Nejnovější dubajský boom vytlačuje expaty, o které emirát kdysi tolik stál

Pronajímatel viděl způsob, jak zdvojnásobit nájemné, které s manželem platili zhruba 3 000 dolarů měsíčně.Manželé byli požádáni, aby opustili svůj dům poté, co jim majitel oznámil, že se chce přestěhovat ke své rodině. Poté jej inzeroval za 6 000 dolarů měsíčně. Nyní ho žaluje za porušení pravidel pronájmu. „Slyšela jsem, že mají ohromující množství dalších nájemníků s podobnou situací jako já,“ řekla Ghida, která si přála být v souvislosti s pokračujícím sporem identifikována křestním jménem.Je to podobný příběh jako desítky dalších ve skupinách na Facebooku, v kavárnách a na pracovištích a odráží nejnovější inkarnaci Dubaje: je to země trvalých příležitostí, ovšem s bariérou vstupu, která se právě výrazně zvýšila.Klíčem k dubajské značce je do značné míry nezdaněný životní styl, na který by mnoho příchozích ve své zemi nedosáhlo. Příliv kryptomilionářů, bankéřů stěhujících se z Asie a některých bohatých Rusů, kteří se snaží ochránit svůj majetek, však zvyšuje ceny nájmů a metropole s více než třemi miliony obyvatel se tak stává spíše hřištěm vyhrazeným pro superbohaté.Poplatky za soukromé školy, které jsou pro děti cizinců povinné, se zvyšují, týdenní nákup potravin v luxusním britském supermarketu Waitrose je stále dražší a za jízdu Uberem v dopravní špičce ve městě, které je primárně postaveno pro auta, zaplatíte stejně jako za newyorské taxi.Podle realitní poradenské společnosti CBRE Group Inc. vzrostl průměrný roční nájem za vilu – rodinný dům – v emirátu do února o 26 % a dosáhl 295 436 dirhamů . Průměrné nájemné v bytech vzrostlo o 28 % na téměř 100 000 dirhamů.„Charakter Dubaje se mění,“ říká Metin Mitchell, zakladatel firmy zabývající se náborem vedoucích pracovníků, která v regionu působí již desítky let. „Stává se opět superdynamičtější ekonomikou, ale zároveň se z ní stává spíše Monako, které slouží potřebám bohatých a vysoce majetných lidí.“Chcete využít této příležitosti?Dubajská mediální kancelář na žádost o komentář bezprostředně nereagovala.V Dubaji žije přibližně 90 % cizinců a pobyt je většinou závislý na zaměstnání. Spojené arabské emiráty začaly nabízet dlouhodobá víza několika vybraným osobám, ale naprostá většina zahraničních pracovníků nemá jasnou cestu k získání trvalého pobytu nebo občanství.V roce 2018 se mnoho obyvatel odstěhovalo kvůli výraznému nárůstu životních a podnikatelských nákladů. O dva roky později odešly další tisíce lidí v důsledku pandemického propouštění.Rodiny, které se ocitly v úzkých, většinou snižují své stavy nebo hledají příležitosti na trzích, jako je sousední Saúdská Arábie, která soupeří s Dubají o talenty a obchod a plánuje přilákat i turisty. Pandemie vedla k poklesu cen nájmů v Dubaji, což znamená, že někteří obyvatelé se přestěhovali do oblastí, které si dříve nemohli dovolit, a nyní bojují s problémy, protože ceny vystřelily zpět nejen na úroveň před příchodem Covid-19, ale i za ni.Agentura Bloomberg hovořila s několika obyvateli Dubaje, kteří se rozhodli buď zmenšit své bydlení, přestěhovat se do odlehlých oblastí Dubaje, nebo se přestěhovat do sousedních emirátů včetně Šardžá, kam se obvykle dostanete za 30 minut jízdy bez dopravy.V Dubaji dosáhl růst spotřebitelských cen v létě loňského roku 7,1 % ročně, poté se zmírnil. Inflace sice nebyla tak zběsilá jako v Londýně nebo New Yorku, ale přesto byla nejrychlejší v historii. V únoru míra inflace klesla na 5 %, ve skutečnosti však mohla být mnohem vyšší.Ceny bydlení tvoří více než 40 % dubajské inflace spotřebitelských cen a růst mezd nedrží krok s rostoucími náklady.„Podle Moniky Malik, hlavní ekonomky Abu Dhabi Commercial Bank PJSC, se při výpočtu inflace v SAE zohledňuje obnovení stávajících nájemních smluv, kde je růst cen obvykle omezen a nebývá tak drastický.“ „Proto trvá kratší dobu, než se vývoj nájemného promítne do inflačních košů.“Ve vyprahlých SAE se většina potravin dováží a stojí více než na domácích trzích. Jejich cena se také zvýšila v důsledku otřesů v dodavatelském řetězci, které celosvětově zvyšují ceny potravin.Tlak na ceny pociťují i lidé ze spodních pater ekonomického žebříčku – stavební dělníci, kteří staví zářivé mrakodrapy, a domácí pracovníci, kteří se starají o kojence a čistí domy expatů. Mnoho z jejich nákladů je však fixních, základní potraviny zůstávají dotované a jejich hlavním cílem je posílat peníze domů rodinám, nikoli je utrácet.Pro některé lidi ze střední třídy, kteří se ocitli v úzkých, může být dokonce Londýn cenově výhodnější. Čtyřicetiletý Homam se koncem roku 2021 přestěhoval z Dubaje do Spojeného království a podle svých slov si udržuje podobný plat, jaký dostával v Perském zálivu.„Jednou z hlavních věcí, které jsem si před přestěhováním do Londýna všímal, byl rozdíl v životních nákladech,“ řekl Homam, výkonný kreativní ředitel Tasty UK, série videí o jídle společnosti BuzzFeed. „Při mém srovnání před dvěma lety byly ceny v Londýně zhruba o 20 % levnější a i nyní, kdy inflace prudce roste, mi stále připadá, že je nějakým způsobem levnější než Dubaj.“Ačkoli Dubaj ani celé SAE nemají systematizovanou daň z příjmu, implicitních poplatků je zde celá řada. Získání řidičského průkazu může stát tisíce dolarů, účty za elektřinu obsahují „poplatek za bydlení“, který může tvořit téměř 80 % měsíčního účtu, a za vládní služby se vybírají poplatky za „znalosti“ a „inovace“.„V Londýně je vše zohledněno,“ říká Homam, „daně, nájem a účty si započítávám na začátku roku, ale v Dubaji se některé výdaje mohou objevit z ničeho nic.“Podle úředníků je růst cen mírnější než jinde, protože vysoká inflace celosvětově snižuje kupní sílu. Tvrdí, že Dubaj stále nabízí pracovní místa a příležitosti, kterých je na jiných rozvíjejících se trzích a ve vyspělých městech na Západě nedostatek.Ale to, že je méně horší, nikdy nemělo být prodejním cílem Dubaje. Ještě před deseti lety byla Dubaj podle newyorské poradenské společnosti Mercer na 90. místě v žebříčku nejdražších míst pro emigranty. Loni byla na 31. místě, o jedno místo před Miami.„Dnes je téměř samozřejmostí, že oba rodiče musí pracovat,“ říká James Mullen, spoluzakladatel portálu WhichSchoolAdvisor.com. Průměrné školné podle něj činí více než 10 000 dolarů ročně a některé rodiny se rozhodnou přestěhovat domů, protože poplatky stoupají tím více, čím jsou jejich děti starší. „Jistě, před deseti lety byla situace jiná, protože firmy ještě dávaly rodinné přídavky a příspěvky na školné. Něco takového už prakticky vymizelo.“