Moorův zákon – věštba mimořádného technologického pokroku předpovídající zdvojnásobení počtu tranzistorů na mikročipu každé dva roky – je překonáván ještě působivějším růstem v dalších digitálních segmentech, zejména v oblasti dat.
Řešení „datového paradoxu“
Nedávné odhady ukázaly, že svět by mohl v příštích třech letech vygenerovat více dat než za posledních 30 let. Za explozivní nárůst dat vděčíme nejen „lidským“ aktivitám, protože až 40 % internetového provozu generují stroje. Tento trend bude v následujících letech pravděpodobně pokračovat a zrychlovat se, neboť se předpokládá, že počet síťových zařízení na světě dosáhne do roku 2030 ohromujícího počtu 125 miliard.
To může být ohromující. Je to tak. Mnozí občané tvrdí, že žijeme v informační, nikoliv znalostní společnosti, a opakují tak názor Umberta Eca. V soukromém sektoru se firmy potýkají s tím, co někteří považují za „datový paradox“. Nedávný průzkum společnosti Forrester, kterého se zúčastnilo 4 036 vysoce postavených manažerů, ukázal, že 70 % osob s rozhodovací pravomocí v oblasti dat shromažďuje data rychleji, než je dokáže analyzovat a využívat, a přesto 67 % z nich neustále potřebuje další data. Obrovské příležitosti, které přináší rozhodování založené na datech, brzdí kapacitní omezení. Někdy je tento problém ještě umocněn převážně „defenzivním“ narativem o správě a politice dat, který oprávněně klade prvořadý důraz na odpovědnost, transparentnost a ochranu soukromí.
Z toho plyne otázka za bilion dolarů: jak mohou firmy překonat tento nesoulad mezi poptávkou a kapacitou a přijmout „ofenzivnější“ strategii, aby maximalizovaly hodnotu dat a zároveň zajistily bezpečnost a dodržování předpisů? Naše krátká odpověď: potřebujeme správné lidi, instituce a kulturu, abychom mohli odemknout a využít příležitost, kterou data nabízejí. Důležité je, že společnosti to nemohou udělat samy. Nic víc, nic míň.
Jak odemknout a využít současné příležitosti v oblasti dat?
Zdroj: Getty Images
1. Firmy musí institucionalizovat datovou strategii na lidské úrovni
Výchozím bodem by bylo formalizovat funkci datového ředitele (CDO): skutečného datového vědce a vizionáře s jasně definovanými povinnostmi. CDO by byl spolu s podpůrnými pracovníky zodpovědný za
a) navrhování, implementace a dohled nad ucelenou datovou strategií (od sběru přes analýzu až po monetizaci), která je základem pro obchodní rozhodnutí a jednotky;
b) usnadnění volného toku dat, poznatků založených na datech a manažerských rozhodnutí souvisejících s daty, a to jak interně, tak ve vztahu k externím partnerům a regulačním orgánům;
c) podpora personálního oddělení při náboru nebo zvyšování kvalifikace zaměstnanců.
Tato centralizovaná funkce CDO se často překrývá s různými pozicemi, jako je například Chief Information Officer nebo Chief Privacy Officer a v současné době Chief Economist and Strategy Officer. Měla by však kombinovat všechny, a to takovým způsobem, aby se využila data pro obchodní a regulační účely a snížila se ztráta efektivity a informační sila způsobená problémy s jurisdikcí nebo kapacitou a zároveň se zajistilo dodržování ochrany osobních údajů.
V některých případech by mělo být úspěšné vytvoření funkce CDO milníkem samo o sobě, protože podle výše uvedeného průzkumu musí 70 % firem ještě zajistit souhlas představenstva s jejich datovými a analytickými strategiemi.
Data jako nové strategické aktivum motivují současnou i budoucí ekonomiku k inteligentnímu a odpovědnému vytváření, výměně a využívání vysoce kvalitních a interoperabilních dat. Za tímto účelem je třeba modernizovat instituce – včetně pravidel, předpisů, dohod a řídících orgánů souvisejících s daty v rámci jednotlivých států i napříč nimi.
Zdroj: Getty Images
Průkopnické snahy, jako je dohoda o partnerství v oblasti digitální ekonomiky (DEPA) iniciovaná Singapurem, Chile a Novým Zélandem, obecné nařízení EU o ochraně údajů (GDPR) a iniciativa Světového ekonomického fóra Data pro společný účel (DCPI), zkoumají vyhlídky a limity správy dat nové generace a většího rozšíření a zpřístupnění dat. Nedávno přijatá celosvětová dohoda o etice umělé inteligence pod vedením UNESCO patří k nejslibnějším globálním snahám o směřování inteligentní regulace ke zdravému rozvoji této oblasti.
Na národní úrovni by vlády měly zvýšit datovou a širší digitální připravenost. Na mezinárodní úrovni by mohl být přínosem jakýsi „MMF nebo WTO dat“, například vzhledem k mezinárodní povaze datových toků.
Mohlo by pomoci, kdyby byla data uznána jako nové hospodářské odvětví? Podle Mezinárodní standardní odvětvové klasifikace ekonomických činností (ISIC) z roku 2008 bylo několik datových činností považováno za pododvětví ekonomiky v rámci širšího odvětví „informace a komunikace“. Je však zřejmé, že to nemůže obsáhnout hloubku ekonomických, politických a sociálních změn, které data za posledních 14 let přinesla. Případná změna odvětví by mohla otevřít živé debaty o obecně přijímaných nástrojích, zejména o definici relevantních trhů. Jejich ignorování však vytváří ještě větší škody.
3. Všechny zúčastněné strany v datových ekosystémech musí přijmout a podporovat skutečně datově orientovanou kulturu
Například Latinská Amerika a Karibik se v současnosti potýkají nejen s nedostatkem digitálního připojení a investic ve srovnání se zeměmi, které jsou datově zdatné, ale také s nedostatkem dovedností v oblasti datových věd. Tyto země nemohou čekat, až se univerzity a formální vzdělávání přizpůsobí změnám a nabídnou 3-4leté programy zaměřené na ekonomiku dat. Potřebují 3-6měsíční vzdělávací programy zaměřené na digitální a analytické dovednosti již nyní. To může zajistit soukromý sektor spolu s vládami a vzdělávacími institucemi.
Data jako hnací síla změn
Zdroj: Getty Images
Víme, že je to obrovský úkol. Proměna dat ze suroviny ve skutečný výrobní faktor a motor inovací vyžaduje změny na úrovni jednotlivců i organizací. A to jsme se ještě hlouběji nezabývali různými typy dat ani mnoha směry, kterými mohou proudit mezi občany, podniky a vládami.
Dobrou zprávou je, že COVID-19 se svou tragédií byl katalyzátorem této kulturní změny. Například souhrnné údaje o mobilitě, které nejsou osobními údaji, se staly účinnou oblastí spolupráce veřejného a soukromého sektoru při reakci na pandemii v několika zemích, což podpořila skupina G20.
Vzhledem k tomu, že technologie 5G, umělá inteligence a další technologie posilují nabídku i poptávku po datech, je čas aktualizovat náš přístup k datům s větším výhledem do budoucna. Se správnými lidmi, institucemi a kulturou můžeme budovat ekonomiky budoucnosti a využívat data jako hnací sílu změn k dobrému.
Zatímco většina každodenního života a ekonomických aktivit se během pandemie zastavila, digitální a technologická transformace se nezastavila. Moorův zákon - věštba mimořádného technologického pokroku předpovídající zdvojnásobení počtu tranzistorů na mikročipu každé dva roky - je překonáván ještě působivějším růstem v dalších digitálních segmentech, zejména v oblasti dat.
Řešení "datového paradoxu"
Nedávné odhady ukázaly, že svět by mohl v příštích třech letech vygenerovat více dat než za posledních 30 let. Za explozivní nárůst dat vděčíme nejen "lidským" aktivitám, protože až 40 % internetového provozu generují stroje. Tento trend bude v následujících letech pravděpodobně pokračovat a zrychlovat se, neboť se předpokládá, že počet síťových zařízení na světě dosáhne do roku 2030 ohromujícího počtu 125 miliard.
To může být ohromující. Je to tak. Mnozí občané tvrdí, že žijeme v informační, nikoliv znalostní společnosti, a opakují tak názor Umberta Eca. V soukromém sektoru se firmy potýkají s tím, co někteří považují za "datový paradox". Nedávný průzkum společnosti Forrester, kterého se zúčastnilo 4 036 vysoce postavených manažerů, ukázal, že 70 % osob s rozhodovací pravomocí v oblasti dat shromažďuje data rychleji, než je dokáže analyzovat a využívat, a přesto 67 % z nich neustále potřebuje další data. Obrovské příležitosti, které přináší rozhodování založené na datech, brzdí kapacitní omezení. Někdy je tento problém ještě umocněn převážně "defenzivním" narativem o správě a politice dat, který oprávněně klade prvořadý důraz na odpovědnost, transparentnost a ochranu soukromí.
Z toho plyne otázka za bilion dolarů: jak mohou firmy překonat tento nesoulad mezi poptávkou a kapacitou a přijmout "ofenzivnější" strategii, aby maximalizovaly hodnotu dat a zároveň zajistily bezpečnost a dodržování předpisů? Naše krátká odpověď: potřebujeme správné lidi, instituce a kulturu, abychom mohli odemknout a využít příležitost, kterou data nabízejí. Důležité je, že společnosti to nemohou udělat samy. Nic víc, nic míň.
Jak odemknout a využít současné příležitosti v oblasti dat?
Zdroj: Getty Images
1. Firmy musí institucionalizovat datovou strategii na lidské úrovni
Výchozím bodem by bylo formalizovat funkci datového ředitele (CDO): skutečného datového vědce a vizionáře s jasně definovanými povinnostmi. CDO by byl spolu s podpůrnými pracovníky zodpovědný za
a) navrhování, implementace a dohled nad ucelenou datovou strategií (od sběru přes analýzu až po monetizaci), která je základem pro obchodní rozhodnutí a jednotky;
b) usnadnění volného toku dat, poznatků založených na datech a manažerských rozhodnutí souvisejících s daty, a to jak interně, tak ve vztahu k externím partnerům a regulačním orgánům;
c) podpora personálního oddělení při náboru nebo zvyšování kvalifikace zaměstnanců.
Tato centralizovaná funkce CDO se často překrývá s různými pozicemi, jako je například Chief Information Officer nebo Chief Privacy Officer a v současné době Chief Economist and Strategy Officer. Měla by však kombinovat všechny, a to takovým způsobem, aby se využila data pro obchodní a regulační účely a snížila se ztráta efektivity a informační sila způsobená problémy s jurisdikcí nebo kapacitou a zároveň se zajistilo dodržování ochrany osobních údajů.
V některých případech by mělo být úspěšné vytvoření funkce CDO milníkem samo o sobě, protože podle výše uvedeného průzkumu musí 70 % firem ještě zajistit souhlas představenstva s jejich datovými a analytickými strategiemi.
2. Instituce se musí postavit výzvě
Data jako nové strategické aktivum motivují současnou i budoucí ekonomiku k inteligentnímu a odpovědnému vytváření, výměně a využívání vysoce kvalitních a interoperabilních dat. Za tímto účelem je třeba modernizovat instituce - včetně pravidel, předpisů, dohod a řídících orgánů souvisejících s daty v rámci jednotlivých států i napříč nimi.
Zdroj: Getty Images
Průkopnické snahy, jako je dohoda o partnerství v oblasti digitální ekonomiky (DEPA) iniciovaná Singapurem, Chile a Novým Zélandem, obecné nařízení EU o ochraně údajů (GDPR) a iniciativa Světového ekonomického fóra Data pro společný účel (DCPI), zkoumají vyhlídky a limity správy dat nové generace a většího rozšíření a zpřístupnění dat. Nedávno přijatá celosvětová dohoda o etice umělé inteligence pod vedením UNESCO patří k nejslibnějším globálním snahám o směřování inteligentní regulace ke zdravému rozvoji této oblasti.
Na národní úrovni by vlády měly zvýšit datovou a širší digitální připravenost. Na mezinárodní úrovni by mohl být přínosem jakýsi "MMF nebo WTO dat", například vzhledem k mezinárodní povaze datových toků.
Mohlo by pomoci, kdyby byla data uznána jako nové hospodářské odvětví? Podle Mezinárodní standardní odvětvové klasifikace ekonomických činností (ISIC) z roku 2008 bylo několik datových činností považováno za pododvětví ekonomiky v rámci širšího odvětví "informace a komunikace". Je však zřejmé, že to nemůže obsáhnout hloubku ekonomických, politických a sociálních změn, které data za posledních 14 let přinesla. Případná změna odvětví by mohla otevřít živé debaty o obecně přijímaných nástrojích, zejména o definici relevantních trhů. Jejich ignorování však vytváří ještě větší škody.
3. Všechny zúčastněné strany v datových ekosystémech musí přijmout a podporovat skutečně datově orientovanou kulturu
Například Latinská Amerika a Karibik se v současnosti potýkají nejen s nedostatkem digitálního připojení a investic ve srovnání se zeměmi, které jsou datově zdatné, ale také s nedostatkem dovedností v oblasti datových věd. Tyto země nemohou čekat, až se univerzity a formální vzdělávání přizpůsobí změnám a nabídnou 3-4leté programy zaměřené na ekonomiku dat. Potřebují 3-6měsíční vzdělávací programy zaměřené na digitální a analytické dovednosti již nyní. To může zajistit soukromý sektor spolu s vládami a vzdělávacími institucemi.
Data jako hnací síla změn
Zdroj: Getty Images
Víme, že je to obrovský úkol. Proměna dat ze suroviny ve skutečný výrobní faktor a motor inovací vyžaduje změny na úrovni jednotlivců i organizací. A to jsme se ještě hlouběji nezabývali různými typy dat ani mnoha směry, kterými mohou proudit mezi občany, podniky a vládami.
Dobrou zprávou je, že COVID-19 se svou tragédií byl katalyzátorem této kulturní změny. Například souhrnné údaje o mobilitě, které nejsou osobními údaji, se staly účinnou oblastí spolupráce veřejného a soukromého sektoru při reakci na pandemii v několika zemích, což podpořila skupina G20.
Vzhledem k tomu, že technologie 5G, umělá inteligence a další technologie posilují nabídku i poptávku po datech, je čas aktualizovat náš přístup k datům s větším výhledem do budoucna. Se správnými lidmi, institucemi a kulturou můžeme budovat ekonomiky budoucnosti a využívat data jako hnací sílu změn k dobrému.
