Klíčové body Turecká centrální banka vynaložila během pouhých tří týdnů přibližně 30 miliard dolarů na obranu domácí měny před dopady geopolitického šoku. Kritický úbytek devizových rezerv nutí stratégy zvažovat bezprecedentní krok v podobě využití části ze stomiliardového zlatého pokladu. Rostoucí ceny energií a inflace přesahující 31 % představují extrémní riziko pro hospodářskou stabilitu i politickou budoucnost prezidenta Erdoğana.   Válečný šok a masivní odliv kapitálu Prudký propad tureckých devizových rezerv od vypuknutí válečného konfliktu v Íránu začíná na trzích vyvolávat vážné obavy. Investiční manažeři a ekonomové si stále častěji kladou otázku, zda je současná politika směnných kurzů dlouhodobě udržitelná. Turecká lira (USDTRY=X) se ocitla pod extrémním tlakem, což centrální banku nutí k razantním a nesmírně nákladným krokům na její záchranu. Rychlý odliv zahraničního kapitálu během uplynulých tří týdnů přiměl měnovou autoritu k masivním intervencím. Na udržení stability liry padlo přibližně 30 miliard dolarů. Tato částka je téměř srovnatelná s obrovskými výdaji během finanční paniky, která v loňském roce následovala po zatčení istanbulského starosty Ekrema İmamoğlua. Turecko, jakožto klíčový člen NATO sdílející s Íránem 550 kilometrů dlouhou hranici, se navíc aktivně snaží zprostředkovat ukončení války. Země je však vůči konfliktu mimořádně zranitelná, a to především kvůli své obrovské závislosti na dovozu energií. Ekonomika tak čelí nejen geopolitickému, ale i strukturálnímu tlaku. Ministr financí Mehmet Şimşek minulý týden otevřeně přiznal, že je pro Turecko naprosto nemožné zůstat válkou nezasaženo. Největší obavy podle jeho slov vzbuzuje prohlubující se deficit běžného účtu. Právě tato makroekonomická slabina představuje časovanou bombu, která může liru v nadcházejících měsících nebezpečně oslabit. Podle výpočtů společnosti Bürümcekçi Research and Consulting, které vycházejí z oficiálních dat, prodala centrální banka ve třech týdnech do 19. března cizí měnu v hodnotě 26 miliard dolarů. Čisté rezervy bez započítání swapů tak klesly na 43,4 miliardy dolarů. Jiní nezávislí ekonomové dokonce odhadují, že od začátku konfliktu se čisté rezervy propadly o hrozivých 34 miliard dolarů. Zlatý polštář jako poslední záchrana Vzhledem k tempu, jakým devizové rezervy mizí, se pozornost trhu upírá k alternativním řešením. Kieran Curtis, manažer fondu rozvíjejících se trhů ve společnosti Aberdeen, varuje, že současná devizová politika centrální banky nemůže při tomto tempu ztrát rezerv vydržet mnohem déle. Jediným východiskem by podle něj mohl být prodej části zlatých rezerv. Právě zlato (GC=F) představuje pro Ankaru zásadní strategický polštář. Centrální banka disponuje drahým kovem v hodnotě přesahující 100 miliard dolarů. Podle údajů investiční banky JPMorgan (JPM) je zhruba 30 miliard z této částky uloženo přímo v Bank of England. Tyto prostředky by tak mohly být okamžitě využity k intervencím na měnových trzích bez jakýchkoliv logistických překážek. Agentura Bloomberg v úterý informovala, že banka ve snaze posílit své devizové rezervy reálně zvažuje využití takzvaných zlatých swapů. Tato finanční operace typicky zahrnuje dočasnou výměnu zlata za cizí měnu s pevnou dohodou o zpětném zrušení transakce v budoucnu. Centrální banka na žádost o komentář k těmto plánům bezprostředně nereagovala. Případné sáhnutí na zlaté rezervy by přišlo v době, kdy se Turecku dařilo obnovovat svou ekonomickou důvěryhodnost. Během posledních tří let, pod vedením bývalého investičního bankéře Şimşeka a guvernéra centrální banky Fatiha Karahana, bývalého ekonoma amerického Fedu, země prošla bolestivou, ale nutnou transformací. Jejich politika extrémně vysokých úrokových sazeb a silného směnného kurzu pomohla srazit inflaci. Ta v lednu klesla na zhruba 30 procent z drastického maxima 85 procent na konci roku 2022. Podařilo se také částečně obnovit vyčerpané devizové rezervy, a to i díky zahraničním investorům, které přilákaly úrokové sazby aktuálně nastavené na 37 procent. Energetická past a politické dozvuky Vyšší náklady na energie, které se nyní prolévají celou tureckou ekonomikou, však hrozí podkopat přísnou měnovou politiku. Od začátku války 28. února vzrostla cena za ropa Brent (BZ=F) o více než 30 dolarů za barel a v úterý se pohybovala kolem hranice 102 dolarů. Tento cenový šok okamžitě zasáhl domácí trh. Inflace se minulý měsíc opět vyšplhala na 31,5 procenta, což představuje jednu z nejvyšších měr na světě. Anualizovaný deficit běžného účtu Turecka mezitím vzrostl na téměř 33 miliard dolarů. Timothy Ash, hlavní stratég pro státní dluhopisy ve společnosti RBC Bluebay Asset Management, poznamenal, že Turecko se zatím drží a podává lepší výkon, než mnozí na trzích očekávali. Ash však jedním dechem varuje před dlouhodobými důsledky. Pokud bude válka pokračovat a ceny energií zůstanou na současných maximech, Turecko bude muset nechat liru padnout a drasticky zvýšit úrokové sazby. V takovém krizovém scénáři by však podle něj trpěl celý svět. Centrální banka se zatím zdráhá svou hlavní úrokovou sazbu dále zvyšovat. Tento zdrženlivý přístup ostře kontrastuje s loňským březnem. Tehdy, ve snaze potlačit finanční zmatek po zatčení İmamoğlua, banka skokově zvýšila sazby o 3,5 procentního bodu na 46 procent a utratila 50 miliard dolarů na podporu měny, čímž čisté rezervy spadly na pouhých 10 miliard dolarů. Ačkoliv se od té doby podařilo rezervní polštář částečně obnovit, situace zůstává napjatá. Další oslabování ekonomiky a hrozba možné vlny íránských migrantů, srovnatelné se čtyřmi miliony uprchlíků ze Sýrie, představují pro prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana fatální politické riziko. Tyto faktory výrazně komplikují jeho šance v nadcházejících prezidentských volbách, které se musí konat do května 2028. Průzkumy už nyní ukazují, že jeho vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje mírně zaostává za největší opoziční formací, İmamoğluovou Republikánskou lidovou stranou.