Méně rýže za stejnou cenu: Inflace v asijských stáncích s potravinami
Od loňského otevření v centru Pekingu se zisky restaurace Ma Honga s pikantním hotpotem snížily asi o pětinu, protože ceny hovězích drštěk vzrostly o více než 50 % a prudce vzrostly i náklady na další klíčové suroviny.
„Prodáváme za stejnou cenu jako dříve. Také s dopadem pandemie se všichni drží při zemi. V celém Pekingu je to stejné, nejsme jediná restaurace, která trpí,“ řekl Ma. Asijské restaurace a pouliční stánkaři, jako je ta Maova, stojí před těžkou volbou, zda přijmout dopad vyšších nákladů, nebo je přenést na ostatní a riskovat, že přijdou o věrné zákazníky.
Stoupající ceny surovin a materiálů, které začaly v důsledku problémů v dodavatelském řetězci během pandemie COVID-19 a které jsou nyní podporovány válkou na Ukrajině, tlačí na podniky a spotřebitele. Nejvíce to pociťují domácnosti v Asii, kde je chutné a cenově dostupné pouliční jídlo nedílnou součástí společnosti a ekonomiky.
Mohammad Ilyas, kuchař v obchodě s biryani v pákistánském Karáčí, uvedl, že cena kilogramu kořeněného rýžového pokrmu, který stačí k nasycení tří až čtyř osob, se zdvojnásobila na 400 pákistánských rupií (cca 50 Kč).
„V této kuchyni pracuji již 15 let,“ řekl. „V dnešní době ceny rýže a koření stouply natolik, že si chudí lidé nemohou dovolit ji jíst.“
Zdroj: unsplash
Některé podniky se s tlakem na náklady vyrovnávají snižováním velikosti porcí.
Na jednom z jakartských koutků s pouličním jídlem prodavač nasi goreng Syahrul Zainullah raději snížil porce tohoto typického indonéského pokrmu ze smažené rýže, než aby zvýšil ceny nebo použil méně kvalitní suroviny.
V Jižní Koreji, kde spotřebitelská inflace dosahuje desetiletého maxima, dostává 67letá majitelka obchodu s kimči Choi Sun-hwa pouze sedm hlávek zelí za cenu, kterou dříve platila za deset. Pikantní kvašené zelí se v korejských restauracích tradičně podává jako bezplatná příloha k jiným jídlům, ale i to se stalo extravagancí.
Seo Jae-eun, zákazník Choiova obchodu, si dělá legraci, že kimči by se teď mělo říkat „keum-chi“, což v korejštině znamená zlato.
„V dnešní době nemůžu po restauracích chtít, aby mi dávaly víc kimči, a dělat si ho doma je kvůli drahé zelenině příliš drahé… tak jsem si ho přišla koupit sem,“ řekla. Choi říká, že nebude moci pokračovat, pokud nebude moci zvýšit ceny.
Zdroj: unsplash
Tlak na ceny mění stravovací návyky některých asijských spotřebitelů.
Steven Chang, 24letý pracovník ve službách, je pravidelným návštěvníkem oblíbeného obchodu s ramenem Just Noodles v Tchaj-peji, ale své výdaje přehodnocuje.
„Žiji daleko od rodičů, takže se více spoléhám na jídlo v restauracích,“ řekl Chang. „Budu se tedy snažit omezit stravování venku a více vařit doma.“
Od loňského otevření v centru Pekingu se zisky restaurace Ma Honga s pikantním hotpotem snížily asi o pětinu, protože ceny hovězích drštěk vzrostly o více než 50 % a prudce vzrostly i náklady na další klíčové suroviny.
"Prodáváme za stejnou cenu jako dříve. Také s dopadem pandemie se všichni drží při zemi. V celém Pekingu je to stejné, nejsme jediná restaurace, která trpí," řekl Ma. Asijské restaurace a pouliční stánkaři, jako je ta Maova, stojí před těžkou volbou, zda přijmout dopad vyšších nákladů, nebo je přenést na ostatní a riskovat, že přijdou o věrné zákazníky.
Stoupající ceny surovin a materiálů, které začaly v důsledku problémů v dodavatelském řetězci během pandemie COVID-19 a které jsou nyní podporovány válkou na Ukrajině, tlačí na podniky a spotřebitele. Nejvíce to pociťují domácnosti v Asii, kde je chutné a cenově dostupné pouliční jídlo nedílnou součástí společnosti a ekonomiky.
Mohammad Ilyas, kuchař v obchodě s biryani v pákistánském Karáčí, uvedl, že cena kilogramu kořeněného rýžového pokrmu, který stačí k nasycení tří až čtyř osob, se zdvojnásobila na 400 pákistánských rupií (cca 50 Kč).
"V této kuchyni pracuji již 15 let," řekl. "V dnešní době ceny rýže a koření stouply natolik, že si chudí lidé nemohou dovolit ji jíst."
Zdroj: unsplash
Některé podniky se s tlakem na náklady vyrovnávají snižováním velikosti porcí.
Na jednom z jakartských koutků s pouličním jídlem prodavač nasi goreng Syahrul Zainullah raději snížil porce tohoto typického indonéského pokrmu ze smažené rýže, než aby zvýšil ceny nebo použil méně kvalitní suroviny.
V Jižní Koreji, kde spotřebitelská inflace dosahuje desetiletého maxima, dostává 67letá majitelka obchodu s kimči Choi Sun-hwa pouze sedm hlávek zelí za cenu, kterou dříve platila za deset. Pikantní kvašené zelí se v korejských restauracích tradičně podává jako bezplatná příloha k jiným jídlům, ale i to se stalo extravagancí.
Seo Jae-eun, zákazník Choiova obchodu, si dělá legraci, že kimči by se teď mělo říkat "keum-chi", což v korejštině znamená zlato.
"V dnešní době nemůžu po restauracích chtít, aby mi dávaly víc kimči, a dělat si ho doma je kvůli drahé zelenině příliš drahé… tak jsem si ho přišla koupit sem," řekla. Choi říká, že nebude moci pokračovat, pokud nebude moci zvýšit ceny.
Zdroj: unsplash
Tlak na ceny mění stravovací návyky některých asijských spotřebitelů.
Steven Chang, 24letý pracovník ve službách, je pravidelným návštěvníkem oblíbeného obchodu s ramenem Just Noodles v Tchaj-peji, ale své výdaje přehodnocuje.
"Žiji daleko od rodičů, takže se více spoléhám na jídlo v restauracích," řekl Chang. "Budu se tedy snažit omezit stravování venku a více vařit doma."
Investiční banka Morgan Stanley se přidala k optimistickému táboru analytiků, kteří v posledních měsících přehodnocují vyhlídky společnosti Johnson & Johnson.
