Jak se vypořádat s mikroagresí v práci

Toto poselství, tato mikroagrese, je tak silné, že se loni přistihla, jak své studenty ujišťuje, že se na ně usmívá zpod masky, kterou má na obličeji. Později si pomyslela: „Bože, to je ve mně tak hluboce zakořeněné, že se mám právě teď usmívat, že jsem studentům řekla: ‚Slibuji vám, že se právě teď usmívám‘.“ A tak se rozhodla, že se bude usmívat.

Lori Tauber Marcusová, absolventka Whartonské univerzity, členka podnikové rady a koučka, která strávila desítky let ve vedoucích funkcích ve společnostech PepsiCo, Keurig Green Mountain, The Children’s Place Retail Stores a Peloton Interactive, Crearyho příběh až příliš dobře zná. Marcus je spoluautorem nové knihy You Should Smile More. Autorky v knize poukazují na některé z nejčastějších mikroagresí vůči pracujícím ženám, včetně odsouvání do role zapisovatelky na pracovních poradách („Susan, mohla bys dělat poznámky?“) nebo odmítání jejich nápadů, které pak mužští kolegové s nadšením přijímají („Skvělý nápad, Gregu!“).

„Nezdá se to jako velký problém, ale časem to ženy prostě vyčerpá. A v určitém okamžiku si prostě nemůžete pomoct a odpojíte se, protože je to tak vyčerpávající,“ řekl Marcusová. „A co hůř, můžete se dostat na okraj společnosti, protože když vám někdo řekne: „Už jsi poznala tu novou holku z účtárny?“, automaticky vás nenapadne: „Vsadím se, že ta holka bude jednou generální ředitelkou.“

„Nezdá se to jako velký problém, ale časem se ženy vyčerpají. A v určitém okamžiku si prostě nemůžete pomoct, ale odpojíte se….“ – Lori Tauber Marcusová

Marcusová hovořila s Crearyovou během jedné z epizod jejího podcastového seriálu Leading Diversity at Work. Připojil se k nim David Rivera, profesor vzdělávání poradců na Queens College-City University of New York, jehož výzkum se zaměřuje na rozvoj kulturních kompetencí, vliv diskriminace na pohodu lidí z nedostatečně zastoupených skupin a mikroagrese.

Rivera řekl, že příběhy, jako je ten Crearyho a příběhy popsané v knize, je třeba vyprávět, protože mikroagrese jsou často neúmyslné a pramení z nevědomé zaujatosti nebo stereotypu. Když se o mikroagresi mluví, je to zřejmější i pro ty, kteří ji nevidí, a upozornění na předsudky, když k nim dojde, pomáhá všem nastoupit cestu k větší inkluzi, řekl.

Rivera se podělil o svůj vlastní silný příběh a vzpomněl si na pozvánku na večírek, kterou kdysi dostal od rektora vysoké školy a která byla adresována „Dr. a paní Riverovým“. Rivera, který je homosexuál, uvedl seznam mikroagresí, které byly vyjádřeny touto jedinou krátkou větou, která předpokládala, že je heterosexuál, že je ženatý a že jeho manželka není také lékařka.

„Myslíte si, že jsem se cítila začleněná a měla jsem pocit, že tam patřím? Ani náhodou,“ řekl. „Urazilo mě to, protože mě přijali speciálně kvůli mé práci s mikroagresí, a pak se mnou jedním dechem zacházeli s mikroagresí.“

Co je mikroagrese?

Rivera stručně vysvětlil pojem „mikroagrese“, který je v současnosti módní, ale jeho kořeny sahají do 70. let 20. století. Chester Pierce, černošský psycholog vystudovaný na Harvardu, tento termín vymyslel poté, co provedl výzkum zobrazování černochů v televizních reklamách v hlavním vysílacím čase. Pokud se v nich černoši vůbec objevovali, byli zobrazováni jako vedlejší postavy, které mají za úkol komicky ulevit, poskytovat služby nebo se o ně starat. Pierce definoval mikroagrese jako skryté urážky bělochů vůči černochům, které se hromadí a mají „všudypřítomný vliv na stabilitu a mír ve světě“.

Jak se vyhnout mikroagresi

Chcete-li se vyhnout mikroagresi, vzdělávejte se o různých kulturách a identitách, dávejte pozor na svůj jazyk a vyvarujte se domněnek založených na stereotypech nebo předsudcích a aktivně naslouchejte druhým a respektujte jejich hranice. Pokud neúmyslně řeknete nebo uděláte něco zraňujícího, omluvte se a poučte se ze svých chyb, abyste je v budoucnu neopakovali.