Charles de Gaulle byl zastáncem myšlenky, jak sjednotit pracující a postavit zemi na nohy, a to od dob, kdy se Francie snažila obnovit po druhé světové válce, až po květnové nepokoje v roce 1968: Říkal, že spravedlivější rozdělení zisků mezi zaměstnavatele a zaměstnance by vytvořilo cestu mezi „nesmiřitelnou a věčnou diktaturou komunismu“ a kapitalismem.
Podle generálova vlastního odhadu znamenal odpor koalice odpůrců od marxistů po libertariány, že jeho ekonomická filozofie byla během jeho prezidentského období realizována jen částečně. O více než půl století později prezident Emmanuel Macron oprašuje gaullistickou učebnici ve snaze zachránit Francii – a sebe sama – před politickou a ekonomickou krizí tím, co nazývá „dělnickou dividendou“.
Zdroj: Unsplash
Macron vyhrál v dubnu znovuzvolení těsnějším rozdílem než před pěti lety, když se snažil přesvědčit voliče, že má odpovědi na bující inflaci. Politické pozadí pro jeho druhé funkční období nebylo o nic snazší v neděli, kdy parlamentní volby připravily jeho stranu o absolutní většinu a do parlamentu přivedly velký levicový blok, který se sjednotil na politice bohatnutí a zvyšování mezd. Krajně pravicová strana Marine Le Penové získala největší počet křesel ve své historii poté, co se během kampaně zaměřila na obavy z růstu životních nákladů.
Vzhledem k tomu, že inflace je vyšší než za posledních téměř 40 let a spotřebitelská důvěra nižší než kdykoli během jeho prezidentství, Macron hledá způsoby, jak uzavřít v parlamentu potřebná spojenectví a zabránit obnovení hněvu, kterému čelil během populistických protestů žlutých vest, jež vypukly v roce 2018.
Zdroj: Getty Images
Klíčovou součástí jeho odpovědi je zaměstnanecká dividenda – taková, kterou by společnost musela vyplácet zaměstnancům pokaždé, když její akcionáři dostanou výplatu. Mohlo by to být provedeno několika způsoby, včetně nezdaněných bonusů, které Macron zavedl v roce 2019, a původních vzorců pro rozdělení zisku, které poprvé vytvořil de Gaulle. Ten druhý, který je již nyní vyžadován u největších francouzských firem, zohledňuje mimo jiné čistý zisk společnosti, kapitál a mzdy. V rámci plánu zaměstnaneckých dividend se Macron zavázal ztrojnásobit strop pro nezdaněné odměny až na 6 000 eur.
„Jde o obnovení společenské smlouvy mezi prací a kapitálem,“ řekl Macron během své kampaně před dvěma měsíci na severu Francie, bývalé baště socialistů, kde v posledních letech v souvislosti s úpadkem průmyslu získala popularitu krajní pravice.
Od 80. let 20. století odměny pracovníkům jako podíl na přidané hodnotě v podnikatelském sektoru ve vyspělých ekonomikách obecně klesají. Odborníci již dlouho diskutují o příčinách tohoto poklesu – a jeho důsledcích. Někteří z toho viní klesající sílu odborů, jiní větší investice do technologií. Svou roli může hrát i globalizace, změny v řízení podniků a vznik obrovských globálních korporací s dominantním postavením na trhu.
Zdroj: Unsplash
Francie se vymyká mezinárodním srovnáním. Podle výzkumu ekonomů Germána Gutiérreze a Sophie Pitonové zůstal po vyloučení vlivu nemovitostí a samostatné výdělečné činnosti podíl práce na přidané hodnotě podniků ve Francii v posledních 20 letech relativně konstantní, a to i v době, kdy v USA klesal.
Pro Thibaulta Lanxadeho, který byl vládou pověřen prosazováním podílu na zisku, bude největší výzvou komplikovaný vztah Francie ke kapitalismu, který se soustřeďuje na averzi vůči akcionářům a podezíravost vůči úspěšným podnikům. Tlačí na prezidenta, aby šel s dividendami pro zaměstnance dál a zjednodušil de Gaullovu formuli pro podíl na zisku a aplikoval ji na menší podniky s méně než 50 zaměstnanci. Potenciální přínosy, jak říká Lanxade, sahají od zvýšení produktivity a vyšší motivace pracovníků až po lepší vztahy mezi zaměstnanci a vedením.
„Jsme jedinou zemí na světě, která má problém s tím, aby společnosti vyplácely dividendy,“ říká Lanxade. „Padesát let po zavedení de Gaullovy formule můžeme jít dál a uklidnit společnost, která není klidná.“
Macronova vláda plánuje dokončit opatření v červnu v rámci revidovaného rozpočtu, který bude obsahovat ustanovení na kompenzaci prudkého růstu cen potravin a energií pro domácnosti. Úředníci upřednostňují slib administrativy propojit dividendy akcionářů a zaměstnanců a zvýšit strop pro nezdaněné bonusy. Ministři uvedli, že jsou otevřeni zlepšením.
Zdroj: Unsplash
Ať už bude iniciativa strukturována jakkoli, Macron bude pravděpodobně čelit stejné lize odpůrců jako de Gaulle.
Levicový odborový svaz CGT, přestože v 90. letech přerušil vazby na komunistickou stranu a podepsal mnoho dohod o podílu na zisku, zůstává vůči dividendám skeptický. Její vedení místo toho prosazuje plošné zvýšení platů a varuje, že Macronovy návrhy by mohly znamenat nerovné zacházení s pracovníky podle toho, kde pracují a jakou pozici zastávají. Federální tajemník CGT Fabrice Angéï tvrdí, že Macronův plán neřeší problém inflace a vychází z představy o zaměstnanosti, která je „diskriminační a nebezpečná“.
Myšlenka zaměstnanecké dividendy vyvolala kritiku také ze strany podnikatelské komunity, která je sice dlouhodobým odpůrcem CGT, ale zároveň se zaklíná rozdělením na kapitál a práci. Zejména malé podniky se obávají, že změny pravidel by mohly ohrozit jejich životaschopnost.
„Představujeme si, že se peníze mohou rozdávat jakýmkoli způsobem,“ říká Eric Chevée, viceprezident pro sociální záležitosti federace malých podniků CPME. „Tím, že řekneme zaměstnanci, že dostane dividendy, si najednou neřekne, že má skvělou práci v úžasné firmě.“
Nově zvolený francouzský prezident si bere příklad z Charlese de Gaulla a navrhuje spravedlivější rozdělování zisků podniků.
Charles de Gaulle byl zastáncem myšlenky, jak sjednotit pracující a postavit zemi na nohy, a to od dob, kdy se Francie snažila obnovit po druhé světové válce, až po květnové nepokoje v roce 1968: Říkal, že spravedlivější rozdělení zisků mezi zaměstnavatele a zaměstnance by vytvořilo cestu mezi "nesmiřitelnou a věčnou diktaturou komunismu" a kapitalismem.
Podle generálova vlastního odhadu znamenal odpor koalice odpůrců od marxistů po libertariány, že jeho ekonomická filozofie byla během jeho prezidentského období realizována jen částečně. O více než půl století později prezident Emmanuel Macron oprašuje gaullistickou učebnici ve snaze zachránit Francii - a sebe sama - před politickou a ekonomickou krizí tím, co nazývá "dělnickou dividendou".
Zdroj: Unsplash
Macron vyhrál v dubnu znovuzvolení těsnějším rozdílem než před pěti lety, když se snažil přesvědčit voliče, že má odpovědi na bující inflaci. Politické pozadí pro jeho druhé funkční období nebylo o nic snazší v neděli, kdy parlamentní volby připravily jeho stranu o absolutní většinu a do parlamentu přivedly velký levicový blok, který se sjednotil na politice bohatnutí a zvyšování mezd. Krajně pravicová strana Marine Le Penové získala největší počet křesel ve své historii poté, co se během kampaně zaměřila na obavy z růstu životních nákladů.
Vzhledem k tomu, že inflace je vyšší než za posledních téměř 40 let a spotřebitelská důvěra nižší než kdykoli během jeho prezidentství, Macron hledá způsoby, jak uzavřít v parlamentu potřebná spojenectví a zabránit obnovení hněvu, kterému čelil během populistických protestů žlutých vest, jež vypukly v roce 2018.
Zdroj: Getty Images
Klíčovou součástí jeho odpovědi je zaměstnanecká dividenda - taková, kterou by společnost musela vyplácet zaměstnancům pokaždé, když její akcionáři dostanou výplatu. Mohlo by to být provedeno několika způsoby, včetně nezdaněných bonusů, které Macron zavedl v roce 2019, a původních vzorců pro rozdělení zisku, které poprvé vytvořil de Gaulle. Ten druhý, který je již nyní vyžadován u největších francouzských firem, zohledňuje mimo jiné čistý zisk společnosti, kapitál a mzdy. V rámci plánu zaměstnaneckých dividend se Macron zavázal ztrojnásobit strop pro nezdaněné odměny až na 6 000 eur.
"Jde o obnovení společenské smlouvy mezi prací a kapitálem," řekl Macron během své kampaně před dvěma měsíci na severu Francie, bývalé baště socialistů, kde v posledních letech v souvislosti s úpadkem průmyslu získala popularitu krajní pravice.
Od 80. let 20. století odměny pracovníkům jako podíl na přidané hodnotě v podnikatelském sektoru ve vyspělých ekonomikách obecně klesají. Odborníci již dlouho diskutují o příčinách tohoto poklesu - a jeho důsledcích. Někteří z toho viní klesající sílu odborů, jiní větší investice do technologií. Svou roli může hrát i globalizace, změny v řízení podniků a vznik obrovských globálních korporací s dominantním postavením na trhu.
Zdroj: Unsplash
Francie se vymyká mezinárodním srovnáním. Podle výzkumu ekonomů Germána Gutiérreze a Sophie Pitonové zůstal po vyloučení vlivu nemovitostí a samostatné výdělečné činnosti podíl práce na přidané hodnotě podniků ve Francii v posledních 20 letech relativně konstantní, a to i v době, kdy v USA klesal.
Pro Thibaulta Lanxadeho, který byl vládou pověřen prosazováním podílu na zisku, bude největší výzvou komplikovaný vztah Francie ke kapitalismu, který se soustřeďuje na averzi vůči akcionářům a podezíravost vůči úspěšným podnikům. Tlačí na prezidenta, aby šel s dividendami pro zaměstnance dál a zjednodušil de Gaullovu formuli pro podíl na zisku a aplikoval ji na menší podniky s méně než 50 zaměstnanci. Potenciální přínosy, jak říká Lanxade, sahají od zvýšení produktivity a vyšší motivace pracovníků až po lepší vztahy mezi zaměstnanci a vedením.
"Jsme jedinou zemí na světě, která má problém s tím, aby společnosti vyplácely dividendy," říká Lanxade. "Padesát let po zavedení de Gaullovy formule můžeme jít dál a uklidnit společnost, která není klidná."
Macronova vláda plánuje dokončit opatření v červnu v rámci revidovaného rozpočtu, který bude obsahovat ustanovení na kompenzaci prudkého růstu cen potravin a energií pro domácnosti. Úředníci upřednostňují slib administrativy propojit dividendy akcionářů a zaměstnanců a zvýšit strop pro nezdaněné bonusy. Ministři uvedli, že jsou otevřeni zlepšením.
Zdroj: Unsplash
Ať už bude iniciativa strukturována jakkoli, Macron bude pravděpodobně čelit stejné lize odpůrců jako de Gaulle.
Levicový odborový svaz CGT, přestože v 90. letech přerušil vazby na komunistickou stranu a podepsal mnoho dohod o podílu na zisku, zůstává vůči dividendám skeptický. Její vedení místo toho prosazuje plošné zvýšení platů a varuje, že Macronovy návrhy by mohly znamenat nerovné zacházení s pracovníky podle toho, kde pracují a jakou pozici zastávají. Federální tajemník CGT Fabrice Angéï tvrdí, že Macronův plán neřeší problém inflace a vychází z představy o zaměstnanosti, která je "diskriminační a nebezpečná".
Myšlenka zaměstnanecké dividendy vyvolala kritiku také ze strany podnikatelské komunity, která je sice dlouhodobým odpůrcem CGT, ale zároveň se zaklíná rozdělením na kapitál a práci. Zejména malé podniky se obávají, že změny pravidel by mohly ohrozit jejich životaschopnost.
"Představujeme si, že se peníze mohou rozdávat jakýmkoli způsobem," říká Eric Chevée, viceprezident pro sociální záležitosti federace malých podniků CPME. "Tím, že řekneme zaměstnanci, že dostane dividendy, si najednou neřekne, že má skvělou práci v úžasné firmě."
