Nepříjemná ironie, která stojí za indonéským krokem k zákazu vývozu oleje

Indonésie, která dodává přibližně třetinu světového nákladu jedlého oleje, právě zavedla rozsáhlý zákaz vývozu palmového oleje, aby ochránila svůj domácí trh v době prudké globální inflace - jeden z nejdramatičtějších příkladů potravinového protekcionismu v nedávné historii. Rostlinné oleje, které se používají od vaření přes cukrovinky až po rtěnku a pohonné hmoty, jsou na vzestupu poté, co ruská invaze na Ukrajinu zastavila vývoz slunečnicového oleje a zhoršila stávající nedostatek olejů způsobený suchem a problémy s pracovní silou. Nedostatek nabídky způsobil prudký nárůst poptávky po indonéském palmovém oleji - nejspotřebovanějším jedlém oleji na světě - a přiměl k zastavení prodeje. Je tu však hádanka. Proč se země, která na domácím trhu spotřebuje jen něco málo přes třetinu své produkce, musela uchýlit k úplnému zákazu vývozu, aby uspokojila své potřeby. Odpověď pravděpodobně spočívá v chaotické a roztříštěné povaze místního průmyslu v zemi, která se skládá z více než 17 000 ostrovů. Podle Sahata Sinagy, výkonného ředitele Indonéské asociace průmyslu rostlinných olejů, je distribuční linka od výrobců k maloobchodníkům nepřehledná. "V dodavatelském řetězci je spousta neregistrovaných podniků a některé dokonce nemají daňové identifikační číslo," řekl Sinaga. V zemi je asi 75 závodů na zpracování kuchyňského oleje, přičemž pouze 37 z nich je členy jeho asociace a šest v jiných průmyslových skupinách, uvedl. Zbytek je neznámý. Podle údajů amerického ministerstva zemědělství Indonésie ročně vyprodukuje více než 45 milionů tun palmového oleje, přičemž domácí spotřeba činí asi 16,5 milionu tun. Ministerstvo obchodu země odhaduje využití palmy na vaření na 5 milionů tun, což by na první pohled nemělo být obtížné splnit. Přesto je většina odvětví výroby oleje na vaření obecně zaměřena na vývoz a není efektivně strukturována tak, aby zvládla místní spotřebu. Mnoho závodů se nachází v celních zónách na Jávě a Kalimantanu a chybí jim napojení na domácí trh a distribuční řetězce, uvedl Sinaga. Segment průmyslu zaměřený na místní trh je rozptýlen na Jávě a Sumatře, zatímco 50 % spotřeby země připadá na Jávu a Bali, uvedl. Selhání politiky Vláda se od prosince snaží kontrolovat ceny a zajistit místní dodávky, přičemž přijala celou řadu opatření od cenových stropů přes omezení vývozu až po peněžní výpomoci domácnostem a podomním prodejcům. To vše však nedokázalo snížit ceny na vládní cíl 14 000 rupií (21Kč) za litr volně loženého oleje. Rostoucí náklady pomohly v březnu zvýšit inflaci na dvouleté maximum. Problémy s distribucí a zneužívání dotovaného volně loženého oleje, který byl přebalován a prodáván jako prémiové zboží a také prodáván potravinářskému průmyslu, způsobily nedostatek nabídky a vyšší ceny, uvedl Sinaga. Cenový strop vytvořil "černý trh" s cenami téměř dvojnásobnými oproti vládnímu cíli, uvedl. Vzhledem k tomu, že ceny tento měsíc stále přesahují 17 000 rupií za litr, vláda se uchýlila k rozsáhlému zákazu vývozu všeho od surového palmového oleje až po rafinovaný, bělený a deodorizovaný palmový olein a použitý kuchyňský olej. Sinaga ve čtvrtek uvedl, že očekává zrušení zákazu v květnu, ale to se teprve uvidí. Prezident Joko Widodo vyzval průmysl, aby upřednostnil domácí dodávky, a snažil se vysvětlit, proč se přijímají tak drastická opatření. "Je ironií, že jako největší světový producent palmového oleje máme potíže se získáváním oleje na vaření" pro sebe, řekl Jokowi, jak se prezidentovi také říká.