Tento nárůst je důkazem toho, že devět měsíců stará reforma pracovního práva, kterou provedla socialistická vláda, mění režim snadného najímání a propouštění zaměstnanců, který byl zaveden po krizi státního dluhu před deseti lety – pravidla, která byla v té době oslavována jako pravidla, která zemi umožňují nízké náklady a konkurenceschopnost, ale zároveň byla kritizována za to, že omezují práva zaměstnanců a vedou mnoho mladých Španělů k emigraci.
Míra nezaměstnanosti mladých lidí, která v letech po finanční krizi dosáhla více než 55 %, klesla ve třetím čtvrtletí na 31 % – oproti celkové míře nezaměstnanosti 12,6 %, jak uvádí Národní statistický úřad INE.
Nezaměstnanost mladých lidí je v jihoevropských zemích chronickým problémem. Podle údajů Eurostatu byl v létě v Itálii bez práce každý čtvrtý mladý člověk.
Řecko, jehož míra nezaměstnanosti mladých lidí je podobná jako ve Španělsku, chce do roku 2030 snížit míru nezaměstnanosti mladých lidí na 18 % a zavádí dotace na náklady důchodového a zdravotního fondu, aby snížilo náklady na pracovní sílu, a také speciální vzdělávací programy.
Zatímco ve Španělsku se míra nezaměstnanosti mladých lidí zlepšila s hospodářským oživením po finančním krachu, v létě 2021 mělo sedm z deseti osob mladších 24 let smlouvu na dobu určitou. Ve třetím čtvrtletí roku 2022 tato míra po zavedení nových pracovních předpisů klesla o 13 procentních bodů, takže Španělsko je na tom v tomto ohledu o něco lépe než bohatší ekonomiky, jako je Nizozemsko nebo Itálie.
Pracovní reforma vyjednaná se zaměstnavateli a odbory a zavedená v březnu zrušila většinu pracovních míst na dobu určitou ve snaze zajistit stabilitu pracovních míst a snížit míru nezaměstnanosti. Dříve zaměstnavatelé využívali dočasné smlouvy jako záchrannou síť v době krize.
„Najít si byt teď bude snazší,“ řekla 24letá Cristina Garcia, která v září získala svou první stálou smlouvu jako recepční v nadnárodní společnosti v Madridu.
Garciin případ je anomálií ve Španělsku, kde podle Španělské rady mládeže činil v první polovině roku 2022 počet mladých lidí ve věku 16-24 let, kteří se mohli odstěhovat od rodičů, pouhá 4 %. Pro srovnání, průměr v EU činí 17,7 %.
Přesto mladí lidé tvrdí, že se situace mění.
Osmadvacetiletý Sami Khalaf podepsal v únoru po pěti letech práce jako informatik v technologické společnosti v Madridu svou první smlouvu na dobu neurčitou.
„Mám v úmyslu šetřit peníze, vidím věci jinak,“ řekl Khalaf, který se před několika měsíci odstěhoval od rodičů.
Podle Raymonda Torrese, hlavního ekonoma madridského think tanku Funcas, mohou stabilní smlouvy posílit důvěru spotřebitelů a podpořit jejich výdaje. Podle Torrese je síla španělského trhu práce jedním z pilířů nečekané ekonomické odolnosti země v období globálního oslabení.
Před reformou trhu práce vedla míra smluv na dobu určitou, která se v posledním desetiletí pohybovala kolem 25 % všech pracovních míst, k vysoké fluktuaci pracovních míst, což nafukovalo celkovou míru nezaměstnanosti.
„Skoncovali jsme s myšlenkou, že zavádění mladých lidí do pracovního procesu musí probíhat prostřednictvím nestabilních smluv,“ řekl agentuře Reuters Joaquin Perez-Rey, náměstek ministra práce, který reformu navrhl.
Součástí březnové reformy trhu práce bylo kontroverzní ustanovení, které usnadnilo uzavírání smluv na dobu neurčitou se sezónními pracovníky v odvětvích, jako je cestovní ruch a zemědělství. Tito pracovníci mají nárok na dávky, i když zrovna nepracují, ale nejsou počítáni mezi nezaměstnané, protože je zaměstnavatel může kdykoli povolat.
Počet těchto tzv. diskontinuálních smluv podepsaných mladými lidmi do 24 let se za rok do listopadu zvýšil pětkrát, přičemž tato věková skupina patří k nejčastěji zaměstnaným na základě těchto smluv.
„Je sporné, zda je to lepší nebo horší než mít několik smluv na dobu určitou,“ řekl Miguel Angel Malo, profesor ekonomie na univerzitě v Salamance, s odkazem na diskontinuální smlouvy.
Podle Adriana Todoliho, profesora pracovního práva na univerzitě ve Valencii, španělský systém dovolených, který byl zaveden na většině trhu práce během pandemie, rovněž podpořil zaměstnávání na dobu neurčitou.
„Zaměstnavatelé nyní vědí, že se na tyto mechanismy mohou spolehnout v případě krize, jako tomu bylo během pandemie,“ řekl Todoli.
Cristina Garcia říká, že její smlouva na 4,5 hodiny denně jí vynáší dost na to, aby si mohla se svým partnerem začít hledat byt.
„Chci pracovat o víkendech, abych si vydělala trochu víc, ale spočítali jsme si to a zvládneme to,“ řekla.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
