Glosofobie neboli strach z veřejného vystupování je jednou z nejčastějších fobií. Existují však způsoby, jak své obavy zvládnout. Trpíte glosofobií? I když nemusí být závažná, většina lidí spadá někam do jejího spektra. Glosofobie je strach z veřejného mluvení. Je to jedna z nejčastějších fobií, protože souvisí s evolucí a přežitím člověka, říká Matt Abrahams, autor knihy Think Faster, Talk Smarter: How to Speak Successfully When You're Put on the Spot a moderátor podcastu Think Fast, Talk Smart. "Všechno to souvisí s naším relativním postavením v historii našeho druhu, kdy jsme se scházeli ve skupinách asi 150 lidí," říká. "Relativní status nebyl v tom, kdo řídí nejluxusnější auto nebo kdo má nejvíc lajků na sociálních sítích. Bylo to to, kde jste se nacházeli v potravním řetězci." Cokoli, co ohrozilo váš status, jako například přeřeknutí, ohrozilo váš život, protože váš relativní status určoval přístup ke zdrojům, reprodukci, jídlu a přístřeší. Stejně jako mnoho jiných pevně zakořeněných rysů to přetrvává, a proto jste stále nervózní, když máte promluvit na schůzi nebo před publikem. Tyto okolnosti vyvolávají evolučně podmíněné obavy. Abrahams však říká, že se můžete naučit zvládat úzkost v souvislosti s mluvením tím, že se budete zabývat svými příznaky a jejich zdroji: REDUKCE PŘÍZNAKŮ Jedním ze způsobů, jak zvládat úzkost, je zaměřit se na naše fyziologické a kognitivní prožívání - na to, co se děje v našem těle a mozku. "Například většině lidí se zvýší tepová frekvence a dýchají mělčeji, což vede k tomu, že mluví rychleji," říká Abrahams. "Adrenalin způsobuje, že se trochu třesou, a mnozí z nás se červenají a potí." Soustředění se na výdech může zmírnit příznaky mělkého dýchání. Abrahams říká, že existuje mnoho technik, ale nejúčinnější je hluboký břišní nádech, který naplní podbřišek. "Všechna kouzla se odehrávají během výdechu," vysvětluje. "Chcete, aby váš výdech byl delší než nádech. Rád žertuji, že 'pravidlo plic' - nikoli pravidlo palce - je, aby váš výdech byl dvakrát delší než nádech." Prodloužený výdech zpomaluje srdeční tep a dechovou frekvenci, stejně jako nutkání rychle mluvit, což způsobuje problémy s dechem.Příznaky adrenalinu můžete zvládnout pohybem. "(Evoluční) účel adrenalinu spočívá v ohrožení," říká Abrahams. "Je to o tom, abychom se hýbali. Proto se třeseme. Na začátku projevu Abrahams doporučuje rozptýlit adrenalin tím, že uděláte krok vpřed a velká, široká gesta. Ve virtuální situaci se nakloňte dopředu a pohybujte tělem. "Nervózní lidé se zmenšují a stahují, takže se nakonec třesou ještě víc," říká. "Jde o to být expanzivní a pohybovat se tak, aby to bylo vhodné a nerozptylovalo to pozornost." Nakonec řešte červenání a pocení pomocí kontroly teploty. Když jste nervózní, vaše srdce bije rychleji a tělo se napíná, což způsobuje zvýšení krevního tlaku. "Je to, jako byste cvičili," říká Abrahams. "Zvyšuje to teplotu vašeho tělesného jádra. Způsob, jak se ochladit, je držet v dlaních něco studeného, například láhev s vodou. Přestanete se tolik potit a červenat." ZAMĚŘENÍ NA ZDROJ Druhým způsobem, jak zvládnout úzkost z mluvení, je zaměřit se na zdroje, které ji prohlubují. Častým zdrojem je to, čeho se snažíte prostřednictvím komunikace dosáhnout. Například podnikatel usiluje o finanční prostředky nebo zaměstnanec chce, aby byl schválen jeho projekt. Za těchto okolností vás znervózňuje cíl - budoucí stav. Abrahams navrhuje, abyste místo toho podnikali kroky, které vás orientují na přítomnost, protože když jste v přítomnosti, nemůžete se obávat o budoucnost. Udělejte například něco fyzického, jako je protřepávání rukou. Můžete také poslouchat písničku nebo seznam skladeb, počítat pozpátku po sedmičkách nebo cvičit jazykolamy. Abrahams si rád povídá s lidmi, než vystoupí na pódium. "Získávám tím přítomnost, protože musím poslouchat, co říkají," říká. "Znám profesionálního řečníka, který dostává za řečnění tisíce dolarů. Těsně předtím, než vystoupí na pódium, hraje Tetris, protože je tak zaměřený na přítomnost." Dalším zdrojem úzkosti je touha po dokonalé komunikaci. Chcete poskytnout správnou odpověď nebo nejlepší zpětnou vazbu, což vytváří tlak. Podle Abramse neexistuje žádný "správný" způsob komunikace, pouze lepší a horší způsoby. "Váš mozek má jen omezenou kapacitu kognitivního pásma," vysvětluje. "Je to jako počítač, který má otevřeno příliš mnoho oken, nebo telefon s příliš mnoha spuštěnými aplikacemi - nefunguje tak dobře." Když se snažíte komunikovat "správně", posíláte část svých kognitivních zdrojů na tento cíl místo na samotný akt komunikace. "Nedělejte si starosti s tím, abyste řekli správné slovo na správném místě," říká Abrahams. "Soustřeďte se na spojení, ne na dokonalost. Spojte se se svým publikem a udělejte to, co je potřeba, abyste mu poskytli hodnotu." Třetím způsobem, jak se vypořádat se zdrojem úzkosti, je zkušenost. Lidé začínají být nervózní, když nemají pocit, že mají pro daný úkol odpovídající dovednosti. Ale co se nenaučíte, to neprocvičíte. "Když mi praskne vodovodní potrubí, nevím, jak ho opravit. Jsem z toho ještě víc rozrušený a nervózní, protože nevím, co mám dělat," říká Abrahams. Navrhuje, že pomoci mohou kurzy, poslech podcastů a četba knih o technikách mluvení. "Jakmile zvládnete úzkost, je to brána k tomu, abyste se mohli soustředit na mnoho dalších věcí," dodává Abrahams. "Můžete zlepšit svou komunikaci, vyprávění příběhů, angažovanost, schopnost odpovídat na otázky. Můžete navázat hlubší kontakt a získat jistotu, že vaše myšlenky budou vyslyšeny. Myslím, že jednou z největších tragédií je, když neslyšíme… lidi, kteří by mohli do našich rozhovorů přinést cenné podněty."