Klíčové body
- Donald Trump zintenzivnil federální zásahy proti demokraticky vedeným městům
- Města nemají ústavní postavení ani přímou kontrolu nad financemi
- Dillonovo pravidlo z 19. století omezuje jejich samostatnost dodnes
- Federální politika dopadá přímo na rozpočty a život v amerických městech
Titulek deníku New York Daily News tehdy vešel do dějin: „Ford městu: Jděte k čertu.“ Nakonec sice federální půjčky město získalo, ale jen za velmi tvrdých podmínek.Dnes prezident Donald Trump zachází s americkými městy ještě tvrději. Oproti Fordově zdrženlivosti působí Trumpův přístup jako přímý útok. Města jsou přitom ekonomickými motory celé země – generují většinu pracovních míst, příjmů i hospodářského výkonu, a přesto mají jen omezenou schopnost se bránit.
Města pod tlakem federální moci
Trumpova administrativa podle kritiků systematicky oslabuje americká města. Prezident opakovaně navrhl využít některá z nich jako „výcvikové tábory“ pro americké vojáky a v několika případech skutečně povolal Národní gardu – do Los Angeles, Washingtonu, Memphisu, Portlandu či Chicaga. Stejnou hrozbu adresoval i New Yorku a New Orleans.
Zároveň pozastavil nebo zrušil federální financování infrastrukturních a energetických projektů ve městech vedených demokraty, a to právě ve chvíli, kdy země čelila uzavření vlády. Došlo také ke škrtům v programech Medicaid a SNAP, které mají zásadní dopad na městské rozpočty.

Jak vysvětluje právník Richard Schragger z Virginské univerzity, současná situace představuje vrchol „virulentního antiurbanismu“. Trump podle něj „aktivně útočí na americká města a okupuje je“, což je přístup mnohem nepřátelštější než ten, který zvolil Ford v 70. letech.
Problémem je, že města mají jen velmi omezené možnosti obrany. Nemohou jednostranně zastavit federální zásahy, ani se účinně bránit krácení financí. Právní kroky jsou sice možné, ale jejich výsledky bývají nejisté a zdlouhavé.
Stvoření státu, nikoli samostatných hráčů
V americké ústavě nejsou města vůbec zmíněna. Na rozdíl od států nemají vlastní ústavní postavení – jsou považována pouze za „stvoření státu“. To znamená, že bez souhlasu států nemohou samostatně zvyšovat daně ani si půjčovat peníze. Státy navíc často přijímají zákony, které městům svazují ruce.
Tento rámec vychází z Dillonova pravidla, právní doktríny z 19. století, podle níž stát kontroluje rozsah pravomocí měst. Některé státy, jako Kalifornie, Oregon nebo New York, umožňují městům větší autonomii prostřednictvím tzv. home rule – domácího pravidla. Přesto ve většině USA platí, že stát má nad městy rozhodující vliv.
V posledních letech několik států dokonce přijalo zákony, které městům zakazují přijímat vlastní progresivní politiky. Příkladem je Texas, který v roce 2023 schválil zákon omezující pravomoci měst v otázkách životního prostředí, práv menšin či imigrační politiky. Odpůrci mu říkají „zákon Hvězdy smrti“.
Jak připomíná profesorka Clarissa Hayward z Washington University v St. Louis, tento systém není výsledkem promyšleného plánování, ale historického vývoje. „Nemáme jasně definované, co města smějí a co ne,“ říká. „Je to systém, který vznikl v době, kdy nikdo neřešil problémy 21. století.“
Zvlášť zranitelná jsou tzv. modrá města v červených státech – tedy města s demokratickým vedením v převážně republikánských regionech. Osmnáct z dvaceti největších měst USA má demokratické starosty, což dává Trumpovi politický prostor k jejich marginalizaci.

Bezmoc na lokální úrovni
Jak upozorňuje starosta Providence Brett Smiley, města se často ocitají „na nejnižším stupni“ v hierarchii moci. Nad nimi stojí stát i federální vláda, které rozhodují o rozpočtech i o bezpečnostních zásazích. Pokud například republikánský guvernér Bill Lee z Tennessee podpoří nasazení federálních vojáků v Memphisu, demokratický starosta Paul Young s tím prakticky nic nezmůže.
„Každý krok výš na žebříčku znamená méně pravomocí pro města,“ vysvětluje Smiley. „Nemáme ani právní nástroje, jak se bránit federálním zásahům.“
Města přitom čelí rostoucím finančním tlakům. Třetina jejich příjmů pochází z federálních dotací, které jsou rozdělovány přes státy. Pokud dojde k federálním škrtům, okamžitě to zasáhne rozpočty měst i kvalitu veřejných služeb.
Profesor Richard Briffault z Kolumbijské univerzity k tomu dodává: „Města mají odpovědnost, ale ne moc.“ Musí zvládat důsledky chudoby, kriminality a bezdomovectví, aniž by měla přímou kontrolu nad klíčovými politikami v oblasti zdravotnictví, bydlení nebo zbraní.
Federální politika dopadá až na ulice
Dopady Trumpovy politiky jsou podle starostů patrné v každodenním životě obyvatel. V Providence například cla na dřevo zvýšila stavební náklady, zatímco imigrační razie poškodily místní podniky a přiměly mnohé rodiny držet děti doma.
„Všechno, co se děje na federální úrovni, se nakonec projeví na úrovni ulic,“ shrnuje Smiley. Přesto deklaruje ochotu ke spolupráci – chce společně s administrativou řešit dostupné bydlení, veřejnou bezpečnost a rozvoj infrastruktury. Jenže podle něj je klíčový problém nepředvídatelnost federální politiky.
„Věci se nám dějí, nejsme jejich součástí,“ říká. „Místo partnerství cítíme, že rozhodnutí přicházejí shora, proti naší vůli.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky