O zemětřeseních lidé v západním Texasu nikdy příliš nepřemýšleli. Mezi otřesy, které někdo pocítil, uběhly roky. Dokonce i poté, co před deseti lety přišla břidlicová revoluce a v rozsáhlé Permské pánvi v regionu se začalo horečně vrtat, se zdálo, že to na zemi nemá žádný vliv.
Pak ale náhle v roce 2015 došlo k šesti zemětřesením, která přesáhla 3,0 stupně Richterovy škály. A v následujícím roce opět šest. A pak už čísla jen explodovala: ze 17 se stalo 78 a ze 181. A jen v prvních třech měsících roku 2022 jich bylo dalších 59, čímž se tento rok blíží novému rekordu. Když snížíme hranici a zahrneme do ní i drobné otřesy, půjdou čísla do tisíců.
To vše znamená, že západní Texas, hrdé centrum těžby ropy v Americe, je nyní také na pokraji toho, aby se stalo centrem zemětřesení v Americe. Dokonce i Kalifornie a Aljaška, kde se nacházejí mohutné zlomové linie a nekonečná řada otřesů, budou zřejmě při současném tempu brzy předstiženy.
Není pochyb o tom, že existuje souvislost mezi vrtáním a skokovým nárůstem seismické aktivity. Z vrtů vytéká obrovské množství odpadních vod, které se při těžbě ropy dostávají zpět do země – nejlevnější způsob likvidace – a zatěžují zemské zlomové linie. To přiznávají i zástupci průmyslu.

To, že žádné z dosavadních zemětřesení nebylo natolik silné, aby způsobilo větší škody – jen tu prasklá zeď, tu uvolněné střešní okno -, je jen malou útěchou pro ty, kteří před několika lety sledovali podobný vývoj v ropných městech v sousední Oklahomě. Tam se otřesy postupně zvětšovaly a nakonec měly takovou sílu, že začaly trhat zdi domů a budov. Oklahoma přerušila cyklus a ustálila půdu teprve poté, co regulační orgány donutily těžaře zpomalit tempo odvádění vody v oblasti a část z ní odvézt na míle daleko.
Regulační orgány v Texasu, které jsou proslulé tím, že se snaží držet při zemi, zatím většinou jen žádají, nikoli požadují, aby společnosti vypouštěly do země méně vody. Vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu, která způsobila, že ceny ropy prudce vzrostly nad 100 dolarů za barel, se tento přístup téměř jistě ukáže jako nedostatečný, říkají pozorovatelé z oboru.
Permská oblast obsahuje více snadno využitelných zásob než kterékoli jiné místo na světě a Chevron, Exxon a desítky menších společností zvyšují těžbu, aby využily těchto vyšších cen. Zde se nachází polovina všech vrtných souprav, které jsou dnes v USA v provozu. Dokonce i Bidenova administrativa začala neochotně vyzývat společnosti, aby prováděly více vrtů.
A více vrtů bude produkovat více odpadních vod, které způsobí více zemětřesení.
„Musíme naslouchat tomu, co nám Země říká,“ říká Roddy Hughes, vedoucí představitel kampaně hnutí Sierra Club Beyond Dirty Fuels. Otřesy podle něj jen zvyšují naléhavost boje klimatické skupiny proti průmyslu fosilních paliv. „Musíme zpomalit těžbu.“

V západotexaských ropných kruzích dlouho panovala tichá důvěra, že budou ušetřeni problémů se zemětřesením, které začalo před deseti lety otřásat průmyslem v Oklahomě. Zdá se, že na určité úrovni to mezi bohatým Texasem a nepříliš bohatou Oklahomou vždycky takhle funguje.
A kromě toho je tam jiná hornina.
V Oklahomě je Arbuckleova formace, rozsáhlá vrstva země, kam se odpadní voda vstřikuje, porézní. Voda proto snadno prosakuje do podložních hornin pod ní a vyvolává otřesy. „Něco jako děravý balón,“ říká Peter Hennings, vědec z Texaské univerzity v Austinu. „Když do porézní horniny vstříknete kapaliny, začnou vytékat.“ V Texasu je nejen útvar mnohem vodotěsnější, ale i samotná základová hornina leží mnohem hlouběji v zemi.
To podle představitelů průmyslu představuje silnou ochrannou vrstvu. Toto přesvědčení bylo ve skutečnosti tak velké, že regulační orgány povolily – a nadále povolují – ropným společnostem v sousedním Novém Mexiku likvidovat vodu v Texasu. B3 Insight, firma se sídlem v Denveru, která se specializuje na nakládání s odpadními vodami, odhaduje, že do Texasu denně proudí přibližně 1,5 milionu barelů slané břečky.
Když k tomu připočteme veškerou vodu, kterou texaské vrty vtláčejí, může to být až 15 milionů barelů denně nebo více.

Ať už je to kompaktní skála, nebo ne, je to hodně vody, kterou musí absorbovat. Je to asi trojnásobek množství, které se dostane do země v Oklahomě.
Pro některé vedoucí pracovníky ropného průmyslu jsou nyní dva cíle – zvýšení těžby a omezení vtláčení vody a zemětřesení – tak protichůdné, že je nelze snadno sladit. Neustále se objevují nové technologie na recyklaci vody, ale mnohé z nich jsou stále příliš drahé na to, aby byly skutečně užitečné. Růst, jak říkají tito lidé, bude muset nakonec ustoupit do pozadí.
„Schopnost Permské pánve těžit ropu na podporu ukrajinského válečného úsilí je zcela závislá na naší schopnosti hospodařit s vodou,“ říká Josh Adler, generální ředitel houstonské společnosti Sourceenergy. „Musíme najít způsob, jak přizpůsobit naše postupy a vypořádat se s tím.“
Zaklepejte na dveře domů v prosperujících permských městech, jako jsou Midland a Odessa, a nebudete mít problém najít lidi, kteří pocítili zemětřesení. Mohou vám ukázat poškozené okenní rámy a vyprávět příběhy. Když je však požádáte, aby zveřejnili, čeho byli svědky, budou opravdu potichu.
Tady vládne ropa. Financuje školní rozpočty, platí nové parky a přímo zajišťuje třetinu všech pracovních míst ve velké části regionu. Každý zná někoho z oboru a nikdo nechce, aby se o něm říkalo něco, co by mohlo mít špatný odraz na toto odvětví.

To platilo i pro Pam Alvaradovou.
Jednapadesátiletá Alvaradová však řekla, že neustálé zemětřesení, které v posledních dvou letech otřásalo jejím domem, jí otřáslo natolik, že cítila, že o něm musí veřejně promluvit.
První zemětřesení – 3,3 stupně Richterovy škály – ji vyděsilo nejvíce. Bylo stále silnější a silnější, když se prohnalo její čtvrtí na východním okraji Odessy. Nemohla přijít na to, co to bylo. Možná do domu narazil velký náklaďák, pomyslela si. Její sousedé reagovali stejně. Když tedy vyběhla ven, aby se po náklaďáku podívala, našla jen hlouček těch, kteří na ni zírali a tvářili se stejně zmateně jako ona.
Pak už otřesy přicházely jeden za druhým. Dva, nebo dokonce tři za týden nejsou v dnešní době nic neobvyklého. Jednou byly tři během jediného dne. Ve zdech jejího rozlehlého cihlového domu zanechaly praskliny a pocit úzkosti, kterého se snažila zbavit.
„Během hurikánu nebo tornáda se můžete schovat nebo ukrýt, nebo můžete odejít,“ říká Alvaradová. „Ale při zemětřesení se neschováte.“

Geologové zatím nerozumějí všem složitostem otřesů způsobených frakováním. Shodují se však na tom, že pohyb Země obvykle způsobuje vypouštění odpadních vod – spíše než samotné hydraulické štěpení břidlicových hornin. V západním Texasu s sebou každý barel ropy, který vytéká ze země, obvykle přináší čtyři barely vody.
Tato voda je plná soli a toxinů a někdy obsahuje i radioaktivní materiály, což prodražuje její bezpečnou likvidaci nad zemí. Proto se vlévá do potrubí, které se táhne asi kilometr do země. Voda pak stéká do podložních neboli prekambrických hornin a může způsobit sesouvání geologických zlomů.
Vedoucí pracovníci v průmyslu, podnikatelé a vědci se již léta snaží vymyslet alternativní způsoby využití nebo likvidace této vody. Snažili se ji trochu vyčistit, aby ji bylo možné použít při frakování. Nebo ji čistili hodně, aby ji mohli použít na zavlažování plodin. Nebo ji zkondenzovat do snadno zlikvidovatelného solného roztoku. Nebo ji vstřikovat do mnohem menších hloubek či na vzdálená úložiště.
Jim Wright, jeden ze tří úředníků, kteří dohlížejí na Texaskou železniční komisi, agenturu, která reguluje ropný průmysl ve státě, je nakloněn možnosti zavlažování. Říká, že technologická zlepšení snížila náklady na recyklaci vody na úroveň, která není daleko od nákladů na její prosté vtláčení do země. „To je životaschopné řešení,“ řekl v rozhovoru.
Možná, ale zatím tato myšlenka, stejně jako všechny ostatní, našla v průmyslu jen mírné přijetí. Všechny mají své vlastní logistické a ekonomické problémy.

Wright by rád vyzkoušel i další věci – včetně shromažďování lepších údajů a zavedení daně na odpadní vodu dováženou ze státu – ale on a jeho kolegové se zdráhají požadovat, aby společnosti omezily vtláčení vody.
Zatím podnikli pouze dva konkrétní kroky. Jeden z nich dočasně zastavil výstavbu nových vrtů na likvidaci vody v obzvláště postižené části Permu. Druhý pozastavil používání několika desítek likvidačních vrtů. V celém regionu jsou jich v provozu další tisíce.
Mezitím se stejně jako v Oklahomě zemětřesení pomalu zvětšují. V prvních pěti letech skokového nárůstu seismické aktivity nedosáhl žádný z otřesů síly 4,5 stupně Richterovy škály nebo vyšší. V posledních dvou letech se vyskytla čtyři. Když dosáhnou hodnoty 5,0, mohou začít způsobovat velké škody na domech a budovách.
Alvaradová tu nechce zůstat.
S manželem mluví o tom, že se přestěhují. Možná půjdou na východ, říká. Možná do Fort Worthu. Ale pak si vzpomene, že i v této oblasti došlo k zemětřesení, když se před časem krátce rozhořelo jiné texaské břidlicové ložisko – Barnett – a to ji zarazí.
„Říkám si, no, tady v Texasu, kam se přestěhovat?“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky