Externí auditorská zpráva společnosti Grant Thornton, kterou zveřejnilo samo ministerstvo, ukázala na řadu procesních nedostatků, neobezřetnost a porušení základních principů řádné správy a kontroly proti praní špinavých peněz. Přijetí daru od dříve odsouzeného obchodníka s drogami Tomáše Jiřikovského tak vyvolává nejen právní, ale i politické otazníky.

Ministerstvo ignorovalo rizika spojená s původem bitcoinu

Podle auditorské zprávy vědělo Ministerstvo spravedlnosti o okolnostech, které naznačovaly, že by přijatý dar mohl pocházet z výnosů trestné činnosti. Navzdory tomu nebyly podniknuty žádné kroky ke snížení tohoto rizika. Audit zdůrazňuje, že transakce nebyla identifikována jako riziková a ministerstvo nepřistupovalo k celé záležitosti s odpovídající mírou obezřetnosti. Nešlo přitom o žádnou rutinní operaci – šlo o první transakci ministerstva s kryptoměnami, což mělo vést ke zvýšené pozornosti a pečlivosti.

Audit dále konstatoval, že jednotlivé kroky zástupců ministerstva nebyly nutně v rozporu se zákonem, problém však spočíval v chybějící koordinaci celé transakce. Nikdo nepřevzal odpovědnost za její řízení a dohled, což vedlo k tomu, že nebyla náležitě posouzena ani interně, ani z hlediska obecně platných předpisů. Tato absence koordinace přispěla k tomu, že dar nebyl důsledně prověřen a byl přijat bez hlubší analýzy.

Selhání v oblasti AML kontroly i odborného přístupu

Zpráva společnosti Grant Thornton zároveň ostře kritizuje nedodržení zákona o opatřeních proti praní špinavých peněz (AML). Ministerstvo neprovedlo základní kroky, které by měly být běžnou součástí každé transakce s kryptoměnami – tedy zejména posouzení ekonomické logiky, ověření účelu daru a prověření původu prostředků. Dále chyběla aplikace standardů běžně používaných v kryptoměnovém sektoru.

Audit výslovně uvádí, že přijetí bitcoinu od osoby, která má za sebou trestní minulost, mělo být automaticky vyhodnoceno jako vysoce rizikové. Tomu však postup ministerstva neodpovídal. Zpráva kritizuje i to, že úřad zjevně neměl k dispozici dostatečné odborné zázemí a nedokázal využít externí konzultace. I kvůli tomu nenaplnil princip řádné správy a odpovědného výkonu veřejné moci.

Audit tak nejen poukazuje na konkrétní pochybení, ale také naznačuje širší problém státní správy, která stále není připravena na důslednou práci s digitálními aktivy. Právě kvůli chybějícím metodikám a zkušenostem je podle auditorů nutné věnovat kryptoměnám mnohem větší pozornost než tradičním finančním tokům.

Politický dopad a vyšetřování pokračuje

Celá situace již měla konkrétní politické důsledky. Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), který v době přijetí daru zastával funkci, rezignoval na svůj post. Jeho nástupkyně Eva Decroix (ODS) nechala události prověřit nezávislým externím auditem, jehož první část byla zveřejněna. Druhá část zprávy by měla být předložena do konce srpna a očekává se, že se bude věnovat i systémovým doporučením.

Zároveň byla zahájena činnost Národní centrály proti organizovanému zločinu, která se celou záležitostí zabývá z trestněprávního hlediska. Prověřuje se možné spáchání trestných činů jako je zneužití pravomoci úřední osoby, praní špinavých peněz a potenciálně i souvislost s drogovou trestnou činností. Zda se některý z těchto podezřelých okruhů potvrdí, rozhodne až další vyšetřování.

Bez ohledu na jeho výsledek ale audit ukázal, že proces přijetí daru byl zásadně podceněn. Nešlo jen o technickou chybu, ale o selhání v základních principech správy veřejných prostředků. V kontextu nových forem majetku, jako jsou kryptoměny, se tak ukazuje nutnost aktualizovat pravidla, proškolit pracovníky a zavést jednoznačné postupy pro podobné situace.

Další kroky a otázky k dořešení

Zveřejnění první části auditu je pouze začátkem širšího procesu, který bude mít zřejmě pokračování nejen v oblasti správní, ale i legislativní. Vzhledem k tomu, že šlo o historicky první bitcoinovou transakci ministerstva, je zřejmé, že stát neměl vytvořený jasný rámec pro podobné případy. Očekává se proto, že druhá část zprávy přinese konkrétní návrhy, jak se vyhnout obdobným pochybením do budoucna.

V debatě bude jistě hrát roli i otázka politické odpovědnosti. Ačkoliv audit neukazuje na jednotlivce jako přímého viníka, zdůrazňuje systémové selhání. To otevírá prostor pro diskusi o tom, zda jsou jednotlivá ministerstva připravena přijímat moderní digitální aktiva, a jaké kontrolní mechanismy mají k dispozici. Nejde pouze o technické selhání, ale o otázku důvěry veřejnosti ve správné nakládání se státním majetkem.

Celý případ navíc znovu ukazuje, jak složitá je interakce mezi státními institucemi a kryptoměnovým světem. Chybějící právní rámec, absence praktických zkušeností i nedostatek vyškolených odborníků vytvářejí prostředí, ve kterém může docházet k chybám i bez úmyslu. To však neomlouvá selhání ve standardních oblastech, jako je identifikace rizik či prevence praní peněz.

Závěry první části auditu proto mají širší dopad než jen na Ministerstvo spravedlnosti. Ukazují na potřebu reformy přístupu veřejné správy ke kryptoměnám jako celku. Pokud mají být digitální aktiva součástí moderní ekonomiky a veřejného sektoru, musí stát začít jednat proaktivně – vytvořit metodiky, zajistit dohled a vyškolit odborníky. Jinak se podobné případy mohou opakovat.