Indonésie jako země bohatá na nikl má nového partnera – Čínu

Asi 4 500 kilometrů jižně od Pekingu založily čínské těžební společnosti své provozy v srdci největších známých zásob niklu na světě. Na indonéských ostrovech Sulawesi a Halmahera postavily rafinerie, hutě, novou metalurgickou školu - dokonce i muzeum niklu. Jen v letošním roce investovali do odlehlých ostrovů 3,2 miliardy dolarů, což za posledních 10 let představuje celkovou částku 14,2 miliardy dolarů - dost na to, aby si zajistili dodávky niklu do příštího desetiletí. Tento kov se používá především při výrobě nerezové oceli, ale je také důležitou součástí elektromobilů. Tvoří 90 % katody, nejdražší části vysoce výkonné baterie, a existují obavy, že poptávka v nepříliš vzdálené budoucnosti převýší nabídku. To je problém pro výrobce elektromobilů po celém světě - šéf společnosti Tesla Elon Musk při hovoru o příjmech v roce 2020 prosil těžaře, aby "těžili více niklu" - a zejména pro Čínu, kde se nachází největší světový trh s plug-in vozidly. Podle BloombergNEF, jednotky agentury Bloomberg, čínské společnosti usilovně zajišťují dodávky různých komponentů baterií, a proto budou v dodavatelském řetězci dominovat nejméně pět let. Aby se USA zbavily závislosti na Číně v oblasti niklu a dalších kritických nerostných surovin, musely by do roku 2030 investovat téměř 90 miliard dolarů. Čína má méně než 5 % známých světových zásob niklu. A tak se stejně jako v případě kobaltu v Kongu a lithia v Jižní a Střední Americe poohlédla v zámoří, v zemi, která touží po zahraničním kapitálu a technickém know-how. "Čína byla připravena a ochotna investovat v místech, kam se americké, evropské, dokonce ani kanadské a australské společnosti nedostaly," říká Michelle Fossová, pracovnice Bakerova institutu pro energetická studia na Riceově univerzitě, která zkoumala rostoucí vliv Číny na nikl. Indonésie se stala nadšeným partnerem. Prezident Joko Widodo je odhodlán zbavit svou zemi vývozu surových komodit tím, že donutí výrobce, aby zpracovávali a vyráběli suroviny na pevnině. Za tímto účelem Jokowi, jak se mu lidově říká, v roce 2020 zakázal odchozí dodávky kovových rud a omezil vývoz na rafinované produkty. Za dva roky od té doby hodnota indonéského vývozu niklu prudce vzrostla z 3 miliard USD na 30 miliard USD. "Chceme těžit z vývozu s přidanou hodnotou, aby měl stát příjem v podobě daní a nových pracovních příležitostí," řekl Jokowi v srpnovém rozhovoru v Jakartě. "Nechceme jen vyrábět baterie. To je jen polovina. Chceme v Indonésii vyrábět elektromobily." Jokowiho administrativa hodila širokou síť, ale zatím pouze Číňané byli ochotni utopit velké částky ve výrobních zařízeních. Austrálie, Kanada, Jižní Korea a Spojené státy dohromady investovaly na Sulawesi a Halmaherě za posledních deset let jen 1,5 miliardy dolarů. Důvodem váhání může být i to, že většina niklu, který se v Indonésii těží, je nekvalitní druh používaný pro výrobu nerezové oceli. Výrobci lithium-iontových baterií potřebují nikl třídy 1, tedy více než 99,8 % čistoty. Až dosud ho výrobci mohli získávat z bohatších ložisek sulfidů niklu, především v Austrálii a Kanadě, ale s nárůstem výroby elektrických vozidel se rozjíždí závod o nové dodávky. Za tímto účelem čínské společnosti zavádějí technologii zvanou vysokotlaké kyselé loužení (HPAL). Je to obtížné, drahé a škodlivé pro životní prostředí. Sázejí však na to, že ceny niklu zůstanou vysoké a rudy levné, takže HPAL bude komerčně životaschopná i přes vysoké náklady. A čínští investoři ani Indonésie nebyli ochotni upřednostnit obavy o životní prostředí před potenciálním ekonomickým přínosem. Společnosti GEM Co, dodavatel společnosti Samsung Electronics, a Contemporary Amperex Technology Co (CATL), největší světový výrobce baterií pro elektromobily, v září společně spustily výrobní linku HPAL v Indonésii. Skupina Tsingshan Holding Group, největší světový výrobce niklu a nerezové oceli, plánuje dodávat 100 000 tun polorafinovaného výrobku zvaného niklový mat ze své rafinerie HPAL na Sulawesi dvěma čínským společnostem. "Čína má více technologií pro těžbu kovů a chce se s námi o ně podělit," řekl Luhut Panjaitan, koordinující indonéský ministr pro investice a námořní záležitosti, během zářijového letu na Sulawesi, vzdálené čtyři hodiny cesty od hlavního města. "Máme více niklu v zátoce Weda Bay, Buli, Bintan - vidíte, jak je tato země bohatá." Po odletu si Panjaitan prohlédl průmyslový park Morowali, kde se nachází závod na výrobu lithium-iontových baterií podporovaný společnostmi Tsingshan a CATL, rafinérské zařízení provozované společností Zhejiang Huayou Cobalt Co. a místo budoucí tavírny společnosti CNGR Advanced Material Co. Všude, kam přišel, ho vítaly transparenty v mandarínštině a indonéštině. Jinde se čínské společnosti setkaly s větším odporem. Austrálie, Kanada a USA zesilují kontrolu zahraničních investic do kritických materiálů spojených s elektromobily a čistou energií. Filipíny - rovněž domov velkých zásob niklové rudy - se k Číně staví chladně po jejích údajných vpádech do Jihočínského moře. Ne všichni v Indonésii jsou z tohoto spojení nadšeni. S rostoucí čínskou přítomností roste i počet migrujících čínských pracovníků, kteří se stávají ohniskem napětí na již tak konkurenčním trhu práce. Obě země zpřísnily požadavky na povolení pro čínské pracovníky v Indonésii ve snaze potlačit část nespokojenosti. V konečném důsledku Čína nabízí Indonésii více než jen pomocnou ruku v hodnotovém řetězci niklu. Sdílí s ní návod k použití, kterým se Jokowi zřejmě rád řídí: Otevřete náruč zahraničním investorům pod podmínkou, že se podělí o duševní vlastnictví a vloží peníze do školení a rozvoje. Tato strategie byla rozhodující pro rozvoj Číny na konci 90. let a na začátku nového tisíciletí. Když se čínský prezident Si Ťin-pching v listopadu setkal s Jokowim, navrhl vztah zakotvený v myšlence "stejný osud, stejné břemeno", což je narážka na jejich společný problém: obě země se snaží zbohatnout dříve, než jejich populace zestárne.