Spojené státy čelí vážné fiskální hrozbě, která může mít zásadní dopady na ekonomickou budoucnost země. Klíčovým momentem se stává připravovaný smírčí návrh zákona, přezdívaný „Jeden velký, krásný zákon“, který má Kongres brzy schvalovat. Ačkoli je jeho název líbivý, ekonomické důsledky jsou vše jiné než pozitivní. Tento zákon, který zahrnuje rozsáhlé daňové úlevy, by mohl podle současných výpočtů zvýšit federální dluh USA během příštího desetiletí o přibližně 2,5 bilionu dolarů – a to bez započtení rostoucích úrokových nákladů. Co je však ještě znepokojivější, je fakt, že návrh obsahuje ustanovení, která mají být dočasná, ale jejich opakované prodlužování v minulosti naznačuje pravděpodobnost, že se stanou trvalými. V takovém scénáři by se celkové náklady návrhu podle Výboru pro odpovědný federální rozpočet mohly vyšplhat až na 5,3 bilionu dolarů. Pokud by k tomu došlo, poměr veřejného dluhu k HDP by do roku 2055 přesáhl 200 %, což by Spojené státy přivedlo na zcela novou úroveň zadlužení. Zdroj: Getty images Historická perspektiva a načasování Pohled do minulosti ukazuje, že fiskální disciplína přinášela výsledky. V 90. letech a na počátku 21. století se díky úsilí obou hlavních stran podařilo snížit poměr dluhu k HDP až na 33 %. Od té doby však kombinace daňových škrtů a rostoucích výdajů způsobila, že se dluh znovu začal dramaticky zvyšovat. V roce 2010 byl poměr už 56 %, a dnes se nachází na přibližně 121 %. Současný návrh zákona přichází ve zcela nevhodném okamžiku. V minulosti byly podobné fiskální expanze ospravedlněny hospodářskou krizí – ať už v roce 2008, nebo v roce 2020 během pandemie. Dnes však ekonomika USA nerecesuje, nezaměstnanost je nízká a výzvy mají jiný charakter: inflační tlaky, geopolitické napětí a nestabilita obchodních vztahů. Navíc návrh omezuje investice do klíčových oblastí, jako je zdravotnictví, výživa a čistá energie. Škrty za téměř 1 bilion dolarů v těchto oblastech nejen ohrozí zranitelné rodiny, ale i sníží podporu regionálním ekonomikám a dlouhodobé investice do americké konkurenceschopnosti. Reakce trhů a riziko ztráty důvěry Zákon má také významné dopady na finanční trhy, především na dluhopisový trh. Za normálních okolností by obavy z recese vedly k růstu poptávky po státních dluhopisech a tedy poklesu výnosů. Dnes však pozorujeme opačný trend – výnosy rostou, protože investoři ztrácejí důvěru v fiskální stabilitu USA. Zvýšená termínová prémie, tedy kompenzace za držení dlouhodobého dluhu, ukazuje na obavy z inflace a růstu budoucích nákladů na půjčky. Důsledkem této nedůvěry je i ztráta ratingu AAA, když Spojené státy přišly o poslední nejvyšší hodnocení od agentury Moody’s. Všechny tři hlavní agentury nyní považují USA za méně bezpečnou investici než v minulosti. Tento trend hrozí spuštěním začarovaného kruhu: vyšší deficit → vyšší sazby → vyšší náklady → ještě vyšší deficit. Pokud úrokové sazby trvale převýší hospodářský růst, americká ekonomika se dostane do bodu zlomu, ze kterého nebude snadné návratu. Dopady na domácnosti a podniky Dopady rozpočtové nezodpovědnosti se rychle promítají do života běžných Američanů. Vyšší úrokové sazby zvyšují náklady na hypotéky, spotřebitelské úvěry a kreditní karty. Malé podniky čelí vyšším nákladům na úvěry, což brzdí jejich expanzi. Zákon navíc hrozí zrušením více než milionu pracovních míst kvůli škrtům v oblasti zdravotnictví a výživy, které jsou klíčové pro nízkopříjmové a pracující rodiny. Co je ještě závažnější – daňové úlevy nejsou rovnoměrně rozděleny. Zatímco domácnosti s ročním příjmem mezi 17 000 a 51 000 dolary by v průměru přišly o 430 dolarů, domácnosti s příjmem 388 000 až 988 000 dolarů by získaly až 17 835 dolarů ročně. To jen prohlubuje ekonomickou nerovnost. Veřejnost je přitom často mylně informována o přínosech těchto reforem. Navzdory slibu „prosperity pro všechny“ přináší zákon výhody jen úzké části obyvatelstva, zatímco zbytek nese náklady. Jeho dlouhodobý dopad by mohl být natolik destruktivní, že výrazně omezí fiskální a měnovou manévrovací schopnost USA v budoucích krizích. Zdroj: Getty images