Jak můžete i vy překonat vyhoření: Proč je dnes tolik lidí v práci nešťastných?

V posledních několika letech však zaměstnanci napříč odvětvími zaznamenali pozoruhodný pokles morálky a dávají výpovědi, odcházejí do důchodu, mění práci nebo se uskromňují. Běžné pokusy řešit nespokojenost bonusy nebo umožnit zaměstnancům volno navíc často nepřinášejí žádný efekt. Co tedy skutečně stojí za touto krizí a jak mohou manažeři i zaměstnanci řešit spokojenost v práci smysluplněji?Společnost Fast Company pomohla odpovědět na tyto otázky, když hovořili minulý týden na 8. ročníku festivalu inovací Fast Company v New Yorku s Ludmilou Praslovou a Phoebe Gavinovou. Praslová je profesorkou organizační psychologie na Vanguard University v Jižní Kalifornii s rozsáhlými zkušenostmi v oblasti talentových systémů, inkluze a pohody. Gavinová je kariérní a vůdčí koučka specializující se na kariérní strategii, vyjednávání a sebeprosazování. Je také výkonnou ředitelkou pro talent a rozvoj ve společnosti Vox.com.Obě rozlišovaly mezi skutečným vyhořením a pouhou únavou z toho, že něco děláte. „Chronické vyčerpání je velmi dobrý způsob, jak o [vyhoření] přemýšlet,“ říká Praslová. „Je to skutečně otázka lidské udržitelnosti. Pokácíte více stromů, než kolik jich doplníte. Přijdete o les. Odebíráte člověku více energie, než je povoleno.“Gavinová upozorňuje, že jde o to určit, kam se vy nebo váš zaměstnanec v tomto spektru řadíte: Jsou od práce odpojeni, jsou na cestě k vyhoření, nebo už vyhořeli? Řešení každého problému je jiné – a snaha vyřešit špatný problém se vám vymstí.Zdroj: UnsplashGavinová nazývá vyhoření „problémem bezpečnosti práce“, který by vedoucí pracovníci měli okamžitě řešit stejně jako jiná bezpečnostní rizika. Nespokojenost je však podle ní na zaměstnanci, aby na ni upozornil. „Pokud jde o nespokojenost s prací, musíte využít své individuální zastupitelnosti [jako zaměstnanec] a obhájit se před svými nadřízenými a říci: ‚Tohle je práce, která mě baví, tohle je práce, která mě baví méně. Je něco, co bychom mohli udělat, abychom upravili požadavky na mou práci tak, aby více odpovídala věcem, které mě opravdu těší a kam opravdu chtějí posílat svou energii?“.Firmy se často snaží řešit problémy vyhoření a neangažovanosti buď větším množstvím volna, nebo pružnou pracovní dobou, což se na první pohled může zdát jako dobré řešení, ale často se zavádí bez hlubšího zamyšlení. Jak vysvětlila Praslová: „Pružná pracovní doba jde jen do určité míry. Pokud je vaší volbou, kterých 70 nebo 80 hodin budete pracovat, není to to pravé ořechové. Skutečným řešením je zvládnutelná pracovní zátěž.“Chcete využít této příležitosti?Mnoho lidí může zaměňovat neangažovanost a „tichý odchod“ s vyhořením, ale Praslová a Gavinová poukázali také na třetí problém: morální újmu, která u mnoha vedoucích pracovníků prolétá pod radarem, ale je stejně nebezpečná. „Vyhoření je v podstatě záležitostí energie,“ říká Praslová. „Morální újma [je myšlenka], že děláte něco proti svým morálním hodnotám a proti svému svědomí. Základní myšlenka zní: ‚Dal jsem se do této práce, abych pomáhal lidem, ale nakonec dělám něco, co je v rozporu s mými hodnotami‘. To může být velmi škodlivé…. Někdy můžete mít morální újmu, ale ne vyhoření. Někdy můžete mít obojí.“Zdroj: PixabayGavinová poukázala na to, že je rozdíl mezi odloučením od práce – o kterém se často mluví v souvislosti s „tichým odchodem“ – a konfliktem s prací . „Pokud jste odpojeni od svých hodnot, máte několik možností,“ říká. „Můžete si najít jinou práci, která bude více spojena s vaším cílem, nebo můžete tento cíl přenést do svého osobního života. Zcela jiná situace nastane, když vás práce nutí chovat se způsobem, který je v rozporu s vašimi hodnotami. A to je situace, kterou lze vyřešit pouze změnou zaměstnání.“Poslechněte si celou epizodu a dozvíte se, jak se úzkost a pochybnosti o sobě samém podílejí na odloučení a vyhoření, a také o třech typech zaměstnanců, kteří podle Gavina existují na každém pracovišti.