Podle dokumentu, který detailně popisuje červencovou dohodu o investiční iniciativě v hodnotě 550 miliard dolarů, mají Spojené státy možnost jednostranně navýšit cla, pokud Japonsko neposkytne požadované prostředky.Memorandum o porozumění, podepsané americkým ministrem obchodu Howardem Lutnickem a jeho japonským protějškem Ryoseiem Akazawou, vytváří mechanismus, v němž bude Trump osobně vybírat investiční projekty na základě doporučení investičního výboru. Tento orgán bude zahrnovat i panel pro japonské podněty, přičemž všechny investice musí být realizovány nejpozději do 19. ledna 2029 – tedy do konce současného Trumpova mandátu.Akazawa při podpisu dohody ve Washingtonu prohlásil, že cílem je vybudovat robustní dodavatelské řetězce v rámci Spojených států, a proto se v dohodě silně odrážejí priority americké administrativy. Zároveň zdůraznil, že od července nedošlo k žádné změně v dohodnutých podrobnostech, a potvrdil, že Japonsko se zavázalo přispívat na projekty prostřednictvím investic, úvěrů a záruk.Investiční fond a jeho fungováníDohoda počítá s tím, že Japonsko bude muset poskytnout finanční prostředky do 45 dnů od předložení každého projektu. Každá investice bude mít vlastní účelovou společnost , kterou budou spravovat Spojené státy nebo jimi určené subjekty. Memorandum jasně stanovuje, že pokud by se Japonsko rozhodlo konkrétní projekt nefinancovat, má prezident pravomoc uvalit cla.Japonská strana avizovala, že do projektu zapojí vládou podporovanou Japonskou banku pro mezinárodní spolupráci a Japonskou exportní a investiční pojišťovnu . Obě instituce mají sehrát zásadní roli při zajišťování úvěrů a poskytování garancí. Podle Akazawy zůstává základní rámec dohody nezměněn: Japonsko se zavázalo k investicím, úvěrům a zárukám až do výše 550 miliard dolarů.Přesto Akazawa bagatelizoval velikost skutečných přímých investic, které by mohly být prostřednictvím této struktury uskutečněny. Podle odhadů by tvořily jen 1–2 % celkové sumy, přičemž zisk z těchto investic si USA a Japonsko rozdělí v poměru 90:10. Tím se potvrzuje, že největší část finanční zátěže má Japonsko nést ve formě úvěrových záruk a půjček, zatímco přímý kapitál bude omezený.Chcete využít této příležitosti?Dopady na cla a automobilový sektorObchodní dohoda, která byla oficiálně uzavřena 22. července, stanovila univerzální cla na japonské zboží a odvětvová cla na automobilový sektor na 15 %. Trumpova administrativa však zároveň udržela cla na automobily na 27,5 %, přičemž tato sazba byla účtována navíc k novým clům zavedeným v roce 2025.Teprve Trumpův čtvrteční výkonný příkaz snížil tato cla na 15 % a zastavil jejich kumulaci. Tento krok byl vnímán jako částečný úspěch japonského premiéra Shigeru Ishiby, který se snaží stabilizovat svou pozici na domácí politické scéně. Přesto zůstává zřejmé, že cla se stala nástrojem politického vyjednávání a že jejich výše je přímo propojena s ochotou Japonska financovat investiční projekty ve Spojených státech.Memorandum přitom jasně stanovuje, že pokud bude Japonsko dohodu dodržovat a poskytne požadované prostředky, USA nemají v úmyslu cla dále zvyšovat. Tento mechanismus tak zajišťuje, že cla fungují jako páka, která má Tokio motivovat k plnění amerických investičních požadavků.Širší kontext obchodních vztahůPodobná finanční ujednání nejsou v Trumpově administrativě novinkou. Již v minulosti se objevila v dohodě USA s Jižní Koreou, kde se kombinovala obchodní politika s investičními závazky. Tento přístup ukazuje, jak Spojené státy pod vedením Trumpa propojují obchodní a investiční politiku s cílem posílit domácí průmysl a infrastrukturu.Japonsko je nyní postaveno před složitou situaci. Na jedné straně chce chránit svůj klíčový exportní sektor, zejména automobilový průmysl, před tvrdými cly. Na druhé straně musí vysvětlovat svým občanům a podnikům, proč přistupuje na financování projektů, které budou primárně řízeny Spojenými státy.Z hlediska globální ekonomiky je tato dohoda důkazem rostoucí provázanosti mezi obchodními podmínkami a investičními závazky. Japonsko sice může získat určitou ochranu svého exportu, zároveň se však vystavuje tlaku financovat americké priority v oblasti budování dodavatelských řetězců a strategických kapacit.Vývoj ukazuje, že cla již nejsou pouze nástrojem k ochraně domácího průmyslu, ale stávají se součástí širší strategie, která propojuje mezinárodní obchod s financováním investic. Pro Japonsko to znamená hledání rovnováhy mezi ochranou svého průmyslu a přijetím role partnera v ambiciózních amerických projektech. To, jak se Tokio s těmito požadavky vypořádá, určí podobu obchodních vztahů s USA na několik příštích let.