Zatímco jeho vlastní ekonomika procházela obdobím stagnace, japonská vláda a investoři masivně nakupovali americké státní dluhopisy, čímž USA umožňovali utrácet víc, než vydělávají.V současnosti však tato symbióza dochází ke konci. Japonský státní dluh dosahuje 235 % HDP, což klade velký tlak na státní rozpočet. Současná politická situace v čele s premiérem Shigeru Ishibou, jehož popularita klesla na pouhých 21 %, nedává investorům důvěru. Země tak čelí nutnosti přesměrovat své zdroje zpět do domácí ekonomiky, což by mohlo mít přímý dopad na americké úrokové sazby a trhy s nemovitostmi i dluhopisy.Jak Amerika získala svého největšího věřiteleHistorie tohoto zvláštního vztahu sahá až k roku 1945. Po druhé světové válce USA nabídly Japonsku vojenskou ochranu výměnou za ekonomickou spolupráci. Postupně se z válečných trosek zrodila silná exportní ekonomika. V 80. letech, po tzv. Plaza Accord, se však výhodné směnné kurzy začaly obracet proti Japonsku. Místo přeměny dolarových rezerv na jeny, což by dále zhodnotilo měnu, zvolilo Japonsko alternativní řešení: začalo ve velkém nakupovat americké dluhopisy.Tím vznikl „recyklační stroj“: Japonsko vyváželo zboží do USA, inkasovalo dolary, a tyto dolary vracelo zpět Spojeným státům nákupem dluhopisů. Tento model umožnil Americe dlouhodobě utrácet nad své možnosti, aniž by čelila bezprostředním důsledkům v podobě vyšších sazeb.Jenže i ten nejdokonalejší systém má své limity. Dnes se ukazuje, že kombinace stárnoucí populace, rekordního dluhu a politické nestability v Tokiu nutí Japonsko přehodnotit své zahraniční závazky.Co může znamenat konec japonských nákupů pro USAPotenciální snížení držby amerických státních dluhopisů ze strany Japonska přináší pro Spojené státy hned několik důsledků. Pokud by Japonsko skutečně začalo prodávat své pozice, mohlo by dojít k prudkému růstu amerických úrokových sazeb. To by mohlo významně ovlivnit vlastníky hypoték s variabilní sazbou, ale i trh s úvěry na automobily či kreditní karty.Pro federální vládu by se navíc zvýšily náklady na obsluhu státního dluhu, což by mohlo zasáhnout výdaje na obranu, sociální zabezpečení a další klíčové programy. V extrémním scénáři by to mohlo přinutit americký Kongres ke změně fiskální politiky, včetně vyšší daně nebo omezení výdajů.Na druhou stranu se však otevírá i prostor k nové strategii. V médiích se objevují informace o návrhu Masayoshiho Sona, šéfa SoftBank, který spolu s prezidentem Trumpem navrhuje transformovat pasivní investice Japonska do amerických státních dluhopisů na aktivní podíly v americké infrastruktuře, technologiích a energetice.Takový investiční fond by znamenal zásadní změnu přístupu – z půjčování na produktivní spoluúčast. Mohl by vytvořit pracovní místa, přinést zisky pro obě země a nabídnout nový model mezinárodní spolupráce.Co si z toho mají investoři odnéstZatím není důvod k panice, ale je třeba sledovat vývoj velmi pozorně. Investoři by měli věnovat pozornost zejména výnosům japonských 10letých dluhopisů – jejich prudký růst by signalizoval, že Japonsko stahuje likviditu ze zahraničí.Klíčové bude také sledovat stabilitu Ishibovy vlády. Případný politický kolaps v Tokiu by mohl znejistit trhy a urychlit přesun kapitálu. Z pohledu drobných investorů je na místě opatrnost při zadlužování – hypotéky s pevnou sazbou mohou být brzy minulostí.Změna modelu z dluhového financování na kapitálové investice by mohla mít dlouhodobě pozitivní vliv na americkou ekonomiku, ale přechod nebude jednoduchý. Ministerstvo financí bude muset vyvažovat tlak na výnosy a stabilitu trhu. Pokud se přechod nezvládne hladce, mohou přijít turbulence – a to jak na dluhopisových trzích, tak v reálné ekonomice.Přes všechnu nejistotu se ale rýsuje nová éra. Spojené státy již nebudou moci spoléhat na to, že jim spojenci financují životní styl. Přichází čas samostatnosti a partnerství, nikoli závislosti.