Přesto tisíce mladých Indů končí studium s omezenými nebo žádnými dovednostmi, což podkopává ekonomiku v klíčovém okamžiku růstu.
Někteří z těchto mladých lidí si v zoufalé snaze prosadit se platí dva nebo tři tituly v naději, že konečně získají práci. Lákají je vysoké školy, které vznikají v malých bytových domech nebo v obchodech na tržištích. Dálnice lemují billboardy institucí, které slibují pracovní místa.
Je to zvláštní paradox. Z nejlepších indických technologických a manažerských institutů vycházejí šéfové světových firem, jako je Sundar Pichai z Alphabet Inc. nebo Satya Nadella z Microsoft Corp. Podle více než dvou desítek studentů a odborníků, které oslovila agentura Bloomberg, jsou však na druhé straně spektra tisíce malých soukromých škol, které nemají pravidelnou výuku, zaměstnávají učitele s nízkým vzděláním, používají zastaralé osnovy a nenabízejí žádné praktické zkušenosti ani pracovní místa.
Studenti po celém světě stále častěji zvažují, jak se jim studium vyplatí v porovnání s náklady na něj. Vysokoškolské vzdělávání často vyvolává kontroverze po celém světě, včetně USA, kde ziskové instituce čelí vládnímu vyšetřování. Složitost vzdělávání se však výrazně projevuje v Indii.
Podle některých odhadů má největší počet obyvatel na světě a vláda pravidelně zdůrazňuje výhody toho, že má více mladých lidí než kterákoli jiná země. Podle studie společnosti Wheebox, která se zabývá hodnocením talentů, je však polovina absolventů v Indii v budoucnu nezaměstnatelná kvůli problémům ve vzdělávacím systému.
Mnoho podniků uvádí, že mají problémy s najímáním zaměstnanců kvůli rozdílné kvalitě vzdělání. To udržuje nezaměstnanost na vysoké úrovni přesahující 7 %, přestože Indie je nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa. Vzdělávání se stává nadměrným problémem i pro premiéra Naréndru Módího, který se snaží přilákat zahraniční výrobce a investory z Číny. Módí ve svých předvolebních projevech slíbil vytvořit miliony pracovních míst a tato otázka bude pravděpodobně předmětem vášnivých diskusí před celostátními volbami v roce 2024.
„Při náboru zaměstnanců čelíme výzvě, protože specifické dovednosti potřebné pro toto odvětví nejsou v současné době na trhu snadno dostupné,“ řekl Yeshwinder Patial, ředitel pro lidské zdroje společnosti MG Motor India.
Složitost vzdělávacího boomu v zemi se projevuje ve městech, jako je Bhópál, rušná metropole s přibližně 2,6 miliony obyvatel ve střední Indii. Všudypřítomné jsou masivní billboardy se soukromými vysokými školami, které mladým lidem slibují titul a práci. „Pravidelná výuka a lepší pracovní místa: je třeba říkat víc,“ říká jedna taková reklama.
Takovým slibům těžko odolávají miliony mladých mužů a žen, kteří sní o lepším životě v neutěšených podmínkách indické zaměstnanosti. Vyšší vzdělání, kdysi dostupné pouze bohatým, má v Indii pro mladé lidi ze středních a nízkopříjmových rodin zvláštní cenu. Studenti v rozhovorech pro agenturu Bloomberg uváděli řadu důvodů, proč investovat do vyššího vzdělání, od snahy zvýšit svůj společenský status přes zlepšení vyhlídek na sňatek až po uplatnění na státních úřadech, které od uchazečů vyžadují diplomy.
Jeden z obyvatel Bhópálu, pětadvacetiletý Tanmay Mandal, zaplatil za bakalářský titul v oboru stavebního inženýrství 4 000 dolarů. Byl přesvědčen, že titul je cestou k dobré práci a lepšímu životnímu stylu. Neodradily ho ani poplatky, které byly pro jeho rodinu s měsíčním příjmem pouhých 420 dolarů vysoké. Navzdory nákladům Mandal říká, že se nakonec nenaučil téměř nic o stavebnictví od učitelů, kteří podle všeho sami neměli dostatečné vzdělání. Na pracovních pohovorech nedokázal odpovědět na technické otázky a poslední tři roky byl nezaměstnaný.
„Přál bych si studovat na lepší vysoké škole,“ řekl Mandal. „Mnoho mých přátel také sedí bez práce,“ řekl Mandal. Přesto se nevzdává. I když se mu jeho poslední titul nehodil, chce se vyhnout ostudě, že je nezaměstnaný a nečinně sedí. Proto se přihlásil na magisterské studium na jiné soukromé instituci, protože věří, že více titulů může alespoň zvýšit jeho společenské postavení.
V centru Bhópálu se nachází rušné tržiště s instituty pro vzdělávání v oblasti civilních služeb, inženýrství a managementu. Studenti říkají, že se do těchto kurzů zapsali, aby si zvýšili kvalifikaci a zvýšili šance na lepší kariérní příležitosti poté, co jim běžné tituly nezajistily práci podle jejich představ.
Jedna z bhópálských vzdělávacích institucí se v posledních letech dostala do obzvláště ostrého světla, protože byla zapletena do případu, který se dostal až k nejvyššímu indickému soudu. V roce 2019 Nejvyšší soud zakázal bhópálské nemocnici RKDF Medical College Hospital and Research Centre přijímat nové studenty po dobu dvou let za to, že údajně využívala falešné pacienty, aby splnila požadavky lékařské fakulty. Vysoká škola nejprve u soudu tvrdila, že pacienti byli praví, ale později předložila omluvu poté, co vyšetřovací komise zjistila, že údajní pacienti nebyli skutečně nemocní.
„Zaznamenali jsme znepokojivý trend, kdy některé lékařské fakulty uvádějí falešné vyučující a pacienty, aby získaly povolení k přijetí studentů,“ uvedl soud ve svém rozsudku. Lékařská fakulta na žádost o komentář nereagovala.
Zdroj: Getty Images
Lékařská fakulta je součástí skupiny RKDF Group, která je ve střední Indii dobře známá a má širokou síť vysokých škol v oblastech od strojírenství po medicínu a management. Skupina čelila v loňském roce další kontroverzi. V květnu loňského roku zatkla policie v jižním městě Hajdarábádu prorektora univerzity Sarvepalli Radhakrishnan patřící skupině RKDF i jeho předchůdce za údajné zapojení do vydávání falešných titulů. Přesto bylo možné vidět studenty, jak zaplavují několik institucí RKDF v Bhópálu. Na jedné z poboček byly vyvěšeny plakáty jejich „zářivých hvězd“ – studentů, kteří po absolvování získali pracovní místa.
Univerzita SRK a univerzita RKDF skupiny RKDF na několik žádostí o komentář nereagovaly. Skupina na svých internetových stránkách uvádí, že poskytuje kvalitní vzdělání prostřednictvím výuky a předávání praktických dovedností, přičemž se snaží zajistit silnou infrastrukturu a zázemí.
Na jiném místě v Bhópálu se nacházela další vysoká škola, která fungovala v malé obytné budově. Jeden ze studentů, který tam studoval, řekl, že bylo snadné zajistit si přijetí a získat titul, aniž by musel navštěvovat vyučování.
Podle vládní nadace India Brand Equity Foundation by měl indický vzdělávací průmysl do roku 2025 dosáhnout 225 miliard dolarů, zatímco v roce 2020 to bylo 117 miliard dolarů. To je stále mnohem méně než v případě vzdělávacího průmyslu v USA, kde se výdaje odhadují na více než 1 bilion dolarů. V Indii veřejné výdaje na vzdělávání stagnují na úrovni přibližně 2,9 % HDP, což je mnohem méně než cíl 6 % stanovený v nové vládní vzdělávací politice.
Problémy na vysokých školách jsou rozšířeny po celé zemi a řada institucí v různých státech je předmětem úřední kontroly. V některých částech Indie vyhlásili studenti hladovku na protest proti nedostatku učitelů a zařízení na svých školách. Podle tiskové zprávy Ředitelství pro prosazování práva byla v lednu vznesena obvinění proti univerzitě Manav Bharti se sídlem v Himáčalpradéši a jejím promotérům za údajný prodej falešných titulů. Univerzita Manav Bharti na žádost o komentář nereagovala.
Přestože instituce studentům nabízejí umístění v kampusu, mnohé z nich nejsou schopny tento slib splnit. V roce 2017 jedna instituce ve východním státě Odisha poskytla během stáží v kampusu falešné nabídky práce, což vedlo k protestům studentů.
Anil Swarup, bývalý tajemník pro školství, ve svém článku z roku 2018 odhadl, že z 16 000 vysokých škol, které vydávají bakalářské diplomy pro učitele, jich velká část existuje pouze podle názvu.
Zdroj: Getty Images
„Označení těchto takzvaných titulů za bezcenné by bylo velmi slabé slovo,“ řekl Anil Sadgopal, bývalý děkan pedagogické fakulty na univerzitě v Dillí a bývalý člen Ústředního poradního sboru pro vzdělávání, který řídí federální vládu. „Když se miliony mladých lidí ročně stanou nezaměstnatelnými, celá společnost se stává nestabilní.“
To vše je pro velké podniky výzvou. Jedna studie společnosti SHL zabývající se lidskými zdroji zjistila, že pouze 3,8 % inženýrů má dovednosti potřebné k tomu, aby mohli být zaměstnáni na pracovních místech souvisejících se softwarem v začínajících firmách.
„Zkušenost všech v IT průmyslu je taková, že absolventi potřebují školení,“ řekl Mohandas Pai, bývalý finanční ředitel společnosti Infosys Ltd. a člen představenstva a spoluzakladatel soukromé kapitálové společnosti Aarin Capital. Jedna ze společností skupiny Manipal Education & Medical Group, v jejíž správní radě Pai působí, „školí spoustu lidí pro bankovnictví. Nejsou připraveni na práci, je třeba je vyškolit.“
Přestože se společnosti snaží nabírat zaměstnance v oblastech, jako je výroba elektromobilů, umělá inteligence a rozhraní člověk-stroj, menší indické univerzity stále vyučují zastaralé materiály, jako jsou základy spalovacího motoru, uvedl Patial. „Existuje rozdíl mezi tím, co průmysl hledá, a osnovami kurzů, kterými prošel.“
Indie má regulační orgány a profesní rady, které regulují její vzdělávací instituce. Vláda sice oznámila plány na vytvoření jediné agentury, která by nahradila všechny stávající regulační orgány, ta je však zatím ve fázi plánování. Ministerstvo školství na žádost o komentář nereagovalo.
Vláda Módího se také snaží řešit nedostatky ve vzdělávacím sektoru ve své nové vzdělávací politice do roku 2020 a zavazuje se zlepšit kvalitu vzdělávacích institucí. Zahájila také proces umožňující předním zahraničním univerzitám zřizovat v zemi kampusy a udělovat tituly.
Mezitím zůstává pro tuto generaci problémem najít práci. Nezaměstnanost je tikající časovanou bombou, protože podle Světové banky téměř třetina mladých lidí v zemi nepracuje, studuje nebo se vzdělává. Někteří se nechávají zlákat ke kriminalitě a násilí. V loňském roce rozzlobení mladí lidé, kteří se potýkali s chmurnými vyhlídkami na zaměstnání, blokovali železniční dopravu a dálnice a některé vlaky dokonce zapálili.
Zdroj: Getty Images
Pankaj Tiwari, 28 let, říká, že zaplatil 100 000 rupií za magisterský titul v oboru digitální komunikace, protože chtěl získat práci a vyšší postavení ve společnosti. Pro jeho rodinu, která má roční příjem 400 000 rupií, to byl velký výdaj. Přestože mu vysoká škola slíbila umístění v kampusu, žádná firma se neobjevila a on je po čtyřech letech stále nezaměstnaný.
„Kdybych na vysoké škole získal nějaké vzdělání a dovednosti, moje situace by byla jiná. Teď mám pocit, že jsem promarnil čas,“ řekl Tiwari. „Zajistil jsem si jen certifikáty na papíře, ale ty jsou k ničemu.“
Přesto tisíce mladých Indů končí studium s omezenými nebo žádnými dovednostmi, což podkopává ekonomiku v klíčovém okamžiku růstu.Někteří z těchto mladých lidí si v zoufalé snaze prosadit se platí dva nebo tři tituly v naději, že konečně získají práci. Lákají je vysoké školy, které vznikají v malých bytových domech nebo v obchodech na tržištích. Dálnice lemují billboardy institucí, které slibují pracovní místa.Je to zvláštní paradox. Z nejlepších indických technologických a manažerských institutů vycházejí šéfové světových firem, jako je Sundar Pichai z Alphabet Inc. nebo Satya Nadella z Microsoft Corp. Podle více než dvou desítek studentů a odborníků, které oslovila agentura Bloomberg, jsou však na druhé straně spektra tisíce malých soukromých škol, které nemají pravidelnou výuku, zaměstnávají učitele s nízkým vzděláním, používají zastaralé osnovy a nenabízejí žádné praktické zkušenosti ani pracovní místa.Studenti po celém světě stále častěji zvažují, jak se jim studium vyplatí v porovnání s náklady na něj. Vysokoškolské vzdělávání často vyvolává kontroverze po celém světě, včetně USA, kde ziskové instituce čelí vládnímu vyšetřování. Složitost vzdělávání se však výrazně projevuje v Indii.Podle některých odhadů má největší počet obyvatel na světě a vláda pravidelně zdůrazňuje výhody toho, že má více mladých lidí než kterákoli jiná země. Podle studie společnosti Wheebox, která se zabývá hodnocením talentů, je však polovina absolventů v Indii v budoucnu nezaměstnatelná kvůli problémům ve vzdělávacím systému.Mnoho podniků uvádí, že mají problémy s najímáním zaměstnanců kvůli rozdílné kvalitě vzdělání. To udržuje nezaměstnanost na vysoké úrovni přesahující 7 %, přestože Indie je nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa. Vzdělávání se stává nadměrným problémem i pro premiéra Naréndru Módího, který se snaží přilákat zahraniční výrobce a investory z Číny. Módí ve svých předvolebních projevech slíbil vytvořit miliony pracovních míst a tato otázka bude pravděpodobně předmětem vášnivých diskusí před celostátními volbami v roce 2024.„Při náboru zaměstnanců čelíme výzvě, protože specifické dovednosti potřebné pro toto odvětví nejsou v současné době na trhu snadno dostupné,“ řekl Yeshwinder Patial, ředitel pro lidské zdroje společnosti MG Motor India.Chcete využít této příležitosti?Složitost vzdělávacího boomu v zemi se projevuje ve městech, jako je Bhópál, rušná metropole s přibližně 2,6 miliony obyvatel ve střední Indii. Všudypřítomné jsou masivní billboardy se soukromými vysokými školami, které mladým lidem slibují titul a práci. „Pravidelná výuka a lepší pracovní místa: je třeba říkat víc,“ říká jedna taková reklama.Takovým slibům těžko odolávají miliony mladých mužů a žen, kteří sní o lepším životě v neutěšených podmínkách indické zaměstnanosti. Vyšší vzdělání, kdysi dostupné pouze bohatým, má v Indii pro mladé lidi ze středních a nízkopříjmových rodin zvláštní cenu. Studenti v rozhovorech pro agenturu Bloomberg uváděli řadu důvodů, proč investovat do vyššího vzdělání, od snahy zvýšit svůj společenský status přes zlepšení vyhlídek na sňatek až po uplatnění na státních úřadech, které od uchazečů vyžadují diplomy.Jeden z obyvatel Bhópálu, pětadvacetiletý Tanmay Mandal, zaplatil za bakalářský titul v oboru stavebního inženýrství 4 000 dolarů. Byl přesvědčen, že titul je cestou k dobré práci a lepšímu životnímu stylu. Neodradily ho ani poplatky, které byly pro jeho rodinu s měsíčním příjmem pouhých 420 dolarů vysoké. Navzdory nákladům Mandal říká, že se nakonec nenaučil téměř nic o stavebnictví od učitelů, kteří podle všeho sami neměli dostatečné vzdělání. Na pracovních pohovorech nedokázal odpovědět na technické otázky a poslední tři roky byl nezaměstnaný.„Přál bych si studovat na lepší vysoké škole,“ řekl Mandal. „Mnoho mých přátel také sedí bez práce,“ řekl Mandal. Přesto se nevzdává. I když se mu jeho poslední titul nehodil, chce se vyhnout ostudě, že je nezaměstnaný a nečinně sedí. Proto se přihlásil na magisterské studium na jiné soukromé instituci, protože věří, že více titulů může alespoň zvýšit jeho společenské postavení.V centru Bhópálu se nachází rušné tržiště s instituty pro vzdělávání v oblasti civilních služeb, inženýrství a managementu. Studenti říkají, že se do těchto kurzů zapsali, aby si zvýšili kvalifikaci a zvýšili šance na lepší kariérní příležitosti poté, co jim běžné tituly nezajistily práci podle jejich představ.Jedna z bhópálských vzdělávacích institucí se v posledních letech dostala do obzvláště ostrého světla, protože byla zapletena do případu, který se dostal až k nejvyššímu indickému soudu. V roce 2019 Nejvyšší soud zakázal bhópálské nemocnici RKDF Medical College Hospital and Research Centre přijímat nové studenty po dobu dvou let za to, že údajně využívala falešné pacienty, aby splnila požadavky lékařské fakulty. Vysoká škola nejprve u soudu tvrdila, že pacienti byli praví, ale později předložila omluvu poté, co vyšetřovací komise zjistila, že údajní pacienti nebyli skutečně nemocní.„Zaznamenali jsme znepokojivý trend, kdy některé lékařské fakulty uvádějí falešné vyučující a pacienty, aby získaly povolení k přijetí studentů,“ uvedl soud ve svém rozsudku. Lékařská fakulta na žádost o komentář nereagovala.Lékařská fakulta je součástí skupiny RKDF Group, která je ve střední Indii dobře známá a má širokou síť vysokých škol v oblastech od strojírenství po medicínu a management. Skupina čelila v loňském roce další kontroverzi. V květnu loňského roku zatkla policie v jižním městě Hajdarábádu prorektora univerzity Sarvepalli Radhakrishnan patřící skupině RKDF i jeho předchůdce za údajné zapojení do vydávání falešných titulů. Přesto bylo možné vidět studenty, jak zaplavují několik institucí RKDF v Bhópálu. Na jedné z poboček byly vyvěšeny plakáty jejich „zářivých hvězd“ – studentů, kteří po absolvování získali pracovní místa.Univerzita SRK a univerzita RKDF skupiny RKDF na několik žádostí o komentář nereagovaly. Skupina na svých internetových stránkách uvádí, že poskytuje kvalitní vzdělání prostřednictvím výuky a předávání praktických dovedností, přičemž se snaží zajistit silnou infrastrukturu a zázemí.Na jiném místě v Bhópálu se nacházela další vysoká škola, která fungovala v malé obytné budově. Jeden ze studentů, který tam studoval, řekl, že bylo snadné zajistit si přijetí a získat titul, aniž by musel navštěvovat vyučování.Podle vládní nadace India Brand Equity Foundation by měl indický vzdělávací průmysl do roku 2025 dosáhnout 225 miliard dolarů, zatímco v roce 2020 to bylo 117 miliard dolarů. To je stále mnohem méně než v případě vzdělávacího průmyslu v USA, kde se výdaje odhadují na více než 1 bilion dolarů. V Indii veřejné výdaje na vzdělávání stagnují na úrovni přibližně 2,9 % HDP, což je mnohem méně než cíl 6 % stanovený v nové vládní vzdělávací politice.Problémy na vysokých školách jsou rozšířeny po celé zemi a řada institucí v různých státech je předmětem úřední kontroly. V některých částech Indie vyhlásili studenti hladovku na protest proti nedostatku učitelů a zařízení na svých školách. Podle tiskové zprávy Ředitelství pro prosazování práva byla v lednu vznesena obvinění proti univerzitě Manav Bharti se sídlem v Himáčalpradéši a jejím promotérům za údajný prodej falešných titulů. Univerzita Manav Bharti na žádost o komentář nereagovala.Přestože instituce studentům nabízejí umístění v kampusu, mnohé z nich nejsou schopny tento slib splnit. V roce 2017 jedna instituce ve východním státě Odisha poskytla během stáží v kampusu falešné nabídky práce, což vedlo k protestům studentů.Anil Swarup, bývalý tajemník pro školství, ve svém článku z roku 2018 odhadl, že z 16 000 vysokých škol, které vydávají bakalářské diplomy pro učitele, jich velká část existuje pouze podle názvu.„Označení těchto takzvaných titulů za bezcenné by bylo velmi slabé slovo,“ řekl Anil Sadgopal, bývalý děkan pedagogické fakulty na univerzitě v Dillí a bývalý člen Ústředního poradního sboru pro vzdělávání, který řídí federální vládu. „Když se miliony mladých lidí ročně stanou nezaměstnatelnými, celá společnost se stává nestabilní.“To vše je pro velké podniky výzvou. Jedna studie společnosti SHL zabývající se lidskými zdroji zjistila, že pouze 3,8 % inženýrů má dovednosti potřebné k tomu, aby mohli být zaměstnáni na pracovních místech souvisejících se softwarem v začínajících firmách.„Zkušenost všech v IT průmyslu je taková, že absolventi potřebují školení,“ řekl Mohandas Pai, bývalý finanční ředitel společnosti Infosys Ltd. a člen představenstva a spoluzakladatel soukromé kapitálové společnosti Aarin Capital. Jedna ze společností skupiny Manipal Education & Medical Group, v jejíž správní radě Pai působí, „školí spoustu lidí pro bankovnictví. Nejsou připraveni na práci, je třeba je vyškolit.“Přestože se společnosti snaží nabírat zaměstnance v oblastech, jako je výroba elektromobilů, umělá inteligence a rozhraní člověk-stroj, menší indické univerzity stále vyučují zastaralé materiály, jako jsou základy spalovacího motoru, uvedl Patial. „Existuje rozdíl mezi tím, co průmysl hledá, a osnovami kurzů, kterými prošel.“Indie má regulační orgány a profesní rady, které regulují její vzdělávací instituce. Vláda sice oznámila plány na vytvoření jediné agentury, která by nahradila všechny stávající regulační orgány, ta je však zatím ve fázi plánování. Ministerstvo školství na žádost o komentář nereagovalo.Vláda Módího se také snaží řešit nedostatky ve vzdělávacím sektoru ve své nové vzdělávací politice do roku 2020 a zavazuje se zlepšit kvalitu vzdělávacích institucí. Zahájila také proces umožňující předním zahraničním univerzitám zřizovat v zemi kampusy a udělovat tituly.Mezitím zůstává pro tuto generaci problémem najít práci. Nezaměstnanost je tikající časovanou bombou, protože podle Světové banky téměř třetina mladých lidí v zemi nepracuje, studuje nebo se vzdělává. Někteří se nechávají zlákat ke kriminalitě a násilí. V loňském roce rozzlobení mladí lidé, kteří se potýkali s chmurnými vyhlídkami na zaměstnání, blokovali železniční dopravu a dálnice a některé vlaky dokonce zapálili.Pankaj Tiwari, 28 let, říká, že zaplatil 100 000 rupií za magisterský titul v oboru digitální komunikace, protože chtěl získat práci a vyšší postavení ve společnosti. Pro jeho rodinu, která má roční příjem 400 000 rupií, to byl velký výdaj. Přestože mu vysoká škola slíbila umístění v kampusu, žádná firma se neobjevila a on je po čtyřech letech stále nezaměstnaný.„Kdybych na vysoké škole získal nějaké vzdělání a dovednosti, moje situace by byla jiná. Teď mám pocit, že jsem promarnil čas,“ řekl Tiwari. „Zajistil jsem si jen certifikáty na papíře, ale ty jsou k ničemu.“
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
