Jak se vypořádat s mikroagresí v práci

Toto poselství, tato mikroagrese, je tak silné, že se loni přistihla, jak své studenty ujišťuje, že se na ně usmívá zpod masky, kterou má na obličeji. Později si pomyslela: „Bože, to je ve mně tak hluboce zakořeněné, že se mám právě teď usmívat, že jsem studentům řekla: ‚Slibuji vám, že se právě teď usmívám‘.“ A tak se rozhodla, že se bude usmívat.

Lori Tauber Marcusová, absolventka Whartonské univerzity, členka podnikové rady a koučka, která strávila desítky let ve vedoucích funkcích ve společnostech PepsiCo, Keurig Green Mountain, The Children’s Place Retail Stores a Peloton Interactive, Crearyho příběh až příliš dobře zná. Marcus je spoluautorem nové knihy You Should Smile More. Autorky v knize poukazují na některé z nejčastějších mikroagresí vůči pracujícím ženám, včetně odsouvání do role zapisovatelky na pracovních poradách („Susan, mohla bys dělat poznámky?“) nebo odmítání jejich nápadů, které pak mužští kolegové s nadšením přijímají („Skvělý nápad, Gregu!“).

„Nezdá se to jako velký problém, ale časem to ženy prostě vyčerpá. A v určitém okamžiku si prostě nemůžete pomoct a odpojíte se, protože je to tak vyčerpávající,“ řekl Marcusová. „A co hůř, můžete se dostat na okraj společnosti, protože když vám někdo řekne: „Už jsi poznala tu novou holku z účtárny?“, automaticky vás nenapadne: „Vsadím se, že ta holka bude jednou generální ředitelkou.“

„Nezdá se to jako velký problém, ale časem se ženy vyčerpají. A v určitém okamžiku si prostě nemůžete pomoct, ale odpojíte se….“ – Lori Tauber Marcusová

Marcusová hovořila s Crearyovou během jedné z epizod jejího podcastového seriálu Leading Diversity at Work. Připojil se k nim David Rivera, profesor vzdělávání poradců na Queens College-City University of New York, jehož výzkum se zaměřuje na rozvoj kulturních kompetencí, vliv diskriminace na pohodu lidí z nedostatečně zastoupených skupin a mikroagrese.

Rivera řekl, že příběhy, jako je ten Crearyho a příběhy popsané v knize, je třeba vyprávět, protože mikroagrese jsou často neúmyslné a pramení z nevědomé zaujatosti nebo stereotypu. Když se o mikroagresi mluví, je to zřejmější i pro ty, kteří ji nevidí, a upozornění na předsudky, když k nim dojde, pomáhá všem nastoupit cestu k větší inkluzi, řekl.

Rivera se podělil o svůj vlastní silný příběh a vzpomněl si na pozvánku na večírek, kterou kdysi dostal od rektora vysoké školy a která byla adresována „Dr. a paní Riverovým“. Rivera, který je homosexuál, uvedl seznam mikroagresí, které byly vyjádřeny touto jedinou krátkou větou, která předpokládala, že je heterosexuál, že je ženatý a že jeho manželka není také lékařka.

„Myslíte si, že jsem se cítila začleněná a měla jsem pocit, že tam patřím? Ani náhodou,“ řekl. „Urazilo mě to, protože mě přijali speciálně kvůli mé práci s mikroagresí, a pak se mnou jedním dechem zacházeli s mikroagresí.“

Chcete využít této příležitosti?

Co je mikroagrese?

Rivera stručně vysvětlil pojem „mikroagrese“, který je v současnosti módní, ale jeho kořeny sahají do 70. let 20. století. Chester Pierce, černošský psycholog vystudovaný na Harvardu, tento termín vymyslel poté, co provedl výzkum zobrazování černochů v televizních reklamách v hlavním vysílacím čase. Pokud se v nich černoši vůbec objevovali, byli zobrazováni jako vedlejší postavy, které mají za úkol komicky ulevit, poskytovat služby nebo se o ně starat. Pierce definoval mikroagrese jako skryté urážky bělochů vůči černochům, které se hromadí a mají „všudypřítomný vliv na stabilitu a mír ve světě“.

Jak se vyhnout mikroagresi

Chcete-li se vyhnout mikroagresi, vzdělávejte se o různých kulturách a identitách, dávejte pozor na svůj jazyk a vyvarujte se domněnek založených na stereotypech nebo předsudcích a aktivně naslouchejte druhým a respektujte jejich hranice. Pokud neúmyslně řeknete nebo uděláte něco zraňujícího, omluvte se a poučte se ze svých chyb, abyste je v budoucnu neopakovali.

Profesorka managementu na Whartonově univerzitě Stephanie Crearyová dostávala pokyn usmívat se tak často, že se jí tento pokyn vryl do podvědomí a dělá si starosti, zda na lidi, se kterými komunikuje, nepůsobí jako "naštvaná černoška" nebo panovačný vůdce. Toto poselství, tato mikroagrese, je tak silné, že se loni přistihla, jak své studenty ujišťuje, že se na ně usmívá zpod masky, kterou má na obličeji. Později si pomyslela: "Bože, to je ve mně tak hluboce zakořeněné, že se mám právě teď usmívat, že jsem studentům řekla: 'Slibuji vám, že se právě teď usmívám'." A tak se rozhodla, že se bude usmívat. Lori Tauber Marcusová, absolventka Whartonské univerzity, členka podnikové rady a koučka, která strávila desítky let ve vedoucích funkcích ve společnostech PepsiCo, Keurig Green Mountain, The Children's Place Retail Stores a Peloton Interactive, Crearyho příběh až příliš dobře zná. Marcus je spoluautorem nové knihy You Should Smile More. Autorky v knize poukazují na některé z nejčastějších mikroagresí vůči pracujícím ženám, včetně odsouvání do role zapisovatelky na pracovních poradách ("Susan, mohla bys dělat poznámky?") nebo odmítání jejich nápadů, které pak mužští kolegové s nadšením přijímají ("Skvělý nápad, Gregu!"). "Nezdá se to jako velký problém, ale časem to ženy prostě vyčerpá. A v určitém okamžiku si prostě nemůžete pomoct a odpojíte se, protože je to tak vyčerpávající," řekl Marcusová. "A co hůř, můžete se dostat na okraj společnosti, protože když vám někdo řekne: "Už jsi poznala tu novou holku z účtárny?", automaticky vás nenapadne: "Vsadím se, že ta holka bude jednou generální ředitelkou." "Nezdá se to jako velký problém, ale časem se ženy vyčerpají. A v určitém okamžiku si prostě nemůžete pomoct, ale odpojíte se...." - Lori Tauber Marcusová Marcusová hovořila s Crearyovou během jedné z epizod jejího podcastového seriálu Leading Diversity at Work. Připojil se k nim David Rivera, profesor vzdělávání poradců na Queens College-City University of New York, jehož výzkum se zaměřuje na rozvoj kulturních kompetencí, vliv diskriminace na pohodu lidí z nedostatečně zastoupených skupin a mikroagrese. Zdroj: Burzovnisvět.cz Rivera řekl, že příběhy, jako je ten Crearyho a příběhy popsané v knize, je třeba vyprávět, protože mikroagrese jsou často neúmyslné a pramení z nevědomé zaujatosti nebo stereotypu. Když se o mikroagresi mluví, je to zřejmější i pro ty, kteří ji nevidí, a upozornění na předsudky, když k nim dojde, pomáhá všem nastoupit cestu k větší inkluzi, řekl. Rivera se podělil o svůj vlastní silný příběh a vzpomněl si na pozvánku na večírek, kterou kdysi dostal od rektora vysoké školy a která byla adresována "Dr. a paní Riverovým". Rivera, který je homosexuál, uvedl seznam mikroagresí, které byly vyjádřeny touto jedinou krátkou větou, která předpokládala, že je heterosexuál, že je ženatý a že jeho manželka není také lékařka. "Myslíte si, že jsem se cítila začleněná a měla jsem pocit, že tam patřím? Ani náhodou," řekl. "Urazilo mě to, protože mě přijali speciálně kvůli mé práci s mikroagresí, a pak se mnou jedním dechem zacházeli s mikroagresí." Co je mikroagrese? Rivera stručně vysvětlil pojem "mikroagrese", který je v současnosti módní, ale jeho kořeny sahají do 70. let 20. století. Chester Pierce, černošský psycholog vystudovaný na Harvardu, tento termín vymyslel poté, co provedl výzkum zobrazování černochů v televizních reklamách v hlavním vysílacím čase. Pokud se v nich černoši vůbec objevovali, byli zobrazováni jako vedlejší postavy, které mají za úkol komicky ulevit, poskytovat služby nebo se o ně starat. Pierce definoval mikroagrese jako skryté urážky bělochů vůči černochům, které se hromadí a mají "všudypřítomný vliv na stabilitu a mír ve světě". Jak se vyhnout mikroagresi Chcete-li se vyhnout mikroagresi, vzdělávejte se o různých kulturách a identitách, dávejte pozor na svůj jazyk a vyvarujte se domněnek založených na stereotypech nebo předsudcích a aktivně naslouchejte druhým a respektujte jejich hranice. Pokud neúmyslně řeknete nebo uděláte něco zraňujícího, omluvte se a poučte se ze svých chyb, abyste je v budoucnu neopakovali.