není. „V letadle jsem na vrcholu produktivity,“ říká nárazový investor ze Saint Paul v Minnesotě. Let jí pomáhá řešit náročné úkoly, na které si na zemi těžko hledá čas, například dostat se k bájné nule v doručené poště.
Pro mnoho obchodních cestujících je všechno, co způsobuje, že je let tak obtížný – málo osobního prostoru, málo hodnotných rozptýlení a zdánlivě nekonečný čas před přistáním – také ideální příležitostí k tomu, aby se schovali. Aby se zabránilo ztrátě hodin nečinnosti ve vzduchu, ti nejproduktivnější letci přijímají jednoduché kroky – nebo, pokud to není možné, mění perspektivu.
„Máte na sebe čas, který byste normálně doma nebo v kanceláři neměli,“ řekl Russell Ganim, prorektor a děkan mezinárodních programů na Iowské univerzitě. Jeho produktivita dosahuje vrcholu, když cestuje mezi univerzitami a konferencemi po celém světě. Tyto „relativně klidné, relativně tmavé a relativně chladné“ dálkové lety jsou podle něj příznivé pro plnění „drobných“ administrativních úkolů a zároveň ho uvádějí do stavu, kdy může přemýšlet „trochu šířeji a hlouběji“ o větších projektech.
Ganim omezuje rozptýlení, aby si maximálně užil pracovní schůzky na vysoké úrovni. Před letem si vytiskne vše, co bude potřebovat, aby se vyhnul pokušení (a frustracím) s Wi-Fi. Nevyhýbá se však ani zábavnímu systému v letadle. „V letadlech je spousta dobré hudby,“ říká. „Ve skutečnosti to není rozptýlení. Myslím, že je to vlastně zlepšení práce.“
Zdroj: Burzovnísvět.cz
Shultz, který trpí poruchou ADHD, se spoléhá na jinou zvukovou stopu. Hluk motorů jí slouží jako „hnědý šum“, což je plnější a hlubší verze bílého šumu, který může zakrýt rušivé zvuky nebo napomoci soustředění či spánku. Pokud křik dítěte nebo chrápání spolucestujícího v autě přeruší hluk motoru, může stejně dobře fungovat přehrávání hnědého šumu – dostupného na většině streamovacích služeb – přes sluchátka.
Podmínky v kabině neuklidní každého. „Nikdo nikdy neodvedl skvělou práci, když musel vstát, aby někoho pustil na záchod,“ řekl Jim Campbell, generální ředitel společnosti Honeymoons.com, která plánuje cesty. Často pendluje mezi svou základnou v New Hampshire a destinacemi v Karibiku a práci v letadle považuje za „ztrátu času“.
Podle App in the Air, nástroje pro správu cestování pro časté cestující, tvoří většinu ti, kteří jako Campbell dávají přednost dokončení práce, jakmile se vrátí na pevnou zem. Aplikace provedla na začátku tohoto roku průzkum mezi svými uživateli a zjistila, že pouze 13 % z nich během letu pracuje, přičemž většina se rozhodla trávit čas spánkem, poslechem hudby nebo sledováním filmů.
Ale co když se nevysvětlitelný pláč při sledování filmu „Babe: Prase ve městě“ skutečně počítá za práci – nebo se alespoň dá vysvětlit jako strategie, jak se vyhnout vyhoření?
Zdroj: Shutterstock
Po letech, kdy horečně připravovala prezentace pro velké společnosti, kdykoli se ocitla ve vzduchu, Nora Ali spoluzaložila vlastní firmu Mason Media prohlásila, že letadla pro ni budou nadále nepracovní zónou. „Když jste zodpovědní za vytvoření společnosti od nuly, máte pocit, že život a práce nejsou odděleny,“ řekla. Uvědomila si, že cestování letadlem vytváří mezi nimi propast ve výšce 35 000 stop. Nyní létání vítá jako jednu z mála příležitostí, kdy má záminku být nedostupná. „Letiště a letadlo jsou kupodivu moje šťastná místa,“ řekla Ali. „Ráda se v letadle dívám na příšerné filmy, na které bych se neodvážila dívat, když neletím.“ Necítí se provinile za to, že si ten čas pro sebe vybírá.
Podle její názoru se cestování počítá jako práce, takže místo toho, aby se v těsném přetlakovém tubusu trápila s více úkoly, využije čas k tomu, aby se zbavila tlaku a byla lépe připravena na nadcházející úkoly. „Nemusím vlastně psát e-maily nebo prezentace, protože se děje něco jiného,“ říká Ali. „Jsem na cestě.“
není. „V letadle jsem na vrcholu produktivity,“ říká nárazový investor ze Saint Paul v Minnesotě. Let jí pomáhá řešit náročné úkoly, na které si na zemi těžko hledá čas, například dostat se k bájné nule v doručené poště.Pro mnoho obchodních cestujících je všechno, co způsobuje, že je let tak obtížný – málo osobního prostoru, málo hodnotných rozptýlení a zdánlivě nekonečný čas před přistáním – také ideální příležitostí k tomu, aby se schovali. Aby se zabránilo ztrátě hodin nečinnosti ve vzduchu, ti nejproduktivnější letci přijímají jednoduché kroky – nebo, pokud to není možné, mění perspektivu.„Máte na sebe čas, který byste normálně doma nebo v kanceláři neměli,“ řekl Russell Ganim, prorektor a děkan mezinárodních programů na Iowské univerzitě. Jeho produktivita dosahuje vrcholu, když cestuje mezi univerzitami a konferencemi po celém světě. Tyto „relativně klidné, relativně tmavé a relativně chladné“ dálkové lety jsou podle něj příznivé pro plnění „drobných“ administrativních úkolů a zároveň ho uvádějí do stavu, kdy může přemýšlet „trochu šířeji a hlouběji“ o větších projektech.Ganim omezuje rozptýlení, aby si maximálně užil pracovní schůzky na vysoké úrovni. Před letem si vytiskne vše, co bude potřebovat, aby se vyhnul pokušení s Wi-Fi. Nevyhýbá se však ani zábavnímu systému v letadle. „V letadlech je spousta dobré hudby,“ říká. „Ve skutečnosti to není rozptýlení. Myslím, že je to vlastně zlepšení práce.“Shultz, který trpí poruchou ADHD, se spoléhá na jinou zvukovou stopu. Hluk motorů jí slouží jako „hnědý šum“, což je plnější a hlubší verze bílého šumu, který může zakrýt rušivé zvuky nebo napomoci soustředění či spánku. Pokud křik dítěte nebo chrápání spolucestujícího v autě přeruší hluk motoru, může stejně dobře fungovat přehrávání hnědého šumu – dostupného na většině streamovacích služeb – přes sluchátka.Podmínky v kabině neuklidní každého. „Nikdo nikdy neodvedl skvělou práci, když musel vstát, aby někoho pustil na záchod,“ řekl Jim Campbell, generální ředitel společnosti Honeymoons.com, která plánuje cesty. Často pendluje mezi svou základnou v New Hampshire a destinacemi v Karibiku a práci v letadle považuje za „ztrátu času“.Podle App in the Air, nástroje pro správu cestování pro časté cestující, tvoří většinu ti, kteří jako Campbell dávají přednost dokončení práce, jakmile se vrátí na pevnou zem. Aplikace provedla na začátku tohoto roku průzkum mezi svými uživateli a zjistila, že pouze 13 % z nich během letu pracuje, přičemž většina se rozhodla trávit čas spánkem, poslechem hudby nebo sledováním filmů.Ale co když se nevysvětlitelný pláč při sledování filmu „Babe: Prase ve městě“ skutečně počítá za práci – nebo se alespoň dá vysvětlit jako strategie, jak se vyhnout vyhoření?Po letech, kdy horečně připravovala prezentace pro velké společnosti, kdykoli se ocitla ve vzduchu, Nora Ali spoluzaložila vlastní firmu Mason Media prohlásila, že letadla pro ni budou nadále nepracovní zónou. „Když jste zodpovědní za vytvoření společnosti od nuly, máte pocit, že život a práce nejsou odděleny,“ řekla. Uvědomila si, že cestování letadlem vytváří mezi nimi propast ve výšce 35 000 stop. Nyní létání vítá jako jednu z mála příležitostí, kdy má záminku být nedostupná. „Letiště a letadlo jsou kupodivu moje šťastná místa,“ řekla Ali. „Ráda se v letadle dívám na příšerné filmy, na které bych se neodvážila dívat, když neletím.“ Necítí se provinile za to, že si ten čas pro sebe vybírá.Podle její názoru se cestování počítá jako práce, takže místo toho, aby se v těsném přetlakovém tubusu trápila s více úkoly, využije čas k tomu, aby se zbavila tlaku a byla lépe připravena na nadcházející úkoly. „Nemusím vlastně psát e-maily nebo prezentace, protože se děje něco jiného,“ říká Ali. „Jsem na cestě.“
