Méně rýže za stejnou cenu: Inflace v asijských stáncích s potravinami
Od loňského otevření v centru Pekingu se zisky restaurace Ma Honga s pikantním hotpotem snížily asi o pětinu, protože ceny hovězích drštěk vzrostly o více než 50 % a prudce vzrostly i náklady na další klíčové suroviny.
„Prodáváme za stejnou cenu jako dříve. Také s dopadem pandemie se všichni drží při zemi. V celém Pekingu je to stejné, nejsme jediná restaurace, která trpí,“ řekl Ma. Asijské restaurace a pouliční stánkaři, jako je ta Maova, stojí před těžkou volbou, zda přijmout dopad vyšších nákladů, nebo je přenést na ostatní a riskovat, že přijdou o věrné zákazníky.
Stoupající ceny surovin a materiálů, které začaly v důsledku problémů v dodavatelském řetězci během pandemie COVID-19 a které jsou nyní podporovány válkou na Ukrajině, tlačí na podniky a spotřebitele. Nejvíce to pociťují domácnosti v Asii, kde je chutné a cenově dostupné pouliční jídlo nedílnou součástí společnosti a ekonomiky.
Mohammad Ilyas, kuchař v obchodě s biryani v pákistánském Karáčí, uvedl, že cena kilogramu kořeněného rýžového pokrmu, který stačí k nasycení tří až čtyř osob, se zdvojnásobila na 400 pákistánských rupií (cca 50 Kč).
„V této kuchyni pracuji již 15 let,“ řekl. „V dnešní době ceny rýže a koření stouply natolik, že si chudí lidé nemohou dovolit ji jíst.“
Zdroj: unsplash
Některé podniky se s tlakem na náklady vyrovnávají snižováním velikosti porcí.
Na jednom z jakartských koutků s pouličním jídlem prodavač nasi goreng Syahrul Zainullah raději snížil porce tohoto typického indonéského pokrmu ze smažené rýže, než aby zvýšil ceny nebo použil méně kvalitní suroviny.
V Jižní Koreji, kde spotřebitelská inflace dosahuje desetiletého maxima, dostává 67letá majitelka obchodu s kimči Choi Sun-hwa pouze sedm hlávek zelí za cenu, kterou dříve platila za deset. Pikantní kvašené zelí se v korejských restauracích tradičně podává jako bezplatná příloha k jiným jídlům, ale i to se stalo extravagancí.
Seo Jae-eun, zákazník Choiova obchodu, si dělá legraci, že kimči by se teď mělo říkat „keum-chi“, což v korejštině znamená zlato.
„V dnešní době nemůžu po restauracích chtít, aby mi dávaly víc kimči, a dělat si ho doma je kvůli drahé zelenině příliš drahé… tak jsem si ho přišla koupit sem,“ řekla. Choi říká, že nebude moci pokračovat, pokud nebude moci zvýšit ceny.
Zdroj: unsplash
Tlak na ceny mění stravovací návyky některých asijských spotřebitelů.
Steven Chang, 24letý pracovník ve službách, je pravidelným návštěvníkem oblíbeného obchodu s ramenem Just Noodles v Tchaj-peji, ale své výdaje přehodnocuje.
„Žiji daleko od rodičů, takže se více spoléhám na jídlo v restauracích,“ řekl Chang. „Budu se tedy snažit omezit stravování venku a více vařit doma.“
„Prodáváme za stejnou cenu jako dříve. Také s dopadem pandemie se všichni drží při zemi. V celém Pekingu je to stejné, nejsme jediná restaurace, která trpí,“ řekl Ma. Asijské restaurace a pouliční stánkaři, jako je ta Maova, stojí před těžkou volbou, zda přijmout dopad vyšších nákladů, nebo je přenést na ostatní a riskovat, že přijdou o věrné zákazníky.Stoupající ceny surovin a materiálů, které začaly v důsledku problémů v dodavatelském řetězci během pandemie COVID-19 a které jsou nyní podporovány válkou na Ukrajině, tlačí na podniky a spotřebitele. Nejvíce to pociťují domácnosti v Asii, kde je chutné a cenově dostupné pouliční jídlo nedílnou součástí společnosti a ekonomiky.Mohammad Ilyas, kuchař v obchodě s biryani v pákistánském Karáčí, uvedl, že cena kilogramu kořeněného rýžového pokrmu, který stačí k nasycení tří až čtyř osob, se zdvojnásobila na 400 pákistánských rupií .„V této kuchyni pracuji již 15 let,“ řekl. „V dnešní době ceny rýže a koření stouply natolik, že si chudí lidé nemohou dovolit ji jíst.“Zdroj: unsplashNěkteré podniky se s tlakem na náklady vyrovnávají snižováním velikosti porcí.Na jednom z jakartských koutků s pouličním jídlem prodavač nasi goreng Syahrul Zainullah raději snížil porce tohoto typického indonéského pokrmu ze smažené rýže, než aby zvýšil ceny nebo použil méně kvalitní suroviny.Chcete využít této příležitosti?V Jižní Koreji, kde spotřebitelská inflace dosahuje desetiletého maxima, dostává 67letá majitelka obchodu s kimči Choi Sun-hwa pouze sedm hlávek zelí za cenu, kterou dříve platila za deset. Pikantní kvašené zelí se v korejských restauracích tradičně podává jako bezplatná příloha k jiným jídlům, ale i to se stalo extravagancí.Seo Jae-eun, zákazník Choiova obchodu, si dělá legraci, že kimči by se teď mělo říkat „keum-chi“, což v korejštině znamená zlato.„V dnešní době nemůžu po restauracích chtít, aby mi dávaly víc kimči, a dělat si ho doma je kvůli drahé zelenině příliš drahé… tak jsem si ho přišla koupit sem,“ řekla. Choi říká, že nebude moci pokračovat, pokud nebude moci zvýšit ceny.Zdroj: unsplashTlak na ceny mění stravovací návyky některých asijských spotřebitelů.Steven Chang, 24letý pracovník ve službách, je pravidelným návštěvníkem oblíbeného obchodu s ramenem Just Noodles v Tchaj-peji, ale své výdaje přehodnocuje.„Žiji daleko od rodičů, takže se více spoléhám na jídlo v restauracích,“ řekl Chang. „Budu se tedy snažit omezit stravování venku a více vařit doma.“
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
