Nikdo se nemůže shodnout na pravidlech, která budou platit ve vesmíru

Takové soukromé mise na Měsíc předznamenávají novou éru vesmírných aktivit, kdy různé společnosti připravují plány na to, co bylo dlouho předmětem science fiction – pěstování plodin v měsíčních sklenících, mapování terénu pomocí dronů nebo těžba minerálů z měsíčního prachu. Jonathan Geifman, výkonný ředitel izraelského startupu Helios Project Ltd., který se přihlásil k plánovanému přistání na Měsíci v roce 2025, aby otestoval technologii určenou k výrobě kyslíku a kovů na Měsíci, říká: „Potřebujeme silné komerční hráče“. „Je to začátek velmi dlouhé cesty.“

Tato vyhlídka vede mnohé členy vesmírné komunity k zásadní otázce: Kdo určuje pravidla? Hlavní země, které využívají vesmír, se dosud nedohodly na základních pravidlech pro komercializaci měsíčních zdrojů. V 60. letech 20. století se téměř 100 zemí dohodlo na Smlouvě o kosmickém prostoru, která měla zabránit zemím vznášet územní nároky nebo využívat nebeská tělesa k vojenským účelům. Smlouva deklaruje, že vesmír by měl být využíván „ve prospěch a v zájmu všech zemí“, ale o „nevládních subjektech“ se zmiňuje jen krátce. Dohoda o Měsíci, kterou v roce 1979 uzavřela OSN, byla podrobnější, ale přijalo ji pouze 18 zemí – žádná z nich neměla s vesmírem rozsáhlé zkušenosti.

Několik vlád přijalo právní předpisy, které se zabývají využíváním mimozemských těles. Například společnost Ispace získala licenci k provozování komerční činnosti na Měsíci na základě japonského zákona podobného opatření, které v roce 2015 podepsal prezident Barack Obama na podporu průzkumu a využívání nebeských těles americkými společnostmi. V roce 2020 podepsal prezident Donald Trump nařízení, v němž vyzval USA, aby „podnikly všechny vhodné kroky k podpoře mezinárodní podpory veřejného a soukromého dobývání a využívání zdrojů ve vesmíru“. Podobné zákony přijalo i Lucembursko a Spojené arabské emiráty, neboť obě země usilují o to, aby se staly centry rozvíjející se vesmírné ekonomiky.

Japonský miliardář Jusaku Maezawa má vést posádku umělců a sportovců, kteří doufají, že letos obletí Měsíc na palubě jedné z nových raket Starship společnosti SpaceX, i když se to pravděpodobně odloží poté, co 20. dubna jedna z kosmických lodí explodovala. „Je tu hromada nových misí, takže se skutečně díváme na novou éru toho, jak se změní naše představy o Měsíci,“ říká Alice Gormanová, profesorka na australské Flinders University a místopředsedkyně Moon Village Association, neziskové organizace zaměřené na udržitelné využívání Měsíce.

Dvě desítky zemí podporují dohodu Artemis, iniciativu podporovanou USA, která má stanovit pravidla pro komerční aktivity ve vesmíru, ale Čína a Rusko označily tento pakt za zadní vrátka, kterými si USA nárokují měsíční území. Prosazují konkurenční iniciativu na zřízení mezinárodní výzkumné stanice na Měsíci, ale zatím jsou jedinými signatáři. Steven Freeland, místopředseda skupiny OSN zabývající se touto problematikou, tvrdí, že konsenzus o využívání vesmíru je možný, ale více než 100 členů bude potřebovat několik let, aby dosáhli dohody. „Země chápou, že je to v jejich zájmu,“ říká Freeland, který pomáhá vést každoroční kolo jednání o vesmírných zdrojích. „Jakákoli pravidla, která zavedeme, budou muset vydržet 30, 40 nebo 50 let.“

Podniky nečekají. Pokud některý z amerických pokusů uspěje tam, kde Ispace a Izraelci selhali, poptávka po jízdách na palubě kosmické lodi se pravděpodobně zrychlí. To podnítí podniky, které hledají právní základ pro své aktivity ve vesmíru, aby se vydaly na „forum shopping“ a přesunuly se do míst s příznivou domácí legislativou, říká Rossana Deplano, profesorka na Leicester Law School v Anglii. „Než se společnosti dostanou do vesmíru za účelem těžby surovin – nebo jakékoli jiné činnosti – budou potřebovat povolení od některého státu,“ říká. „Tyto společnosti si budou vybírat jurisdikci, která jim bude nejvíce vyhovovat.“

Chcete využít této příležitosti?

V roce 2019 se na povrchu Měsíce zřítila kosmická loď společnosti Israel Aerospace Industries a neziskové společnosti SpaceIL a v dubnu podobný osud potkal přistávací modul japonské společnosti Ispace Inc. Ještě letos se o to pokusí dvě americké společnosti, Astrobotic Technology Inc. z Pittsburghu a Intuitive Machines Inc. z Houstonu.Takové soukromé mise na Měsíc předznamenávají novou éru vesmírných aktivit, kdy různé společnosti připravují plány na to, co bylo dlouho předmětem science fiction – pěstování plodin v měsíčních sklenících, mapování terénu pomocí dronů nebo těžba minerálů z měsíčního prachu. Jonathan Geifman, výkonný ředitel izraelského startupu Helios Project Ltd., který se přihlásil k plánovanému přistání na Měsíci v roce 2025, aby otestoval technologii určenou k výrobě kyslíku a kovů na Měsíci, říká: „Potřebujeme silné komerční hráče“. „Je to začátek velmi dlouhé cesty.“Tato vyhlídka vede mnohé členy vesmírné komunity k zásadní otázce: Kdo určuje pravidla? Hlavní země, které využívají vesmír, se dosud nedohodly na základních pravidlech pro komercializaci měsíčních zdrojů. V 60. letech 20. století se téměř 100 zemí dohodlo na Smlouvě o kosmickém prostoru, která měla zabránit zemím vznášet územní nároky nebo využívat nebeská tělesa k vojenským účelům. Smlouva deklaruje, že vesmír by měl být využíván „ve prospěch a v zájmu všech zemí“, ale o „nevládních subjektech“ se zmiňuje jen krátce. Dohoda o Měsíci, kterou v roce 1979 uzavřela OSN, byla podrobnější, ale přijalo ji pouze 18 zemí – žádná z nich neměla s vesmírem rozsáhlé zkušenosti.Několik vlád přijalo právní předpisy, které se zabývají využíváním mimozemských těles. Například společnost Ispace získala licenci k provozování komerční činnosti na Měsíci na základě japonského zákona podobného opatření, které v roce 2015 podepsal prezident Barack Obama na podporu průzkumu a využívání nebeských těles americkými společnostmi. V roce 2020 podepsal prezident Donald Trump nařízení, v němž vyzval USA, aby „podnikly všechny vhodné kroky k podpoře mezinárodní podpory veřejného a soukromého dobývání a využívání zdrojů ve vesmíru“. Podobné zákony přijalo i Lucembursko a Spojené arabské emiráty, neboť obě země usilují o to, aby se staly centry rozvíjející se vesmírné ekonomiky.Japonský miliardář Jusaku Maezawa má vést posádku umělců a sportovců, kteří doufají, že letos obletí Měsíc na palubě jedné z nových raket Starship společnosti SpaceX, i když se to pravděpodobně odloží poté, co 20. dubna jedna z kosmických lodí explodovala. „Je tu hromada nových misí, takže se skutečně díváme na novou éru toho, jak se změní naše představy o Měsíci,“ říká Alice Gormanová, profesorka na australské Flinders University a místopředsedkyně Moon Village Association, neziskové organizace zaměřené na udržitelné využívání Měsíce.Dvě desítky zemí podporují dohodu Artemis, iniciativu podporovanou USA, která má stanovit pravidla pro komerční aktivity ve vesmíru, ale Čína a Rusko označily tento pakt za zadní vrátka, kterými si USA nárokují měsíční území. Prosazují konkurenční iniciativu na zřízení mezinárodní výzkumné stanice na Měsíci, ale zatím jsou jedinými signatáři. Steven Freeland, místopředseda skupiny OSN zabývající se touto problematikou, tvrdí, že konsenzus o využívání vesmíru je možný, ale více než 100 členů bude potřebovat několik let, aby dosáhli dohody. „Země chápou, že je to v jejich zájmu,“ říká Freeland, který pomáhá vést každoroční kolo jednání o vesmírných zdrojích. „Jakákoli pravidla, která zavedeme, budou muset vydržet 30, 40 nebo 50 let.“Podniky nečekají. Pokud některý z amerických pokusů uspěje tam, kde Ispace a Izraelci selhali, poptávka po jízdách na palubě kosmické lodi se pravděpodobně zrychlí. To podnítí podniky, které hledají právní základ pro své aktivity ve vesmíru, aby se vydaly na „forum shopping“ a přesunuly se do míst s příznivou domácí legislativou, říká Rossana Deplano, profesorka na Leicester Law School v Anglii. „Než se společnosti dostanou do vesmíru za účelem těžby surovin – nebo jakékoli jiné činnosti – budou potřebovat povolení od některého státu,“ říká. „Tyto společnosti si budou vybírat jurisdikci, která jim bude nejvíce vyhovovat.“Chcete využít této příležitosti?