V roce 2023 bylo Rusko na cestě k druhému po sobě jdoucímu ročnímu rekordu v těžbě ropy, což je jasným důkazem odolnosti země navzdory pokračujícím západním sankcím. Tento nárůst vrtné činnosti se shodoval s obnovitelným nárůstem objemu a hodnoty ruského vývozu ropy, což významně zdůraznilo, jak průmysl fosilních paliv v zemi podpořil válku prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině, která se nyní blíží ke svému třetímu roku. “Rusko je ve svých službách v oblasti ropných polí podstatně nezávislejší, než se obvykle předpokládá,” prohlásil Ronald Smith, analytik ropného a plynárenského sektoru moskevské společnosti BCS Global Markets. Podle údajů z odvětví, které zaznamenala agentura Bloomberg, Rusko jen za prvních jedenáct měsíců roku 2023 vyvrtalo ropné těžební vrty o celkové hloubce 28 100 kilometrů. Toto číslo podle odhadů překoná předchozí rekord z postsovětské éry. Toto rychlé tempo vrtání však představuje určité dlouhodobé problémy, kterým může ruský ropný sektor čelit kvůli mezinárodní izolaci země. Je zřejmé, že se odvětví snaží udržet těžbu z nejstarších vrtů, a přizpůsobení nových projektů, které by usnadnily udržitelnou těžbu, je vzhledem ke změněným podmínkám v Rusku klíčové. K této eskalaci dochází navzdory tlaku západních zemí na ruský energetický průmysl, který je klíčovým zdrojem finančních prostředků pro Kreml ve válce na Ukrajině. Na tento průmysl byly uvaleny sankce v podobě zákazu dovozu, cenových limitů a zákazu vývozu technologií. USA v minulém roce uvalily sankce na řadu společností, které vyrábějí vrtné zařízení a rozvíjejí nové těžební techniky, s úmyslem “omezit budoucí těžební schopnosti Ruska”. Evropská unie navíc v roce 2022 provedla “rozsáhlé omezení vývozu zařízení, technologií a služeb pro ruský energetický průmysl”. Dva z největších světových poskytovatelů ropných služeb, společnosti Halliburton Co. a Baker Hughes Co. se stáhly ze svých ruských aktivit a prodaly své jednotky v zemi. Mezitím ropní giganti SLB a Weatherford International Plc prohlásili, že navzdory sankcím jejich operátoři v Rusku setrvají. Tato restriktivní opatření se ukazují jako neúčinná, neboť Daria Melnik, viceprezidentka pro průzkum a těžbu výzkumné společnosti Rystad Energy A/S se sídlem v Oslu, zmínila, že “pouze asi 15 % domácího trhu s vrty v zemi se opírá o technologie z nepřátelských zemí”. I po odchodu významných západních společností poskytujících ropné služby zůstaly jejich místní dceřiné společnosti v Rusku z velké části zachovány s minimálním dopadem na odvětví. “Tyto provozy byly většinou prodány managementu, který si ponechal znalosti nashromážděné v průběhu let,” uvedl Viktor Katona, hlavní analytik ropného průmyslu ve společnosti Kpler. Míra průzkumných vrtů v Rusku, ačkoli se po propadu způsobeném pandemií nachází ve fázi oživení, se nadále pohybuje pod vrcholem roku 2019. Podle Dmitrije Kasatkina, partnera společnosti Kasatkin Consulting, Rusko navzdory těmto problémům plánuje pro rok 2024 provést průzkumné ropné vrty o celkové hloubce něco málo přes 1 000 km. Zvýšená vrtná aktivita slouží jako maják odolnosti Ruska vůči západním energetickým sankcím. Je však také varovným signálem. Historicky byly výkyvy v národních vrtech a těžbě do značné míry synchronní. V roce 2023 však došlo k boomu vrtů současně se snížením produkce, které Moskva zavedla ve shodě s Organizací zemí vyvážejících ropu. Z toho vyplývá, že tato úroveň aktivity je nutná právě k udržení produkce. “Hlavním důvodem růstu vrtů v Rusku je potřeba spouštět nové vrty,” uvedl Gennadij Masakov, ředitel centra pro výzkum a poznatky společnosti Yakov & Partners. “Nové vrty musí být spuštěny, protože v současnosti těžící pole se vyčerpávají.” Výzkumná zpráva Oxfordského institutu pro energetická studia z roku 2022 odhalila, že pole, která jsou v provozu déle než pět let, tvoří téměř 96 % celkové produkce kapalných látek v Rusku. Tyto projekty v oblasti upstream jsou často daleko za úrovní své maximální produkce. “Přirozený pokles je běžným faktorem,” prozradil Sergej Vakulenko, veterán v oboru, který strávil deset let v jedné z ruských těžebních společností. Podle Vakulenka lze tento přirozený úbytek kompenzovat vrtáním ve stávajících lokalitách (brownfields) nebo novými projekty známými jako greenfields. Tyto projekty na zelené louce, které byly původně navrženy s ohledem na západní technologie, však mohou vzhledem k současným podmínkám v zemi představovat potíže. Některé komponenty od zahraničních dodavatelů je obtížné obstarat, což podle Vakulenka může ruský průmysl “tlačit k tomu, aby se uchýlil k jednodušším vrtům a menšímu počtu frakovacích fází”. To může vést k nižší produktivitě vrtů a vyšším nákladům na barel vytěžené ropy. Podle Masakova z Yakov & Partners se odhaduje, že ve střednědobém horizontu udrží technologická nezávislost, které ruští vrtaři dosáhli, produkci na stabilní úrovni. Varoval však, že postupem času by se efektivita ruských vrtných prací mohla výrazně snížit. Pokud se nevyužité zásoby stanou nerentabilními, hrozí, že země přijde až o 20 % své produkce.