28. června – Přichází historicky první novinový inzerát v moderní historii

Alespoň tomu tak tedy bylo v historii posledních staletí a desetiletí.

Dne 28. června 1838 se ve Spojených státech objevuje historicky vůbec první legální novinový inzerát. Ten byl zveřejněn v novinách The Sun v New Yorku. Pojďme se dnes tedy právě na historii novinového média podívat o něco blíže.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá samozřejmě ještě o mnoho více:

• 1389 – Srbové a jejich spojenci se střetli s vojskem Osmanské říše v bitvě na Kosově poli.
• 1519 – Zvolení Karla V. císařem Svaté říše římské.
• 1846 – Adolphe Sax si patentuje saxofon.
• 1914 – V Sarajevu byl spáchán atentát na následníka trůnu rakousko-uherské monarchie Františka Ferdinanda. Událost se stala záminkou k rozpoutání první světové války.
• 1919 – V Paříži byla podepsána Versailleská smlouva, jež formálně ukončila první světovou válku.
• 1922 – Začala Irská občanská válka.
• 1942 – Druhá světová válka: začala bitva u Voroněže.
• 1991 – v Budapešti byl podepsán protokol o rozpuštění Rady vzájemné hospodářské pomoci.
• 2003 – V čínské Šanghaji byl uveden do provozu nejdelší obloukový most na světě, dlouhý 3,9 km.

A nyní se už můžeme přesunout do světa byznysu a ekonomiky:

• 1894 – Svátek práce se stal oficiálním státním svátkem ve Spojených státech. Je to den věnovaný uctění přínosu a úspěchů amerických dělníků.
• 1950 – Organizace spojených národů založila Organizaci pro průmyslový rozvoj (UNIDO) na podporu průmyslového rozvoje, zejména v rozvojových zemích.
• 1978 – Nejvyšší soud USA rozhodl v případu Regents of the University of California v. Bakke, v němž potvrdil politiku afirmativních opatření při přijímání na vysoké školy, ale zároveň konstatoval, že používání rasových kvót je protiústavní.

K předchůdcům moderních novin patří Acta diurna (denní akty) ze starého Říma – oznámení o politických a společenských událostech – a rukopisné zpravodaje, které v pozdním středověku šířili různí mezinárodní obchodníci, mezi nimi i rodina Fuggerů z Augsburgu.

V Anglii se tištěné novinové knihy nebo novinové brožury obvykle týkaly jedné aktuální události, například bitvy, katastrofy nebo veřejné oslavy. Nejstarším známým příkladem je zpráva očitého svědka o anglickém vítězství nad Skoty v bitvě u Flodden (1513). K dalším předchůdcům patří městský hlasatel a balady a broadsides.

V prvních dvou desetiletích 17. století se v Německu, Itálii a Nizozemsku objevily více či méně pravidelné noviny tištěné na pohyblivém písmu. Nizozemské „corantos“ (zpravodajské proudy – sborníky), které spojovaly články převzaté ze zahraničních časopisů, se staly zdrojem anglických a francouzských překladů vydávaných v Amsterdamu již od roku 1620. V 17. století se v mnoha evropských zemích objevily základní noviny a v Japonsku byly v období Tokugawa (1603-1867) vydávány brožované listy se společenskými zprávami.

První anglický korant se objevil v Londýně v roce 1621. Ve čtyřicátých letech 16. století získaly zpravodajské knihy podobu novin – titulní strana byla vypuštěna. Prvním anglickým deníkem byl The Daily Courant (1702-35). Teprve v roce 1771 parlament oficiálně přiznal novinářům právo informovat o jeho jednání. Deník The Times, který se stal vzorem vysoké kvality a později vedl v mechanických inovacích, založil John Walter v roce 1785 a The Observer vznikl v roce 1791.

Třicetiletá válka (1618-48) zbrzdila vznikající noviny v Německu a cenzura v různých formách byla všeobecná v celé Evropě. Švédsko přijalo první zákon zaručující svobodu tisku v roce 1766.

Ve Francii začal vycházet první deník Journal de Paris v roce 1771 a Journal des Débats (1789), který vycházel až do druhé světové války, byl založen jako deník informující o zasedáních Národního shromáždění. Během revoluce se počet novin množil a po ní prudce klesal.

První noviny ve Spojených státech, Publick Occurrences Both Forreign and Domestick (Boston, září 1690), byly po vydání jednoho čísla koloniálním guvernérem potlačeny. V roce 1704 začal vycházet Boston News-letter jako týdeník vydávaný správcem pošty. Boston Gazette (1719) tiskl James Franklin, bratr Benjamina Franklina. Za počátek vydávání nezávislých novin v anglických koloniích je považován New-England Courant (1721) Jamese Franklina. Svoboda tisku byla prosazena v přelomovém případu v roce 1735, kdy byl John Peter Zenger, vydavatel novin v New Yorku, zproštěn obžaloby z pomluvy na základě obhajoby, že jeho politická kritika se zakládá na skutečnosti. Svoboda tisku ve Spojených státech byla dále zajištěna prvním dodatkem Ústavy USA (1791). Většina tisku nové republiky se ukázala jako ostře stranická v politických bojích mezi federalisty a jeffersonovskými republikány.

Náklad v řádu tisíců výtisků byl pro noviny na počátku 19. století běžný. Zvyšování nákladu umožnila vyšší gramotnost a technologický pokrok v oblasti mechanické sazby, rychlotisku (rotační lis), komunikací (telegraf a telefon) a dopravy (železnice). V čele s novinami ve Velké Británii a Spojených státech se rozšířila jejich působnost a snížily se ceny. Například The Times zvýšily náklad z 5 000 výtisků v roce 1815 (cena sedm pencí) na 50 000 výtisků v polovině 19. století (pět pencí). Ve Spojených státech založil Benjamin Day v New Yorku deník Sun (1833), který byl prvním úspěšným penzistickým listem. O dva roky později začal James Gordon Bennett vydávat New York Herald. Utvářel mnoho směrů moderní žurnalistiky, včetně komplexního zpravodajství a důrazu na zábavu. Horace Greeley, který bojoval za práva žen a proti otroctví, založil nezávislý list New York Tribune (1841). O deset let později vyšel další nezávislý, i když méně okázalý list The New York Times. V polovině 19. století vycházelo ve Spojených státech 400 deníků a 3 000 týdeníků.

To, co se stalo Associated Press, zorganizovali (1848) newyorští vydavatelé jako kooperativní podnik pro sběr zpráv a v Londýně zahájil Paul J. Reuter svůj zahraniční zpravodajský servis pro tisk (1858). Soupeření v New Yorku mezi Josephem Pulitzerem, který od roku 1883 vlastnil deník World, a Williamem Randolphem Hearstem (Journal, 1895) vedlo koncem 90. let 19. století k přemíře lživých a senzacechtivých zpráv, tzv. žluté žurnalistice, a k reakcím proti ní. V západní Evropě se mnohé noviny staly především orgány politického a literárního názoru.

V roce 1896 zahájil Alfred Harmsworth (lord Northcliffe) vydávání celostátního listu London Daily Mail. Jeho cena byla nízká, aby se zvýšil náklad, a byl záměrně založen na plánu získávat většinu příjmů z reklamy. Uvedl také první bulvární noviny (Daily Mirror, 1903) – přibližně poloviční velikosti standardních novin (15 × 23 palců [38 × 58 cm]). Prvním americkým bulvárním listem byl New York Daily News (1919), který založil Joseph Medill Patterson a který se věnoval sexu a senzaci. Na počátku 20. století dosáhl počet amerických novin vrcholu (více než 2 000 deníků a 14 000 týdeníků). Poté jejich počet klesal, i když celkový náklad rostl. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století pokračoval konkurenční boj o náklad a rozvíjelo se široké využívání syndikovaných sloupkařů a hotových rubrik, komiksů, křížovek a dalších zábavných pořadů.

Tucet velkých řetězců později ovládl více než polovinu amerických deníků. První americký řetězec zorganizoval Edward W. Scripps v 90. letech 19. století. Vzorec konsolidace a fúzí byl pozorován po celém světě, zejména ve druhé polovině 20. století.

Nespokojenost se zavedenými novinami, zejména mezi mladšími čtenáři, vedla v druhé polovině 20. století ke vzniku různorodého „undergroundového“ nebo alternativního tisku. V roce 1955 začal v New Yorku vycházet časopis Village Voice. Alternativní tisk, někdy ostrý a neuctivý, otevřeně hledal nové přístupy. Různým zájmovým skupinám, mezi něž patřily obchodní, etnické a náboženské zájmy, sloužily také noviny vydávané výslovně pro ně.

Téměř všechny významné světové deníky začaly na počátku 21. století vydávat svá internetová vydání. Ačkoli někteří vydavatelé novin tento přístup svým čtenářům účtovali, mnoho z nich zpřístupňovalo svá webová vydání zdarma na základě očekávání, že příjmy z reklamy v kombinaci s nižšími náklady na tisk a distribuci mohou nahradit ušlé poplatky za předplatné.