Bezesporu jeden z nejvýraznějších vynálezců v lidské historii. Co všechno nám tady po sobě tento velikán zanechal? Dne 19. února roku 1878 Thomas Edison získal patent na vynález fonografu, který znamenal revoluci v nahrávání a přehrávání zvuku. To byl ale samozřejmě jen jeden z mnoha vynálezů, které má tento génius na kontě. Pojďme se proto dnes seznámit s jeho neuvěřitelným příběhem a osudem. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1861 – Alexandr II. Nikolajevič zrušil v Rusku nevolnictví. 1861 – V Kansasu byla zavedena prohibice. 1909 – Smetanova Prodaná nevěsta poprvé provedena v USA v Metropolitní opeře s Emou Destinnovou. 1915 – Začala bitva o Gallipoli. 1918 – V SSSR byl přijat zákon o socializaci půdy. 1942 – Japonsko bombardovalo australský Darwin. 1943 – V rámci druhé světové války začala v Africe bitva o Kasserinský průsmyk. 1945 – V rámci druhé světové války začala bitva o Iwodžimu. 1984 – V Sarajevu skončily XIV. zimní olympijské hry. Českoslovenští sportovci získali šest medailí, a to znamenalo dosud největší úspěch čs. výpravy na zimní olympiádě. 1986 – Byla zahájena výstavba vesmírné stanice Mir. 2008 – Kubánský prezident Fidel Castro oznámil, že již nebude znovu kandidovat na funkci prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil. A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1846 – Texaským zákonodárným sborem bylo schváleno formální založení Texaských rangerů, agentury pro vymáhání práva. 1913 – První cena byla vložena do krabice od sušenek Cracker Jack, což znamenalo počátek používání cen při prodeji potravinářských výrobků. 1963 – Vydání vlivné knihy Betty Friedanové "The Feminine Mystique" (Ženská mystika) podnítilo vznik feministického hnutí druhé vlny ve Spojených státech. Thomas Edison a jeho odkaz pro budoucnost lidstva Thomas Edison (narozen 11. února 1847, Milan, Ohio, USA - zemřel 18. října 1931, West Orange, New Jersey) byl americký vynálezce, který samostatně nebo společně držel rekordních 1093 patentů. Kromě toho vytvořil první průmyslovou výzkumnou laboratoř na světě. Edison byl kvintesencí amerického vynálezce v éře yankeeovské vynalézavosti. Svou kariéru zahájil v roce 1863, v době dospívání telegrafního průmyslu, kdy prakticky jediným zdrojem elektřiny byly primitivní baterie vysílající proud o nízkém napětí. Než v roce 1931 zemřel, sehrál rozhodující roli při zavádění moderního věku elektřiny. Z jeho laboratoří a dílen vzešel fonograf, knoflíkový vysílač pro telefonní reproduktor a mikrofon, žárovka, revoluční generátor s nebývalou účinností, první komerční systém elektrického osvětlení a napájení, experimentální elektrická železnice, klíčové prvky filmových přístrojů a řada dalších vynálezů. Zdroj: Canva Edison byl sedmým a posledním dítětem - čtvrtým žijícím - Samuela Edisona mladšího a Nancy Elliot Edisonové. V raném věku se u něj objevily problémy se sluchem, které byly různě vysvětlovány, ale nejspíše byly způsobeny rodinným sklonem k mastoiditidě. Ať už byla příčina jakákoli, Edisonova hluchota silně ovlivnila jeho chování a kariéru a byla motivací pro mnoho jeho vynálezů. V roce 1854 se Samuel Edison stal strážcem majáku a tesařem na vojenském stanovišti Fort Gratiot poblíž Port Huron v Michiganu, kde rodina žila ve značném domě. Alva, jak se vynálezce jmenoval až do svého druhého sňatku, zde nastoupil do školy a navštěvoval ji sporadicky po dobu pěti let. Byl nápaditý a zvídavý, ale protože většina výuky probíhala zpaměti a on měl problémy se sluchem, nudil se a byl označován za neschopného. Aby si to vynahradil, stal se vášnivým a všežravým čtenářem. Edisonův nedostatek formálního vzdělání nebyl nijak neobvyklý. V době občanské války navštěvoval průměrný Američan školu celkem 434 dní - podle dnešních měřítek jen o něco více než dva roky školní docházky. V roce 1859 Edison opustil školu a začal pracovat jako nádražák na železnici mezi Detroitem a Port Huronem. O čtyři roky dříve zahájila společnost Michigan Central komerční využití telegrafu tím, že jej používala k řízení pohybu svých vlaků, a občanská válka přinesla obrovský rozvoj dopravy a komunikace. Edison využil příležitosti naučit se telegrafii a v roce 1863 se stal telegrafním učněm. Zprávy přijímané původním Morseovým telegrafem byly zapsány jako série teček a čárek na proužku papíru, který se dekódoval a přečetl, takže Edisonova částečná hluchota nebyla žádnou překážkou. Přijímače však byly stále častěji vybavovány zvukovým klíčem, který telegrafistům umožňoval "číst" zprávy klikáním. Přeměna telegrafie na sluchové umění Edisona během jeho šestileté kariéry kočovného telegrafisty na Středozápadě, Jihu, v Kanadě a Nové Anglii stále více znevýhodňovala. Byl bohatě zásoben vynalézavostí a vhledem a věnoval velkou část své energie zdokonalování zakořeněných zařízení a vynalézání přístrojů, které mu usnadňovaly některé úkoly, jež mu znesnadňovala jeho fyzická omezení. V lednu 1869 dosáhl dostatečného pokroku s duplexním telegrafem (zařízením schopným přenášet dvě zprávy současně po jednom drátu) a tiskárnou, která převáděla elektrické signály na písmena, takže opustil telegrafii a začal se naplno věnovat vynalézání a podnikání. Edison se přestěhoval do New Yorku, kde zpočátku spolupracoval s Frankem L. Popem, známým odborníkem na elektrotechniku, na výrobě Edisonovy univerzální akciové tiskárny a dalších tiskařských telegrafů. V letech 1870-1875 pracoval v Newarku ve státě New Jersey a účastnil se řady partnerství a složitých transakcí v silně konkurenčním a spletitém telegrafním průmyslu, kterému dominovala společnost Western Union Telegraph Company. Jako nezávislý podnikatel byl k dispozici tomu, kdo nabídl nejvíc, a hrál na obě strany proti středu. V tomto období pracoval na zdokonalení automatického telegrafního systému pro konkurenty Western Union. Automatický telegraf, který zaznamenával zprávy pomocí chemické reakce vyvolané elektrickým přenosem, měl sice jen omezený komerční úspěch, ale tato práce prohloubila Edisonovy znalosti chemie a položila základ pro jeho vývoj elektrického pera a mimeografu, obou důležitých zařízení v počátcích výroby kancelářských strojů, a nepřímo vedla k objevu fonografu. Pod záštitou Western Union vynalezl kvadruplex, který byl schopen přenášet čtyři zprávy současně po jednom drátu, ale železniční baron a finančník z Wall Street Jay Gould, úhlavní rival Western Union, vyrval v prosinci 1874 kvadruplex telegrafní společnosti z rukou a zaplatil Edisonovi více než 100 000 dolarů v hotovosti, dluhopisech a akciích, což byla jedna z největších plateb za jakýkoli vynález do té doby. Následovaly roky soudních sporů. Zdroj: Canva Ačkoli byl Edison obratným vyjednavačem, byl špatným finančním manažerem a často utrácel a rozdával peníze rychleji, než je vydělal. V roce 1871 se oženil s šestnáctiletou Mary Stilwellovou, která byla v domácích záležitostech stejně improvizovaná jako on v podnikání, a před koncem roku 1875 se dostali do finančních potíží. Aby snížil své náklady a pokušení utrácet peníze, přivezl Edison svého již ovdovělého otce z Port Huronu, aby postavil dvouapůlpatrovou laboratoř a strojírenskou dílnu ve venkovském prostředí Menlo Parku v New Jersey - 12 mil jižně od Newarku - kam se přestěhoval v březnu 1876. Doprovázeli ho dva klíčoví spolupracovníci, Charles Batchelor a John Kruesi. Batchelor, narozený v Manchesteru v roce 1845, byl mistr mechanik a kreslíř, který se s Edisonem skvěle doplňoval a sloužil mu jako "uši" při projektech, jako byl fonograf a telefon. Byl také zodpovědný za tvorbu výkresů, které Kruesi, strojní mechanik narozený ve Švýcarsku, převáděl na modely. V Menlo Parku prožil Edison své nejkrásnější hodiny. Při pokusech s podvodním kabelem pro automatický telegraf zjistil, že elektrický odpor a vodivost uhlíku (tehdy nazývaného plumbago) se mění v závislosti na tlaku, pod kterým se nachází. To byl významný teoretický objev, který Edisonovi umožnil vymyslet "tlakové relé" využívající uhlíku namísto obvyklých magnetů ke změně a vyvážení elektrického proudu. V únoru 1877 zahájil Edison pokusy, jejichž cílem bylo vyrobit tlakové relé, které by zesílilo a zlepšilo slyšitelnost telefonu, zařízení, které Edison a další zkoumali, ale které si jako první nechal patentovat Alexander Graham Bell v roce 1876. Koncem roku 1877 Edison vyvinul vysílač s uhlíkovým tlačítkem, který se používal v telefonních reproduktorech a mikrofonech po celé následující století. Edison vynalezl mnoho předmětů, včetně uhlíkového vysílače, v reakci na konkrétní požadavky na nové výrobky nebo jejich vylepšení. Měl však také dar náhody: když pozoroval nějaký nečekaný jev, neváhal zastavit rozdělanou práci a odbočit z kurzu novým směrem. Takto v roce 1877 dosáhl svého nejoriginálnějšího objevu, fonografu. Protože telefon byl považován za variantu akustické telegrafie, Edison se pro něj v létě 1877 pokoušel stejně jako pro automatický telegraf vymyslet stroj, který by přepisoval přijímané signály, v tomto případě v podobě lidského hlasu, aby je pak bylo možné doručit jako telegrafní zprávu. (Telefon ještě nebyl koncipován jako obecný prostředek komunikace mezi lidmi.) Někteří dřívější badatelé, zejména francouzský vynálezce Léon Scott, se domnívali, že každý zvuk, pokud by se dal graficky zaznamenat, by vytvořil zřetelný tvar připomínající těsnopis neboli fonografii ("zvukové písmo"), jak se tehdy říkalo. Edison doufal, že se mu podaří tuto myšlenku zdokonalit pomocí uhlíkového vysílače se stylusem, který bude vytvářet otisky na proužku parafínového papíru. K jeho údivu sotva viditelné otisky vytvářely po stažení papíru pod hrotem nejasnou reprodukci zvuku. V prosinci 1877 Edison představil alobalový fonograf, který nahradil proužek papíru válcem obaleným alobalem. Byl přijat s nedůvěrou. Jeden z předních francouzských vědců prohlásil, že jde o trikové zařízení chytrého břichomluvce. Údiv veřejnosti rychle vystřídalo všeobecné uznání. Edison se stal celosvětově známým a byl nazýván čarodějem z Menlo Parku, i když trvalo ještě deset let, než se fonograf z laboratorní kuriozity stal komerčním výrobkem. Jiná odnož experimentů s uhlíkem dosáhla úspěchu dříve. Samuel Langley, Henry Draper a další američtí vědci potřebovali vysoce citlivý přístroj, který by se dal použít k měření nepatrných teplotních změn tepla vyzařovaného ze sluneční koróny během zatmění Slunce podél Skalistých hor 29. července 1878. Pro tyto účely Edison zkonstruoval "mikrotasimetr" s uhlíkovým knoflíkem. Bylo to v době, kdy se dosáhlo velkého pokroku v elektrickém obloukovém osvětlení, a během expedice, kterou Edison doprovázel, muži diskutovali o praktičnosti "rozdělení" intenzivních obloukových světel, aby se elektřina mohla používat k osvětlení stejným způsobem jako u malých, samostatných plynových "hořáků". Základním problémem se zdálo být zabránit spotřebě hořáku nebo žárovky tím, že se zabrání jejímu přehřátí. Edison se domníval, že to vyřeší sestrojením zařízení podobného mikrotasimetru, které bude řídit proud. Odvážně prohlásil, že vynalezne bezpečné, mírné a levné elektrické světlo, které nahradí plynové svítidlo. Žárovkové elektrické světlo bylo již 50 let zoufalstvím vynálezců, ale Edisonovy předchozí úspěchy vzbuzovaly respekt pro jeho chlubivé proroctví. Syndikát předních finančníků, včetně J. P. Morgana a Vanderbiltů, proto založil společnost Edison Electric Light Company a poskytl mu zálohu 30 000 dolarů na výzkum a vývoj. Edison navrhl zapojit svá světla do paralelního obvodu rozdělením proudu, takže na rozdíl od obloukových světel, která byla zapojena do sériového obvodu, by výpadek jedné žárovky nezpůsobil výpadek celého obvodu. Někteří významní vědci předpovídali, že takový obvod nemůže být nikdy realizovatelný, ale jejich závěry vycházely ze systémů žárovek s nízkým odporem - v té době jediného úspěšného typu elektrického světla. Edison však usoudil, že k jeho účelu poslouží žárovka s vysokým odporem, a začal hledat vhodnou žárovku.