Erdogana v Turecku čekají těžké volby uprostřed zemětřesení a inflace

O dvě desetiletí později ohrožují jeho vůdcovství podobné okolnosti.

Populistický Erdogan, který vyvolává velké rozpory, se 14. května po třech funkcích premiéra uchází o třetí prezidentský mandát v řadě, což by prodloužilo jeho vládu na třetí desetiletí. Již nyní je nejdéle sloužícím tureckým vůdcem.

Prezidentské a parlamentní volby by mohly být pro 69letého Erdogana dosud nejtěžší. Většina průzkumů veřejného mínění ukazuje na mírný náskok jeho protikandidáta Kemala Kilicdaroglua, který stojí v čele sekulární středolevé Republikánské lidové strany (CHP). O výsledku prezidentského klání by mohlo rozhodnout druhé kolo voleb 28. května.

Erdogan čelí v těchto volbách těžké zkoušce kvůli rozhořčení veřejnosti z rostoucí inflace a jeho postupu při zemětřesení na jihu Turecka, které 6. února zabilo přes 50 000 lidí, zničilo města a miliony lidí připravilo o domov. Jeho političtí protivníci tvrdí, že vláda reagovala pomalu a že za vysoký počet obětí může její neschopnost prosadit stavební předpisy.

Někteří dokonce poukazují na špatné hospodaření vlády po zemětřesení v roce 1999 v severozápadním Turecku poblíž města Izmit, při kterém zahynulo asi 18 000 lidí, a tvrdí, že daně uvalené na tuto katastrofu byly špatně vynaloženy a zhoršily následky letošního zemětřesení.

Politická strana založená Erdoganem v roce 2001 se dostala k moci v době hospodářské krize a zemětřesení v Izmitu. Jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) využila hněvu veřejnosti kvůli špatnému postupu vlády při řešení katastrofy a Erdogan se v roce 2003 stal premiérem a nikdy se nevzdal vedení země.

Přesto analytici varují před podceňováním Erdogana, i když se na něj obrací nelibost kvůli jeho postupu při únorovém zemětřesení a v ekonomice, a poukazují na jeho trvalou přitažlivost mezi věřícími voliči z řad pracujících a střední třídy, kteří se dlouho cítili odcizeni bývalými sekulárními a západně orientovanými elitami Turecka.

Erdoganova nacionalistická politika, často konfrontační postoj vůči Západu a kroky, které zvýšily prestiž islámu v zemi, mají mezi konzervativními stoupenci stále velký ohlas. Poukazují na hospodářský rozmach v první polovině jeho vlády, který vyvedl mnoho lidí z chudoby, a dodávají, že jeho minulé úspěchy jsou důkazem toho, že dokáže věci změnit.

„V Turecku je hospodářská krize, to nemůžeme popřít. A ano, tato hospodářská krize má na nás velký dopad,“ říká Sabit Celik, 38letý majitel obchodu s čisticími prostředky v Istanbulu. „Ale přesto si nemyslím, že by někdo jiný (než Erdogan) mohl přijít a napravit to.“

„Myslím, že naše záchrana je opět skrze (vládnoucí stranu),“ řekl.

Mnozí také poukazují na velké infrastrukturní projekty, které byly zahájeny během jeho působení – dálnice, mosty, letiště, nemocnice a bydlení pro nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Sám Erdogan připustil, že v prvních dnech únorového zemětřesení došlo k nedostatkům, ale trval na tom, že situace byla rychle zvládnuta.

Od té doby se ve své předvolební kampani zaměřil na obnovu oblastí postižených zemětřesením a slíbil, že do roka postaví 319 000 domů. Na jednom shromáždění za druhým vyzdvihoval minulé projekty jako důkaz, že pouze jeho vláda může region obnovit.

Erdogan oznámil řadu výdajových opatření, která mají přinést dočasnou úlevu těm, kteří jsou inflací nejvíce postiženi, včetně zvýšení minimální mzdy a důchodů, přijetí opatření, která umožní některým lidem odejít do předčasného důchodu, a poskytnutí pomoci spotřebitelům elektřiny a zemního plynu.

Zaměřil se také na obranný sektor, zvýšil výrobu bezpilotních letounů a stíhaček a postavil obojživelné vyloďovací plavidlo, které vláda označuje za „první nosič dronů na světě“.

„Zatímco jsme byli zemí, která nedokázala vyrobit ani špendlíky, nad naším nebem nedávno létalo bezpilotní letadlo,“ řekl Mustafa Agaoglu, další Erdoganův příznivec v Istanbulu. „Nyní máme své válečné lodě, letadlové lodě, silnice, mosty a městské nemocnice.“

Erdogan načasoval celou řadu otevření tak, aby se shodovala s volební kampaní. Minulý měsíc předsedal slavnostnímu ceremoniálu u příležitosti dodávky zemního plynu z nedávno objevených zásob v Černém moři a nabídl domácnostem na měsíc plyn zdarma. Tento týden oznámil objevení nových zásob ropy na jihovýchodě země s kapacitou 100 000 barelů denně.

Když prodělal krátké střevní onemocnění, které ho na několik dní vyřadilo ze hry, zúčastnil se prostřednictvím videa akce u příležitosti dodávky paliva do první turecké jaderné elektrárny.

V neděli pak prohlásil, že turecké zpravodajské týmy zabily vůdce skupiny Daeš při speciální operaci v severní Sýrii, což bylo zřejmě prohlášení, které mělo posílit jeho image silného vůdce.

V nadcházejících volbách se za jeho hlavním protikandidátem Kiličdarogluem spojilo šest stran, a to i přes rozdílné politické názory. Koalice, známá jako Aliance národa, slíbila zvrátit ústup od demokracie a potlačování svobody slova a disentu za Erdoganovy vlády a usiluje o zrušení jím zavedeného mocenského prezidentského systému, který v jeho rukou soustřeďuje rozsáhlou moc.

Stejně jako v předchozích letech vedl Erdogan ostrou kampaň, v níž se pustil do Kiličdaroglua a dalších oponentů. Obvinil je ze spolčení s tzv. teroristy. Letos se také snažil znevážit opozici tvrzením, že podporuje „deviantní“ práva LGBTQ+, která podle něj ohrožují „posvátnou rodinnou strukturu“ Turků.

V pondělí představil volby jako „volbu mezi dvěma budoucnostmi“.

„Buď budeme volit ty, kteří se starají o instituci rodiny, která je hlavním pilířem společnosti, nebo ty, kteří mají podporu deviantních myslí, které jsou rodině nepřátelské,“ řekl Erdogan.

Své spojenectví se dvěma nacionalistickými stranami rozšířil o dvě malé islamistické strany, které požadují změnu zákona na ochranu žen před násilím a tvrdí, že podporuje rozvody.

Opoziční strany si opět stěžují na nerovné podmínky během kampaně a obviňují Erdogana z využívání státních zdrojů a z drtivé kontroly vlády nad médii.

Někteří se také ptají, zda by Erdogan v případě prohry souhlasil s pokojným předáním moci. V roce 2019 Erdogan zpochybnil výsledky místních voleb v Istanbulu poté, co jeho vládnoucí strana ztratila křeslo starosty, aby v druhém hlasování utrpěl ještě potupnější porážku.