7. srpna 1971 byla v japonském hlavním městě Tokiu otevřena první restaurace McDonald’s v Asii, což předznamenalo expanzi společnosti na mezinárodní trhy. Dnes „Mekáč“ velmi dobře známe téměř na všech kontinentech – to se ale nestalo přes noc. A tento úspěch rozhodně stojí za pozornost.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více:

• 1961 – Sovětský kosmonaut German Titov byl na palubě Vostoku 2 druhým sovětem ve vesmíru a prvním člověkem, který strávil v kosmu více než den. Za 25 a půl hodiny obletěl Zemi sedmnáctkrát.
• 1974 – Francouzský provazochodec Philippe Petit přešel na nataženém laně mezi budovami Dvojčat Světového obchodního centra, samozřejmě bez vědomí vládních a městských úřadů.
• 1976 – Program Viking: Sonda Viking 2 vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu.
• 1998 – Bombový útok na americká velvyslanectví v keňském Nairobi a Dar es Salaamu si vyžádal 220 obětí, k útoku se přihlásila Al-Káida
• 2008 – Začátek rusko-gruzínské války: Gruzie obsadila svým vojskem nově vyhlášenou republiku Jižní Osetii, která je podporována Ruskem.

A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1888 – Theophilus Van Kannel získal patent na otočné dveře, které znamenaly revoluci ve vstupních systémech do komerčních budov.
• 1959 – Spojené státy vypustily družici Explorer 6, která obsahovala první televizní snímky Země z vesmíru. Tato událost znamenala důležitý milník pro komunikaci a kosmický průmysl.
• 1998 – Ve Státech byl spuštěn zákon „Workforce Investment Act“, jehož cílem bylo zefektivnit programy rozvoje pracovních sil a pracovního vzdělávání.
• 2017 – Čínský gigant v oblasti elektronického obchodu Alibaba Group překonal svůj předchozí rekord, když během každoročního nákupního festivalu „Singles‘ Day“ prodal zboží v hodnotě více než 25 miliard dolarů.
• 2019 – Business Roundtable, sdružení předních amerických generálních ředitelů, vydalo prohlášení, v němž nově definuje účel korporace a zdůrazňuje závazek vůči všem zainteresovaným stranám, včetně zaměstnanců, zákazníků, dodavatelů a komunit, a nikoli pouze vůči akcionářům.

Od svého založení v roce 1948 se společnost McDonald’s rozrostla z rodinného stánku s hamburgery na globální fastfoodový gigant s více než 30 000 provozovnami ve 118 zemích. Tyto země se však brzy o jednu zmenší: Zlaté oblouky se tento týden stahují z Islandu a Islanďané toužící po Big Macu a velkých hranolkách budou brzy hladovět. Globální řetězec oznámil, že zavírá své tři prodejny v hlavním městě Reykjavíku, což zdůvodnil kolapsem místní ekonomiky a vysokými náklady na dovoz. Zavírání není pro společnost první: McDonald’s se kvůli špatným prodejům stáhl z Bolívie, Jamajky a několika dalších zemí. Pro největší světový řetězec rychlého občerstvení je však tento neúspěch rozhodně neobvyklý.

Dick a Mac McDonaldovi otevřeli svůj stejnojmenný stánek s hamburgery v roce 1948 v kalifornském San Bernardinu. Pod vedením Raye Kroce, někdejšího prodavače mléčných koktejlů, který byl ohromen úspěchem restaurace, se franšízy McDonald’s rychle rozrůstaly: do konce 60. let jich bylo v USA více než 1 000. První mezinárodní franšíza byla otevřena v roce 1967 v Britské Kolumbii a ještě téhož roku následovala další v Kostarice. Odtud se řetězec postupně šířil: během šesti měsíců v roce 1971 se Golden Arches objevily na třech nových kontinentech, když byly otevřeny prodejny v Japonsku, Holandsku a na předměstí Sydney. V roce 1979 byl otevřen brazilský McDonald’s, který poprvé přivedl Ronalda McDonalda do Jižní Ameriky. Šestého (a s výjimkou subarktického drive-thru posledního) kontinentu dosáhl McDonald’s v roce 1992, kdy byla otevřena restaurace v Casablance v Maroku. O čtyři roky později společnost oznámila expanzi do stého státu, Běloruska, a prohlásila, že každé tři hodiny otevírá někde na světě novou restauraci.

Do konce roku 2008 se McDonald’s rozrostl na 31 967 provozoven ve 118 zemích. S 58 miliony zákazníků denně po celém světě je McDonald’s nyní tak všudypřítomný po celém světě, že časopis The Economist zveřejňuje celosvětový žebříček kupní síly měn založený na cenách účtovaných v místních restauracích Mickey D’s, nazvaný Big Mac Index. Neznamená to, že by se ve všech zemích nabízely stejné položky v jídelním lístku: výběr se značně liší v závislosti na lokalitě. Ve Francii se po Big Macu nejvíce prodává hamburger s hořčicí nazvaný Le Royal Deluxe. V některých asijských pobočkách se podávají smažené krevety v rohlíku Big Mac, zatímco McDonald’s v Indii hovězí maso vůbec nepodává a místo toho se spoléhá na hamburgery ze zeleniny, rýže a fazolí. Brazilské McDonaldy nabízejí jako dezert pečené banánové koláče.

Ne každý na světě ale radostně přivítal Ronalda McDonalda, když se přestěhoval do jejich města. Mnozí považují tento firemní juggernaut za symbol amerického ekonomického a kulturního šovinismu a zejména evropské národy považují rychlé občerstvení amerického typu za urážku svých ceněných národních kuchyní. Bermudy zakázaly všechny restaurace s rychlým občerstvením, aby potlačily plánovaný McDonald’s na ostrově. Francouzský farmář Jose Bove se stal v roce 1999 jakýmsi národním hrdinou poté, co se skupinou aktivistů zničil rozestavěný McDonald’s na protest proti globalizaci a „špatnému jídlu“. V následujícím roce vybuchla ve francouzském McDonaldu bomba a zabila 27letého zaměstnance. K odpovědnosti se nikdo nepřihlásil.

Ale bez ohledu na to, zda se vám líbí jejich jídlo nebo jejich politika, je McDonald’s stále všeobecně považován za jednoho ze skutečných předáků mírové globalizace. Po 14 letech jednání s Kremlem byl v roce 1990 v Moskvě otevřen první McDonald’s v Sovětském svazu – tento krok je považován za krok, který pomohl uvolnit napětí studené války. Sloupkař a spisovatel Thomas Friedman tvrdil, že národy, které mají pobočky McDonald’s, spolu neválčí – takzvaná teorie zlatých oblouků o prevenci konfliktů – ačkoli tato teze se nápadně zhroutila v případě války mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008. Existují i další náznaky, že zámořský odpor vůči hamburgerovému gigantu se zmírnil. McDonald’s má být otevřen v listopadu v nákupní zóně pod jednou z nejcennějších francouzských kulturních mekk – Louvrem -, ale tato zpráva ve městě světla sotva vyvolala rozruch. Zaměstnanec banky Laurent Mortin řekl listu New York Times, že s americkým importem nemá problém: „Je to skutečnější oběd než jíst sendvič někde z pouličního stánku a nezabere to tolik času jako sezení v restauraci.“