Pasivní vs. aktivní investování: Mění se pravidla hry?

Je to investiční souboj desetiletí: aktivní vs pasivní investování. Na jedné straně stojí zastánci indexových fondů, kteří tvrdí, že nejlepším způsobem, jak vydělat na akciovém trhu, je jednoduše koupit „trh jako celek“ a držet ho dlouhé roky. Na straně druhé aktivní investoři, kteří věří, že chytrou analýzou, načasováním a disciplínou dokážou trh porazit. Který přístup dává smysl v době, kdy se trhy mění rychleji než kdy dřív? Aktivní investování: výkon, zkušenosti a rychlá reakce Aktivní investování je založené na neustálém vyhodnocování tržních příležitostí a schopnosti správně načasovat nákup či prodej. Cílem je porazit průměr trhu – tedy dosáhnout vyššího výnosu než například index S&P 500. Aktivní manažeři využívají detailní fundamentální i technickou analýzu, sledují výsledky firem, ekonomické ukazatele a náladu investorů. Tento přístup má několik výhod. Poskytuje flexibilitu – když se trhy hroutí, aktivní investor může portfolio přeskupit, vybrat hotovost nebo se přesunout do defenzivních sektorů. Umožňuje také daňovou optimalizaci, například realizaci ztrát pro snížení daňového zatížení. Aktivní investoři mohou využívat i hedging, tedy zajišťování rizik prostřednictvím derivátů či krátkých pozic. Na druhou stranu, aktivní správa je drahá. Poplatky za aktivně řízené fondy se často pohybují kolem 0,6–1 %, zatímco u pasivních fondů bývá desetkrát nižší. A jak ukazují studie S&P Global, pouze asi 4 % aktivních fondů dlouhodobě překonávají své benchmarky. Zbytek zaostává – právě kvůli vyšším nákladům a lidským chybám při řízení portfolia.