Jaký byl příběh amerického prezidenta Franklina D. Roosvelta?

Jednalo se o bezesporu jednoho z vůbec nejoblíbenějších prezidentů v historii Spojených států. Dokonce kvůli němu musela být změněna ústava. To aby ho už nemohli zvolit znovu. Dne 18. července roku 1940 byl 32. prezident Spojených států Franklin Delano Roosevelt nominován potřetí na prezidenta. Na základě jeho zvolení senát navrhl dodatek k ústavě, že žádný prezident nesmí sloužit v úřadě víckrát než dva termíny po sobě, celkem 8 let. Pojďme se dnes v krátkosti podívat nejen na jeho politickou kariéru. Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více: 1972 – Egyptský prezident Anwar Sadat vyhnal ze země 20 000 sovětských vojenských poradců 1976 – Čtrnáctiletá rumunská gymnastka Nadia Comaneciová získala na OH v Montrealu perfektní známku 10 na bradlech, první v historii OH. To zopakovala ještě šestkrát, vyhrála čtyři zlaté a stala se královnou her v Montrealu. 1977 – Vietnamská socialistická republika se stala členem OSN 1988 – Ve Švýcarsku bylo skupinou 11 kněží založeno Kněžské bratrstvo svatého Petra. 1994 – Při bombovém útoku na židovské centrum AMIA v Buenos Aires zahynulo 86 lidí převážně židovského původu. 1995 – Na karibském ostrově Montserrat vybuchla sopka Soufrière Hills. V následujících měsících zpustošila ostrov, zničila hlavní město a donutila většinu obyvatel uprchnout z ostrova 2000 – Ratu Josefa Iloilovatu Uluivuda se stal prezidentem Fidži. 2015 – Nejméně 120 lidí bylo zabito při výbuchu nákladního automobilu na tržišti v iráckém městě Chán Baní Saad, k útoku se přihlásil Islámský stát. A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky: 1968 – Robert Noyce, Gordon Moore a Andrew Grove založili společnost Intel Corporation. Společnost Intel se stala jedním z největších a nejvlivnějších výrobců polovodičů na světě. 1997 – Index Dow Jones Industrial Average poprvé ve své historii překročil hranici 8 000 bodů, což odráželo celkovou sílu amerického akciového trhu v té době. 2003 – Byl zveřejněn návrh ústavy Evropské unie. Jaký byl příběh Franklina Delana Roosvelta nejen v roli amerického prezidenta? Roosevelt, jediný prezident zvolený do tohoto úřadu čtyřikrát, provedl Spojené státy dvěma největšími krizemi 20. století: velkou hospodářskou krizí a druhou světovou válkou. Přitom výrazně rozšířil pravomoci federální vlády prostřednictvím řady programů a reforem známých jako New Deal a byl hlavním strůjcem úspěšného úsilí zbavit svět německého národního socialismu a japonského militarismu. Roosevelt byl jediným dítětem Jamese a Sary Delano Rooseveltových. Rodina žila v neokázalém a noblesním přepychu a svůj čas dělila mezi rodinné sídlo v údolí řeky Hudson ve státě New York a evropská letoviska. Mladý Roosevelt se vzdělával soukromě doma až do svých 14 let, kdy nastoupil do Groton Preparatory School v Grotonu ve státě Massachusetts. Stejně jako doma, i v Grotonu byl vychováván v gentlemana, který přebírá odpovědnost za ty méně šťastné a vykonává křesťanské správcovství prostřednictvím veřejné služby. V roce 1900 Roosevelt nastoupil na Harvardovu univerzitu, kde se věnoval převážně mimoškolním aktivitám a náročnému společenskému životu; jeho studijní výsledky byly nevýrazné. Právě během studia na Harvardu propadl kouzlu svého bratrance z pátého kolena, prezidenta Theodora Roosevelta, zastánce pokrokových myšlenek, který prosazoval výrazné zvýšení role vlády v národním hospodářství. Během harvardských let se také zamiloval do neteře Theodora Roosevelta, Eleanor Rooseveltové, která se v té době věnovala charitativní činnosti pro chudé v New Yorku. Vzdálení bratranci se zasnoubili během Rooseveltova posledního roku studia na Harvardu a 17. března 1905 se vzali. Eleanor později otevřela svému manželovi oči pro žalostný stav chudiny v newyorských chudinských čtvrtích. Roosevelt navštěvoval právnickou fakultu Kolumbijské univerzity, ale studium ho příliš nebavilo. Po složení newyorských advokátních zkoušek začal pracovat jako úředník ve významné firmě Carter, Ledyard a Milburn na Wall Street, ale k právnické profesi projevoval stejný nezájem jako ke svému vzdělání. Motivován svým bratrancem Theodorem, který stále nabádal mladé muže z privilegovaných vrstev, aby vstoupili do veřejné služby, hledal Roosevelt příležitost, jak zahájit politickou kariéru. Tato příležitost se mu naskytla v roce 1910, kdy ho představitelé Demokratické strany v okrese Dutchess ve státě New York přesvědčili, aby podnikl zdánlivě marný pokus o získání křesla ve státním senátu. Roosevelt, jehož rodinná větev vždy volila demokraty, váhal jen tak dlouho, aby se ujistil, že jeho významný příbuzný z Republikánské strany nebude mluvit proti němu. Vedl usilovnou kampaň a volby vyhrál. Když se ujal svého křesla v Albany, nebylo mu ještě ani 29 let, ale rychle si získal celostátní a dokonce i celostátní pozornost tím, že vedl malou skupinu demokratických povstalců, kteří odmítli podpořit Billyho Sheehana, kandidáta do Senátu Spojených států podporovaného Tammany Hall, newyorskou demokratickou organizací. Roosevelt pomáhal po tři měsíce držet povstalce pevně na uzdě a Tammany byla nucena přejít k jinému kandidátovi. V newyorském Senátu se Roosevelt naučil mnohé z toho, jak se v politice dává a dává, a postupně opustil své patricijské vystupování a postoj nadřazenosti. Přitom se stal zastáncem celého programu pokrokových reforem. V roce 1911 Roosevelt podporoval pokrokového guvernéra New Jersey Woodrowa Wilsona v boji o demokratickou nominaci na prezidenta v roce 1912. V tomto roce byl Roosevelt znovu zvolen do státního senátu, a to i přes záchvat břišního tyfu, který mu znemožnil během kampaně veřejně vystupovat. Za svůj úspěch vděčil částečně publicitě, kterou mu zajistil albánský novinář Louis McHenry Howe. Howe viděl ve vysokém, pohledném Rooseveltovi nadějného politika a po zbytek života se Rooseveltovi věnoval. Za svou práci ve prospěch Wilsona byl Roosevelt v březnu 1913 jmenován asistentem ministra námořnictva. Roosevelt miloval moře a námořní tradice a věděl o nich více než jeho nadřízený, ministr námořnictva Josephus Daniels, s nímž byl často netrpělivý. Roosevelt se se střídavými úspěchy snažil zavést reformy v námořních loděnicích, které spadaly pod jeho pravomoc, a mezitím se naučil vyjednávat s odbory mezi civilními zaměstnanci námořnictva. Po vypuknutí války v Evropě v roce 1914 se Roosevelt stal vehementním zastáncem vojenské připravenosti a po vstupu USA do války v roce 1917 si vybudoval pověst efektivního správce. V létě 1918 podnikl delší cestu po námořních základnách a bojištích v zámoří. Po jeho návratu Eleanor Rooseveltová zjistila, že její manžel měl milostný poměr s její společenskou sekretářkou Lucy Mercerovou. Nabídla mu rozvod; on odmítl a slíbil, že se s Mercerovou už nikdy nesetká (tento slib porušil ve 40. letech). Rooseveltovi se sice dohodli, že spolu zůstanou, ale jejich vztah přestal být intimní.