Umístění na stupních vítězů je otázkou národní hrdosti. Pro některé vítěze to také znamená, že si domů odnesou finanční prémii a otevřou se jim dveře k vzácným sponzorským příležitostem v hodnotě několika milionů dolarů.
Mezinárodní olympijský výbor nevyplácí medailistům finanční odměny, ale mnoho zemí nabízí svým sportovcům peněžní odměny za počet medailí získaných na letních nebo zimních olympijských hrách.
Televize CNBC sestavila tabulku, přičemž informace získala od různých národních olympijských výborů, sportovních svazů a webu o osobních financích Money Under 30.
Z údajů vyplynulo, že americký olympijský a paralympijský výbor odměňuje své sportovce 37 500 USD za každou získanou zlatou medaili, 22 500 USD za stříbrnou a 15 000 USD za bronzovou. Američtí sportovci dostávají také další formy podpory, jako je zdravotní pojištění, přístup do špičkových zdravotnických zařízení a pomoc při studiu na vysoké škole.
Zdroj: unsplash.com
Kolik platí ostatní země?
Některé země a území poskytují svým sportovcům mnohem vyšší finanční pobídky za umístění na stupních vítězů. Podle odborníků jde zčásti o snahu rozvíjet národní sportovní kulturu.
Například Singapur odměňuje své zlaté medailisty téměř dvacetkrát více než USA.
Hráči, kteří pro městský stát vybojují první individuální zlatou medaili, mohou získat 1 milion singapurských dolarů (737 000 USD). Peněžní odměna podléhá zdanění a vítězové jsou povinni část z ní vrátit svým národním sportovním svazům na další trénink a rozvoj.
Kazachstán vyplácí svým sportovcům za zlatou medaili asi 250 000 dolarů, Itálie dává asi 213 000 dolarů, Filipíny asi 200 000 dolarů, zatímco Malajsie nabízí svým sportovcům také tučné odměny. Hongkong, který na olympijských hrách soutěží odděleně od Číny, loni nabídl zlatým sportovcům 5 milionů hongkongských dolarů (641 000 USD).
Když indický oštěpař Neeraj Chopra loni v Tokiu získal první zlato v lehké atletice, několik politiků a firemních značek údajně vyhlásilo pro sportovce peněžní odměnu ve výši milionů rupií.
Kromě medailových prémií jsou vítězům v těchto zemích nabízeny i další kompenzace. Například když filipínská vzpěračka Hidilyn Diazová loni získala první olympijské zlato v zemi, byly jí údajně nabídnuty dva domy a doživotní letenky zdarma.
Začněme tím, že získat místo v olympijském týmu není snadné a sportovci věnují většinu svého času tréninku na hry – proto je obtížné udržet si zaměstnání na plný úvazek.
Zdroj: pixabay.com
V některých sportech mohou výdaje sportovců narůst také kvůli vybavení, tréninku a přístupu na tréninkové hřiště.
Zatímco sportovci z větších a konkurenceschopnějších zemí dostávají stipendia nebo tréninkové granty od svých národních sportovních svazů, jiní mají různá zaměstnání nebo se obracejí na crowdsourcing, aby si mohli financovat své olympijské sny.
Špičkoví sportovci také získávají finanční odměny za vítězství v národních a mezinárodních turnajích.
Jak těžké je získat sponzora?
Pouze hrstka špičkových sportovců získá mnohamilionové sponzorské smlouvy, a to buď před účastí na olympijských hrách, nebo po dosažení úspěchu na hrách.
Například snowboardista Shaun White získal svůj první sponzorský dar na prkno, když mu bylo sedm let, uvedla stanice NBC Sports. Poté, co v roce 2006 získal svou první zlatou olympijskou medaili, s ním společnost Burton vyrábějící snowboardy uzavřela desetiletou smlouvu a White si podle NBC ročně přišel na sponzorských příspěvcích na 10 milionů dolarů.
V loňském roce získaly americké plavkyně Katie Ledeckyová a gymnastka Simone Bilesová před letními hrami miliony na sponzorských příspěvcích, uvedl Forbes. Mezitím tenisová hvězda Naomi Ósakaová údajně vydělala za 12 měsíců 55 milionů dolarů na sponzorských smlouvách a podle zpráv byla jmenována nejlépe placenou sportovkyní vůbec.
Lukrativní smlouvy jsou však vzácné a sotva obvyklé.
Podle zprávy časopisu Forbes většinu sportovců týmu USA nezastupují sportovní agenti a někteří nemají vůbec žádné sponzory ani sponzorské smlouvy.
Zimní olympijské hry 2022 v Pekingu jsou v plném proudu a sportovci z celého světa už získali více než 200 medailí.
Umístění na stupních vítězů je otázkou národní hrdosti. Pro některé vítěze to také znamená, že si domů odnesou finanční prémii a otevřou se jim dveře k vzácným sponzorským příležitostem v hodnotě několika milionů dolarů.
Mezinárodní olympijský výbor nevyplácí medailistům finanční odměny, ale mnoho zemí nabízí svým sportovcům peněžní odměny za počet medailí získaných na letních nebo zimních olympijských hrách.
Televize CNBC sestavila tabulku, přičemž informace získala od různých národních olympijských výborů, sportovních svazů a webu o osobních financích Money Under 30.
Z údajů vyplynulo, že americký olympijský a paralympijský výbor odměňuje své sportovce 37 500 USD za každou získanou zlatou medaili, 22 500 USD za stříbrnou a 15 000 USD za bronzovou. Američtí sportovci dostávají také další formy podpory, jako je zdravotní pojištění, přístup do špičkových zdravotnických zařízení a pomoc při studiu na vysoké škole.
Zdroj: unsplash.com
Kolik platí ostatní země?
Některé země a území poskytují svým sportovcům mnohem vyšší finanční pobídky za umístění na stupních vítězů. Podle odborníků jde zčásti o snahu rozvíjet národní sportovní kulturu.
Například Singapur odměňuje své zlaté medailisty téměř dvacetkrát více než USA.
Hráči, kteří pro městský stát vybojují první individuální zlatou medaili, mohou získat 1 milion singapurských dolarů (737 000 USD). Peněžní odměna podléhá zdanění a vítězové jsou povinni část z ní vrátit svým národním sportovním svazům na další trénink a rozvoj.
Kazachstán vyplácí svým sportovcům za zlatou medaili asi 250 000 dolarů, Itálie dává asi 213 000 dolarů, Filipíny asi 200 000 dolarů, zatímco Malajsie nabízí svým sportovcům také tučné odměny. Hongkong, který na olympijských hrách soutěží odděleně od Číny, loni nabídl zlatým sportovcům 5 milionů hongkongských dolarů (641 000 USD).
Když indický oštěpař Neeraj Chopra loni v Tokiu získal první zlato v lehké atletice, několik politiků a firemních značek údajně vyhlásilo pro sportovce peněžní odměnu ve výši milionů rupií.
Kromě medailových prémií jsou vítězům v těchto zemích nabízeny i další kompenzace. Například když filipínská vzpěračka Hidilyn Diazová loni získala první olympijské zlato v zemi, byly jí údajně nabídnuty dva domy a doživotní letenky zdarma.
Začněme tím, že získat místo v olympijském týmu není snadné a sportovci věnují většinu svého času tréninku na hry - proto je obtížné udržet si zaměstnání na plný úvazek.
Zdroj: pixabay.com
V některých sportech mohou výdaje sportovců narůst také kvůli vybavení, tréninku a přístupu na tréninkové hřiště.
Zatímco sportovci z větších a konkurenceschopnějších zemí dostávají stipendia nebo tréninkové granty od svých národních sportovních svazů, jiní mají různá zaměstnání nebo se obracejí na crowdsourcing, aby si mohli financovat své olympijské sny.
Špičkoví sportovci také získávají finanční odměny za vítězství v národních a mezinárodních turnajích.
Jak těžké je získat sponzora?
Pouze hrstka špičkových sportovců získá mnohamilionové sponzorské smlouvy, a to buď před účastí na olympijských hrách, nebo po dosažení úspěchu na hrách.
Například snowboardista Shaun White získal svůj první sponzorský dar na prkno, když mu bylo sedm let, uvedla stanice NBC Sports. Poté, co v roce 2006 získal svou první zlatou olympijskou medaili, s ním společnost Burton vyrábějící snowboardy uzavřela desetiletou smlouvu a White si podle NBC ročně přišel na sponzorských příspěvcích na 10 milionů dolarů.
V loňském roce získaly americké plavkyně Katie Ledeckyová a gymnastka Simone Bilesová před letními hrami miliony na sponzorských příspěvcích, uvedl Forbes. Mezitím tenisová hvězda Naomi Ósakaová údajně vydělala za 12 měsíců 55 milionů dolarů na sponzorských smlouvách a podle zpráv byla jmenována nejlépe placenou sportovkyní vůbec.
Lukrativní smlouvy jsou však vzácné a sotva obvyklé.
Podle zprávy časopisu Forbes většinu sportovců týmu USA nezastupují sportovní agenti a někteří nemají vůbec žádné sponzory ani sponzorské smlouvy.
