spolehlivého dodavatele energie.„Evropské vlády potřebují spolehlivé vývozce energie a pravděpodobně nebudou tolerovat žádné zjevné zneužívání energetických vazeb pro politické účely.“Zdroj: PixabayZatímco se Řím obrací na Alžírsko s cílem posílit energetické vztahy, bude muset pravděpodobně věnovat více pozornosti Západní Sahaře a dávat si pozor, aby nezarmoutil ani Alžír, ani Rabat.„Itálie nezaujala definitivní stanovisko k dokumentaci Západní Sahary, aby se mohla ve vztazích s Marokem a Alžírskem pohybovat volněji než Španělsko,“ řekl Giuseppe Dentice, vedoucí oddělení MENA Desk v Centru pro mezinárodní studia a odborný asistent na Katolické univerzitě v Miláně.Podpora Polisaria je základním kamenem zahraniční politiky Alžírska, zatímco Maroko považuje konflikt v Západní Sahaře za svůj existenční problém. Pro Itálii se však tento spor pravděpodobně stane spíše diplomatickou bolestí hlavy než čímkoli jiným.