Před necelým půlrokem označili lídři skupiny sedmi průmyslových zemí světovou ekonomiku za překvapivě odolnou. Podpora voličů pro šest z těchto lídrů se však ukázala být mnohem slabší. Dva z nich byli sesazeni - britský premiér Rishi Sunak a japonský premiér Fumio Kišida - a nesouhlas voličů s prezidentem Joe Bidenem pomohl zničit jeho budoucího nástupce. Autorita francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se po neúspěchu jeho předvolebního gambitu zmenšila a německému kancléři Olafu Scholzovi se právě tento týden rozpadla koalice. Mezitím v Kanadě klesla sledovanost premiéra Justina Trudeaua v průzkumech veřejného mínění na nové minimum. Pouze Giorgia Meloniová, krajně pravicová premiérka Itálie, se prozatím zdá být v bezpečí, neboť minulý týden v regionálních volbách zvítězil kandidát jejího protiimigračního hnutí. Dokonce i mimo skupinu G-7 ztratily vládnoucí strany od Portugalska po Nizozemsko moc. Celkově lze říci, že „trend zaměřený proti vládnoucím stranám je ve světě reálný a velmi silný,“ uvedl Stephen Jen, výkonný ředitel společnosti Eurizon SLJ Capital. Jaké jsou tedy ekonomické důsledky? Přiklánějí se k reflační politice, která podporuje růst a příjmy, protože politici se snaží uklidnit rozzlobené voliče, kteří chtějí odplatu za postkovidový nárůst životních nákladů. Ironií ovšem je, že snaha o jejich uklidnění pravděpodobně znovu vyvolá právě tu inflaci, kterou oplakávají, a zároveň posílí napětí mezi vládami a centrálními bankami. Pro některé tvůrce měnové politiky, kteří měli „měkké přistání“ teprve před očima, se možná rýsuje nový otazník nad tím, jak reagovat na fiskální politiku. Rob Subbaraman, vedoucí výzkumu globálních trhů ve společnosti Nomura Holdings Inc. uvedl, že centrální banky, jako je Federální rezervní systém, budou „jednou kousnuty, podruhé ostýchány“ při jakýchkoli známkách toho, že jim inflace opět uniká. Poté, co Nomura před volbami v USA předpověděla, že v případě vítězství Donalda Trumpa bude inflace vyšší o 75 bazických bodů, rychle vymazala tři ze svých čtyř prognóz snížení úrokových sazeb pro rok 2025, když byl výsledek jasný. „Fed je nyní citlivější na inflační rizika poté, co minule reagoval příliš pomalu,“ uvedl. „Existuje také riziko, že inflační očekávání by tentokrát mohla být rozkolísána snadněji, protože zaměstnanci a zaměstnavatelé se již museli resetovat z posledního inflačního výbuchu.“ Jak ukázal poslední páteční průzkum Michiganské univerzity, inflační očekávání ve Spojených státech se skutečně nevrátila na úroveň před Kovidem. Nyní mohou být tato očekávání zpochybněna prudkým zvýšením cel, které Trump slibuje, jakmile se vrátí do Bílého domu. Plán republikána požádat Kongres, aby nejen prodloužil platnost jeho balíčku daňových škrtů z roku 2017, z něhož do značné míry profitovaly korporace a bohatí, ale také ukončil odvody z plateb sociálního pojištění a z příjmů ze spropitného, mnozí ekonomové rovněž považují za inflační. Dále je tu otázka amerického státního dluhu ve výši 36 bilionů dolarů a to, že další snížení daní situaci v této oblasti jen zhorší. Podle Andrewa Hollenhorsta, hlavního amerického ekonoma Citigroup, se v souvislosti s velkými fiskálními deficity vede dlouhodobější diskuse o tom, „kde bude měnová politika ve vztahu k fiskální politice“. Předseda Fedu Jerome Powell dal ve čtvrtek jasně najevo, že je připraven vyzvat fiskální orgány kvůli neudržitelnému zadlužování a že je otevřen omezení snižování úrokových sazeb, pokud se inflace nevrátí k trvalému dvouprocentnímu tempu. Prohlásil také, že nerezignuje, pokud se dostane pod tlak Trumpa - který pravděpodobně nebude spokojen se stále vysokými výpůjčními náklady. Fed bude mít při zvažování, jak reagovat na politiku nových administrativ, společnost. Bank of Japan na začátku tohoto roku zahájila první cyklus zvyšování sazeb od doby před globální finanční krizí, což vyvolalo hněv některých politiků. Nyní čelí nové vlně inflace. Trumpovo vítězství poslalo dolar výše, což pro Japonsko znamená slabší jen - něco, co zvyšuje cenové tlaky. Pak je tu ještě nový politický výhled samotného Japonska. Poté, co minulý měsíc ztratila v japonských volbách většinu, vyjednává vládnoucí Liberálně-demokratická strana o podmínkách vytvoření koalice se stranou, která chce zvýšit základní nezdanitelnou část příjmu - a to i tváří v tvář nadměrným schodkům. Ve Velké Británii nová labouristická vláda představila velký balíček zvýšení daní, aby vyřešila rozpočtovou kalamitu, kterou po sobě zanechali Sunak a toryové, a také nové půjčky, které podnítily nové obavy z inflace jen několik týdnů poté, co index spotřebitelských cen klesl zpět na cílovou hodnotu. Britští maloobchodníci tento týden varovali, že některá daňová opatření sama o sobě povedou ke zvýšení cen v obchodech. Zatímco Bank of England vidí, že nový rozpočet kancléřky státní pokladny Rachel Reevesové zvyšuje inflaci, guvernér Andrew Bailey ve čtvrtek uvedl, že není bezprostředně nutné měnit trajektorii uvolňování. A v Německu se vláda fakticky rozpadla kvůli tomu, že nyní propuštěný ministr financí Christian Lindner odmítl zvýšit půjčky, aby oživil nevýraznou ekonomiku země. Ačkoli ani jedna ze dvou největších stran není nakloněna zásadnímu odklonu od přísných německých fiskálních pravidel, je pravděpodobné, že příští vláda - po volbách očekávaných na začátku roku 2025 - bude méně úsporná. Toto hodnocení bylo zřejmé z pohybů na trhu s dluhopisy. Podle Jena ze společnosti Eurizon SLJ odráží hromadné vyřazování dosluhujících vlád svět, který se „stále vzpamatovává“ z neomezené globalizace: jak se hromadily odměny pro vlastníky kapitálu, zájmy pracujících byly odsunuty na vedlejší kolej, napsal tento týden v poznámce. Proto se „politika na Západě obrátila od prosazování zájmů nadnárodních společností k ochraně práv a zájmů jejich zaměstnanců“. A to zase znamená další špatné zprávy pro centrální bankéře, kteří si možná mysleli, že si konečně mohou oddechnout.